Leviticus 23 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Kalendář svátků a slavností - Ustanovení pro slavení dne odpočinku a výročních svátků.

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Slavnosti Hospodinovy, které budete svolávat, jsou bohoslužebná shromáždění. Jsou to mé slavnosti. 3 Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude den odpočinku, slavnost odpočinutí, bohoslužebné shromáždění; nebudete vykonávat žádnou práci. Je to Hospodinův den odpočinku ve všech vašich sídlištích. 4 Toto jsou slavnosti Hospodinovy, bohoslužebná shromáždění, jež budete svolávat v jejich určený čas: 5 Čtrnáctého dne prvního měsíce navečer bude Hospodinův hod beránka. 6 Patnáctého dne téhož měsíce začne Hospodinova slavnost nekvašených chlebů; po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. 7 Prvého dne budete mít bohoslužebné shromáždění; nebudete konat žádnou všední práci. 8 Po sedm dní budete přinášet ohnivou oběť Hospodinu. Sedmého dne bude bohoslužebné shromáždění; nebudete konat žádnou všední práci.“ 9 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 10 „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, a budete sklízet obilí, přinesete snopek jako prvotiny své žně knězi. 11 Podáváním nabídne snopek Hospodinu, aby ve vás našel zalíbení; druhého dne po dni odpočinku jej nabídne kněz podáváním. 12 V den, kdy za vás bude nabízet váš snopek podáváním, připravíte Hospodinu k zápalné oběti ročního beránka bez vady 13 a k němu přídavnou oběť, dvě desetiny éfy bílé mouky zadělané olejem, jako ohnivou oběť Hospodinu v libou vůni. K tomu i úlitbu, čtvrtinu hínu vína. 14 Až do toho dne, kdy přinesete dar svému Bohu, nebudete jíst chléb ani zrní pražené ani čerstvé. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích. 15 Potom si odpočítáte ode dne po dni odpočinku, ode dne, kdy jste přinesli snopek k oběti podávání, plných sedm týdnů. 16 Ke dni po sedmém dni odpočinku napočítáte padesát dní a pak přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť. 17 Přinesete ze svých sídlišť chléb k oběti podávání; budou to dva chleby ze dvou desetin éfy bílé mouky, budou upečeny kvašené, jakožto prvotiny Hospodinu. 18 S chlebem přivedete sedm ročních beránků bez vady, jednoho mladého býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s příslušnými přídavnými oběťmi a úlitbami, ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodina. 19 Také připravíte jednoho kozla k oběti za hřích a dva roční beránky k hodu oběti pokojné. 20 Kněz to nabídne Hospodinu podáváním i s chlebem z prvotin jako oběť podávání, včetně obou beránků. Bude to svaté Hospodinu, určené pro kněze. 21 V týž den svoláte lid. Budete mít bohoslužebné shromáždění; nebudete konat žádnou všední práci. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích. 22 Až budete sklízet obilí ve své zemi, nepožneš své pole až do okraje ani nebudeš po žni paběrkovat; zanecháš paběrky pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 23 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 24 „Mluv k Izraelcům: Prvního dne sedmého měsíce budete mít slavnost odpočinutí s pamětným vytrubováním a bohoslužebným shromážděním. 25 Nebudete vykonávat žádnou všední práci, ale přinesete Hospodinu ohnivou oběť.“ 26 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 27 „Desátého dne téhož sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít bohoslužebné shromáždění; budete se pokořovat a přinesete ohnivou oběť Hospodinu. 28 Toho dne nebudete konat žádnou práci. Je to den smíření, kdy se za vás budou konat smírčí obřady před Hospodinem, vaším Bohem. 29 Kdo se toho dne nebude pokořovat, bude vyobcován ze svého lidu. 30 Kdyby někdo konal toho dne nějakou práci, vyhubím ho ze společenství jeho lidu. 31 Nebudete vykonávat žádnou práci! To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích. 32 Bude to pro vás den odpočinku, slavnost odpočinutí; budete se pokořovat od večera devátého dne toho měsíce, od jednoho večera do druhého budete zachovávat svůj den odpočinku.“ 33 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 34 „Mluv k Izraelcům: Od patnáctého dne téhož sedmého měsíce budou po sedm dní Hospodinovy slavnosti stánků. 35 Prvního dne bude bohoslužebné shromáždění; nebudete konat žádnou všední práci. 36 Po sedm dní budete přinášet Hospodinu ohnivou oběť, osmého dne budete mít bohoslužebné shromáždění a přinesete ohnivou oběť Hospodinu. To je slavnostní shromáždění, nebudete konat žádnou všední práci. 37 To jsou Hospodinovy slavnosti, které budete svolávat jako bohoslužebná shromáždění, abyste přinášeli Hospodinu ohnivou oběť, oběť zápalnou a přídavnou, obětní hod a úlitby, všechno v příslušném dni, 38 mimo oběti o Hospodinových dnech odpočinku a kromě vašich darů při různých slibech a dobrovolných závazcích, jež budete dávat Hospodinu. 39 Nuže, patnáctého dne sedmého měsíce, když sklidíte zemskou úrodu, budete po sedm dnů slavit slavnost Hospodinovu. Prvního dne bude slavnost odpočinutí i osmého dne bude slavnost odpočinutí. 40 Prvého dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních topolů a sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem. 41 Tuto slavnost budete Hospodinu slavit po sedm dní v roce. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení. Budete ji slavit v sedmém měsíci. 42 Sedm dní budete bydlet ve stáncích; všichni domorodci v Izraeli budou bydlet ve stáncích, 43 aby všechna vaše pokolení věděla, že jsem přechovával Izraelce ve stáncích, když jsem je vyvedl z egyptské země. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 44 Mojžíš vyhlásil Izraelcům Hospodinovy slavnosti.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Svaté dny

