Jób 24 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Zlořády mezi lidmi

1 Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou? 2 Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo, 3 odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy, 4 ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi. 5 Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu. 6 Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka. 7 Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu; 8 prudkými horskými dešti promočeni nemají útočiště, ke skále se tisknou. 9 Tamti uchvacují sirotka od prsu, vymáhají zástavu od utištěného. 10 Tito chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí cizím snopy; 11 mezi jejich zídkami lisují olej, šlapou ve vinných lisech a mají žízeň, 12 ston umírajících zaznívá z města, prokláni volají o pomoc. Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí. 13 Tamti se bouří proti světlu, neznají se k Božím cestám, nesetrvávají na jeho stezkách. 14 Za světla povstává vrah a vraždí utištěného ubožáka, i v noci seplíží jako zloděj. 15 Též oko cizoložníka se drží v přítmí, říká: ‚Nikdo mě nespatří,‘ tvář si zahaluje rouškou. 16 Za tmy se do domů vloupávají, za dne se zamykají, o světle nechtějí vědět. 17 Jim všem je jitro šerem smrti, s hrůzami šeré smrti se znají. 18 Takového rychle vezme voda, jeho úděl na zemi je zlořečený, neobrací se na cestu do vinic.

— Přání a skutečnost

19 Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody a podsvětí ty, kdo hřeší. 20 Ať na něho zapomene i matčino lůno, ať si na něm pochutnají červi; nebude ho nikdy vzpomenuto. Podlost bude roztříštěna jako dřevo. 21 Odírá neplodnou, která nerodí, a vdově neprokáže dobrodiní. 22 I vznešené zachovává Bůh svou mocí; povstane-li, nikdo si není životem jist. 23 Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít, ale oči má upřené na jejich cesty. 24 Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají, sehnuti jsou jako ti, co hynou, vadnou jako vršky klasů. 25 Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži? Kdo moji řeč za nic nemá?“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Když ‚Všemohoucí neodkládá časy odplaty,‘^[1] proč ty dny jeho věrní nikdy nevidí? 2 Jsou takoví, kteří posouvají mezníky a pasou stáda, která ukradli. 3 Sirotkům odvádějí osla pryč a vdově berou býka do zástavy. 4 Ubožáky z cesty srážejí, až se chudí skrývají všude po kraji. 5 Jiní jsou jak divocí osli na poušti, vycházejí za prací, jako by kořist hledali; potravu pro děti shánějí na pláních. 6 Sklízejí na poli, které jim nepatří, paběrkují na vinicích lidí zlých. 7 Nocují nazí, oděv nemají, v chladu jim chybí přikrývky. 8 Horské lijáky je smáčejí, choulí se ke skále, nemají přístřeší. 9 Jiní zas sirotka od prsu uloupí, vezmou ho chudákům do zástavy. 10 Ti chodí nazí, oděv nemají, o hladu cizí snopy snášejí. 11 Vytlačují olej mezi kameny, o žízni šlapou vinný lis. 12 Sténání umírajících z města zní, raněné duše o pomoc volají – copak to Bohu nevadí?! 13 Jsou také takoví, kteří se světlu vzpírají, k jeho cestám se neznají a jeho stezek se nedrží. 14 Vrah vstává, když se zešeří, aby zabíjel ubohé chudáky; jako zloděj se nocí odplíží. 15 Cizoložné oko soumrak vyhlíží, ‚Nikdo mě neuvidí,‘ říká si a tvář si rouškou zahalí. 16 Za tmy se do domů vlamují, ve dne jsou doma zavření; ke světlu se neznají. 17 Těm všem je temno svítáním, přátelí se totiž s hrůzou tmy. 18 Ať voda takové rychle odplaví, ať jsou prokleté jejich pozemky, ať nikdo nezamíří k jejich vinicím! 19 Jako sucho a horko pohltí rozpuštěný sníh, tak ať hrob pohltí ty, kdo hřešili. 20 Ať na ně zapomene matčin klín, ať jsou pochoutkou pro červy. Ať nikdo nevzpomene na ty zlosyny, ať jsou jak stromy větrem zlomeni. 21 Ať obcují s neplodnou, která nerodí, vdovu ať opustí bez jmění! 22 Bůh svojí mocí i silné zachvátí; i při svém postavení si nejsou jistí životy. 23 Dává jim pocit bezpečné opory, jeho oči však jejich cestu sledují. 24 Načas se vyvýší, a hned jsou pryč, sníženi budou a jako všichni sklizeni, jako klasy budou skoseni. 25 Což to tak není? Kdo mě ze lži usvědčí? Kdo moji výpověď může vyvrátit?“

Bible Kralická

1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho? 2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou. 3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy. 4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě. 5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich. 6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají. 7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě. 8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí. 9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou. 10 Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati. 11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí. 12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní. 13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho. 14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj. 15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá. 16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla. 17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí. 18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou. 19 Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. 20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom. 21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní. 22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj. 23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich. 24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají. 25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

od Biblica

1 ‘Why does the Almighty not set times for judgment? Why must those who know him look in vain for such days? 2 There are those who move boundary stones; they pasture flocks they have stolen. 3 They drive away the orphan’s donkey and take the widow’s ox in pledge. 4 They thrust the needy from the path and force all the poor of the land into hiding. 5 Like wild donkeys in the desert, the poor go about their labour of foraging food; the wasteland provides food for their children. 6 They gather fodder in the fields and glean in the vineyards of the wicked. 7 Lacking clothes, they spend the night naked; they have nothing to cover themselves in the cold. 8 They are drenched by mountain rains and hug the rocks for lack of shelter. 9 The fatherless child is snatched from the breast; the infant of the poor is seized for a debt. 10 Lacking clothes, they go about naked; they carry the sheaves, but still go hungry. 11 They crush olives among the terraces^[1]; they tread the winepresses, yet suffer thirst. 12 The groans of the dying rise from the city, and the souls of the wounded cry out for help. But God charges no-one with wrongdoing. 13 ‘There are those who rebel against the light, who do not know its ways or stay in its paths. 14 When daylight is gone, the murderer rises up, kills the poor and needy, and in the night steals forth like a thief. 15 The eye of the adulterer watches for dusk; he thinks, “No eye will see me,” and he keeps his face concealed. 16 In the dark, thieves break into houses, but by day they shut themselves in; they want nothing to do with the light. 17 For all of them, midnight is their morning; they make friends with the terrors of darkness. 18 ‘Yet they are foam on the surface of the water; their portion of the land is cursed, so that no-one goes to the vineyards. 19 As heat and drought snatch away the melted snow, so the grave snatches away those who have sinned. 20 The womb forgets them, the worm feasts on them; the wicked are no longer remembered but are broken like a tree. 21 They prey on the barren and childless woman, and to the widow they show no kindness. 22 But God drags away the mighty by his power; though they become established, they have no assurance of life. 23 He may let them rest in a feeling of security, but his eyes are on their ways. 24 For a little while they are exalted, and then they are gone; they are brought low and gathered up like all others; they are cut off like ears of corn. 25 ‘If this is not so, who can prove me false and reduce my words to nothing?’