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Mluv k synům Izraele: Toto jsou Hospodinovy slavnosti, jež budete vyhlašovat jako svatá shromáždění; jsou to mé slavnosti: 3 Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je sobota, den odpočinku, svaté shromáždění: nedělejte žádnou práci. Ve všech vašich příbytcích bude sobota náležet Hospodinu.^[1] 4 Toto jsou Hospodinovy slavnosti, svatá shromáždění, jež budete vyhlašovat v jejich určený čas: 5 Za soumraku čtrnáctého dne prvního měsíce bude Pesach – Hospodinův Hod beránka. 6 Patnáctého dne téhož měsíce bude Hospodinův Svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. 7 Prvního dne budete mít svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci. 8 Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Sedmého dne bude další svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci.“^[2] 9 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 10 „Mluv k synům Izraele: Až přijdete do země, kterou vám dávám, a budete sklízet její obilí, přineste první snop své sklizně ke knězi. 11 Kněz pak ten snop pozvedne před Hospodinem, abyste došli zalíbení; pozvedne jej v den následující po sobotě. 12 V den pozvedání vašeho snopu připravíte Hospodinu jako zápalnou oběť ročního beránka bez vady. 13 Jako moučnou oběť k němu přidáte dvě desetiny efy^[3] jemné mouky zadělané olejem. To je příjemně vonící ohnivá oběť Hospodinu. K tomu přidáte čtvrtku hinu^[4] vína jako úlitbu. 14 Nebudete ze sklizně jíst chléb ani pražené nebo čerstvé zrní, dokud nepřinesete tento dar svému Bohu. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení, ve všech vašich příbytcích. 15 Ode dne následujícího po oné sobotě, totiž ode dne, kdy jste přinesli snop pozvedání, si odpočítáte sedm plných týdnů. 16 Do dne následujícího po sedmé sobotě tak napočítáte padesát dní. Tehdy přinesete Hospodinu novou moučnou oběť. 17 Ze svých příbytků přinesete jako prvotiny Hospodinu dva chleby pozvedání; budou ze dvou desetin efy jemné mouky pečené s kvasem. 18 S tím chlebem přinesete sedm ročních beránků bez vady, jednoho mladého býčka a dva berany – to bude zápalná oběť Hospodinu. Spolu s moučnými oběťmi a úlitbami budou ohnivou obětí příjemně vonící Hospodinu. 19 Obětujte rovněž jednoho kozla jako oběť za hřích a dva roční beránky jako pokojnou oběť. 20 Kněz je pak spolu s chleby prvotin a se dvěma beránky zvedáním nabídne Hospodinu. Bude to svaté Hospodinu, připadne to knězi. 21 V ten den vyhlásíte slavnost.^[5] Budete mít svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich příbytcích. 22 Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo; nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 23 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 24 „Mluv k synům Izraele: Prvního dne sedmého měsíce budete mít den odpočinku, svaté shromáždění s památným troubením.^[6] 25 Nebudete dělat žádnou běžnou práci; budete přinášet ohnivé oběti Hospodinu.“ 26 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 27 „Desátého dne téhož sedmého měsíce bude Den smíření.^[7] Budete mít svaté shromáždění: budete se pokorně postit a přinášet ohnivé oběti Hospodinu. 28 Toho dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to Den smíření, kdy budete smířeni před Hospodinem, vaším Bohem. 29 Kdokoli by se toho dne nepostil, bude vyobcován ze svého lidu. 30 Kdokoli by toho dne dělal jakoukoli práci, toho vyhubím z jeho lidu. 31 Nebudete dělat žádnou práci – to je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení, ve všech vašich příbytcích. 32 Bude to pro vás sobota všech sobot. Od večera devátého dne onoho měsíce do následujícího večera se budete postit a zachovávat sobotní odpočinek.“ 33 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 34 „Mluv k synům Izraele: Od patnáctého dne téhož sedmého měsíce bude po sedm dní trvat Hospodinův Svátek stánků.^[8] 35 Prvního dne bude svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci. 36 Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Osmého dne budete mít další svaté shromáždění; budete přinášet ohnivé oběti Hospodinu. Je to svátek; nebudete dělat žádnou běžnou práci. 37 Toto jsou Hospodinovy slavnosti, jež budete vyhlašovat jako svatá shromáždění. Při nich budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti – zápalnou i moučnou oběť, oběť pokojnou i úlitbu, každou z nich v příslušný den. 38 To vše kromě Hospodinových sobot a kromě všech vašich darů, slibů a dobrovolných obětí, jež budete přinášet Hospodinu. 39 Patnáctého dne sedmého měsíce, když shromáždíte úrodu země, tedy budete po sedm dní slavit Hospodinovu slavnost. Prvního dne bude den odpočinku, rovněž osmého dne bude den odpočinku. 40 Prvního dne si vezmete ovoce citrusových stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních vrb a po sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem. 41 Tuto Hospodinovu slavnost budete slavit sedm dní v roce – to je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. Budete ji slavit v sedmém měsíci. 42 Po sedm dní budete bydlet ve stáncích. Všichni narození v Izraeli budou bydlet ve stáncích, 43 aby vaši potomci věděli, že když jsem syny Izraele vyváděl z Egypta, nechal jsem je bydlet ve stanech. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 44 A Mojžíš oznámil Hospodinovy slavnosti synům Izraele.

Bible Kralická

1 Mluvil opět Hospodin Mojžíšovi, řka: 2 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Slavnosti Hospodinovy, kteréž nazývati budete shromáždění svatá, tyto jsou slavnosti mé: 3 Šest dní dělati budete, dne pak sedmého sobota odpočinutí jest, shromáždění svaté bude. Žádného díla nedělejte, nebo jest sobota Hospodinova, ve všech příbytcích vašich. 4 Protož tyto jsou slavnosti Hospodinovy, shromáždění svatá, kteréž slaviti budete v časy jich určité: 5 Měsíce prvního, čtrnáctého dne téhož měsíce u večer bude Fáze Hospodinovo. 6 A patnáctého dne téhož měsíce svátek přesnic bude Hospodinu; za sedm dní přesné chleby jísti budete. 7 Dne prvního sbor svatý míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati. 8 Ale obětovati budete obět ohnivou Hospodinu za sedm dní. Dne také sedmého sbor svatý bude; žádného díla robotného nebudete dělati. 9 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 10 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země, kterouž já dávám vám, a žíti budete obilí její, tedy přinesete snopek prvotiny žně vaší k knězi. 11 Kterýž obraceti bude sem i tam snopek ten před Hospodinem, aby byl příjemnou obětí za vás; nazejtří po sobotě obraceti jej bude kněz. 12 Kterého dne obraceti budete snopek ten, téhož zabijete beránka ročního bez poškvrny v obět zápalnou Hospodinu. 13 Též i obět suchou jeho, dvě desetiny mouky bělné olejem zadělané, v obět ohnivou Hospodinu u vůni příjemnou, a mokrou obět jeho, vína čtvrtý díl míry hin. 14 Chleba pak, ani pražmy, ani zrní vymnutého nebudete jísti, až právě do toho dne, když obětovati budete obět Bohu svému. Ustanovení to věčné bude v pronárodech vašich, ve všech příbytcích vašich. 15 Počtete sobě také od prvního dne po sobotě, ode dne, v němž jste obětovali snopek sem i tam obracení, (plných sedm téhodnů ať jest), 16 Až do prvního dne po sedmém téhodni, sečtete padesáte dní, a tehdy obětovati budete novou obět suchou Hospodinu. 17 Z příbytků svých přinesete chleby sem i tam obracení, dva bochníky ze dvou desetin mouky bělné budou; kvašené je upečete, prvotiny jsou Hospodinu. 18 A s tím chlebem obětovati budete sedm beránků ročních bez vady, a volka mladého jednoho, a skopce dva; obět zápalná budou Hospodinu, s obětmi svými suchými i mokrými, obět ohnivá vůně spokojující Hospodina. 19 Zabijete také kozla jednoho za hřích, a dva beránky roční k oběti pokojné. 20 I bude je kněz sem i tam obraceti s chleby prvotin v obět sem i tam obracení před Hospodinem, i s těmi dvěma beránky; a budou svaté věci Hospodinu, a dostanou se knězi. 21 I vyhlásíte v ten den slavnost, shromáždění svaté míti budete, žádného díla robotného nebudete dělati. Ustanovení to bude věčné ve všech příbytcích vašich, v pronárodech vašich. 22 A když budete žíti obilé krajiny vaší, nesežneš všeho až do konce pole svého, a pozůstalých klasů po žni své nebudeš sbírati; chudému a příchozímu zanecháš jich: Já jsem Hospodin Bůh váš. 23 Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi, řka: 24 Mluv synům Izraelským takto: Měsíce sedmého, v první den téhož měsíce, budete míti odpočinutí, památku troubení, shromáždění svaté držíce. 25 Žádného díla robotného nebudete dělati, a budete obětovati obět ohnivou Hospodinu. 26 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 27 Desátý pak den každého měsíce sedmého den očišťování jest. Shromáždění svaté míti budete, a ponižovati budete životů svých, a obětovati obět ohnivou Hospodinu. 28 Žádného díla nebudete dělati v ten den; nebo den očišťování jest, k očišťování vás před Hospodinem Bohem vaším. 29 A všeliká duše, kteráž by neponižovala se toho dne, vyhlazena bude z lidu svého. 30 Kdož by koli dílo nějaké dělal toho dne, zatratím člověka toho z lidu jeho. 31 Žádného díla nedělejte. Ustanovení to bude věčné v pronárodech vašich, ve všech příbytcích vašich. 32 Sobotu odpočinutí míti budete, když ponižovati budete duší svých, devátého dne téhož měsíce u večer; od večera až do druhého večera držeti budete sobotu svou. 33 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 34 Mluv synům Izraelským a rci: Každého patnáctého dne měsíce sedmého slavnost stánků za sedm dní bude Hospodinu. 35 Dne prvního shromáždění svaté bude; žádného díla robotného nebudete dělati. 36 Za sedm dní obětovati budete obět ohnivou Hospodinu. Dne osmého shromáždění svaté míti budete, a obětovati budete obět ohnivou Hospodinu; svátek jest, žádného díla robotného nebudete dělati. 37 To jsou slavnosti Hospodinovy, kteréž slaviti budete, mívajíce shromáždění svatá, abyste v nich obětovali obět ohnivou Hospodinu, zápal, obět suchou, obět pokojnou, a oběti mokré, jedno každé ve dni svém, 38 Kromě sobot Hospodinových, a kromě darů vašich, i všech slibů vašich a kromě všech dobrovolných obětí vašich, kteréž dávati budete Hospodinu. 39 A však dne patnáctého toho měsíce sedmého, když byste shromáždili úrody země, světiti budete svátek Hospodinův za sedm dní. Dne prvního odpočinutí bude, tolikéž dne osmého bude odpočinutí. 40 A naberouce sobě dne prvního ovoce z stromů krásných, a ratolestí palmových, a větvoví z stromů hustých, a vrbí od potoku, veseliti se budete před Hospodinem Bohem svým za sedm dní. 41 A tak držeti budete ten svátek Hospodinův za sedm dní každého roku. Ustanovení to bude věčné v pronárodech vašich; každého měsíce sedmého slaviti jej budete. 42 V staních zůstanete za sedm dní. Kdožkoli doma zrozený jest v Izraeli, v staních zůstávati budete, 43 Aby věděli potomci vaši, že jsem choval v staních syny Izraelské, když jsem je vyvedl z země Egyptské: Já Hospodin Bůh váš. 44 I oznámil Mojžíš slavnosti Hospodinovy synům Izraelským.

New International Version

od Biblica

The appointed festivals

1 The Lord said to Moses, 2 ‘Speak to the Israelites and say to them: “These are my appointed festivals, the appointed festivals of the Lord, which you are to proclaim as sacred assemblies. 3 ‘ “There are six days when you may work, but the seventh day is a day of sabbath rest, a day of sacred assembly. You are not to do any work; wherever you live, it is a sabbath to the Lord.

The Sabbath The Passover and the Festival of Unleavened Bread

4 ‘ “These are the Lord’s appointed festivals, the sacred assemblies you are to proclaim at their appointed times: 5 the Lord’s Passover begins at twilight on the fourteenth day of the first month. 6 On the fifteenth day of that month the Lord’s Festival of Unleavened Bread begins; for seven days you must eat bread made without yeast. 7 On the first day hold a sacred assembly and do not do any of your ordinary work. 8 For seven days present a food offering to the Lord. And on the seventh day hold a sacred assembly and do not do any of your ordinary work.” ’

Offering the Firstfruits

9 The Lord said to Moses, 10 ‘Speak to the Israelites and say to them: “When you enter the land I am going to give you and you reap its harvest, bring to the priest a sheaf of the first grain you harvest. 11 He is to wave the sheaf before the Lord so it will be accepted on your behalf; the priest is to wave it on the day after the Sabbath. 12 On the day you wave the sheaf, you must sacrifice as a burnt offering to the Lord a lamb a year old without defect, 13 together with its grain offering of one-fifth of an ephah^[1] of the finest flour mixed with olive oil – a food offering presented to the Lord, a pleasing aroma – and its drink offering of a quarter of a hin^[2] of wine. 14 You must not eat any bread, or roasted or new grain, until the very day you bring this offering to your God. This is to be a lasting ordinance for the generations to come, wherever you live.

The Festival of Weeks

15 ‘ “From the day after the Sabbath, the day you brought the sheaf of the wave offering, count seven full weeks. 16 Count fifty days up to the day after the seventh Sabbath, and then present an offering of new grain to the Lord. 17 From wherever you live, bring two loaves made of one-fifth of an ephah of the finest flour, baked with yeast, as a wave offering of firstfruits to the Lord. 18 Present with this bread seven male lambs, each a year old and without defect, one young bull and two rams. They will be a burnt offering to the Lord, together with their grain offerings and drink offerings – a food offering, an aroma pleasing to the Lord. 19 Then sacrifice one male goat for a sin offering^[3] and two lambs, each a year old, for a fellowship offering. 20 The priest is to wave the two lambs before the Lord as a wave offering, together with the bread of the firstfruits. They are a sacred offering to the Lord for the priest. 21 On that same day you are to proclaim a sacred assembly and not do any ordinary work. This is to be a lasting ordinance for the generations to come, wherever you live. 22 ‘ “When you reap the harvest of your land, do not reap to the very edges of your field or gather the gleanings of your harvest. Leave them for the poor and for the foreigner residing among you. I am the Lord your God.” ’

The Festival of Trumpets

23 The Lord said to Moses, 24 ‘Say to the Israelites: “On the first day of the seventh month you are to have a day of sabbath rest, a sacred assembly commemorated with trumpet blasts. 25 Do not do any of your ordinary work, but present a food offering to the Lord.” ’

The Day of Atonement

26 The Lord said to Moses, 27 ‘The tenth day of this seventh month is the Day of Atonement. Hold a sacred assembly and deny yourselves,^[4] and present a food offering to the Lord. 28 Do not do any work on that day, because it is the Day of Atonement, when atonement is made for you before the Lord your God. 29 Those who do not deny themselves on that day must be cut off from their people. 30 I will destroy from among their people anyone who does any work on that day. 31 You shall do no work at all. This is to be a lasting ordinance for the generations to come, wherever you live. 32 It is a day of sabbath rest for you, and you must deny yourselves. From the evening of the ninth day of the month until the following evening you are to observe your sabbath.’

The Festival of Tabernacles

33 The Lord said to Moses, 34 ‘Say to the Israelites: “On the fifteenth day of the seventh month the Lord’s Festival of Tabernacles begins, and it lasts for seven days. 35 The first day is a sacred assembly; do not do any of your ordinary work. 36 For seven days present food offerings to the Lord, and on the eighth day hold a sacred assembly and present a food offering to the Lord. It is the closing special assembly; do not do any of your ordinary work. 37 (‘ “These are the Lord’s appointed festivals, which you are to proclaim as sacred assemblies for bringing food offerings to the Lord – the burnt offerings and grain offerings, sacrifices and drink offerings required for each day. 38 These offerings are in addition to those for the Lord’s Sabbaths and^[5] in addition to your gifts and whatever you have vowed and all the freewill offerings you give to the Lord.) 39 ‘ “So beginning with the fifteenth day of the seventh month, after you have gathered the crops of the land, celebrate the festival to the Lord for seven days; the first day is a day of sabbath rest, and the eighth day also is a day of sabbath rest. 40 On the first day you are to take branches from luxuriant trees – from palms, willows and other leafy trees – and rejoice before the Lord your God for seven days. 41 Celebrate this as a festival to the Lord for seven days each year. This is to be a lasting ordinance for the generations to come; celebrate it in the seventh month. 42 Live in temporary shelters for seven days: all native-born Israelites are to live in such shelters 43 so that your descendants will know that I made the Israelites live in temporary shelters when I brought them out of Egypt. I am the Lord your God.” ’ 44 So Moses announced to the Israelites the appointed festivals of the Lord.