Žalm 74 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

BOŽE, ZANEVŘEL JSI NA NÁS NATRVALO?

1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. 2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš. 3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. 4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. 5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, 6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem. 7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi. 8 V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme !“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi. 9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde. 10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? 11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi! 12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. 13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, 14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře, 15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. 16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, 17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu. 18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. 19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, 20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země. 21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! 22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. 23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Poučný žalm Asafův. Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel? Budeš se na své ovce hněvat bez konce? 2 Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi, na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví, na horu Sion, kde bydlel jsi! 3 Zaveď své kroky k troskám bez konce – všechno ve svatyni zničil nepřítel! 4 Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev, na znamení tam nechali své korouhve. 5 Jako dřevorubci se chovali, sekerami kolem sebe jak v lese máchali. 6 V jediné chvíli všechny rytiny rozbili sekerami a krumpáči. 7 Do základů vypálili tvoji svatyni, příbytek tvého jména zprznili. 8 V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“ Všechny Boží stánky vypálili ze země. 9 Znamení nevídáme, proroky nemáme, nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane. 10 Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník? Bude se tvému jménu vysmívat navěky? 11 Proč svoji ruku ještě zdržuješ? Copak svou pravici z klína nezvedneš? 12 Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem, ty jsi původcem spásy na zemi! 13 Ty jsi svou silou rozdělil moře, vodním obludám jsi hlavy roztříštil. 14 Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana,^[1] nakrmil jsi jím smečku na poušti. 15 Ty jsi dal průchod pramenným vodám, mohutné řeky ty jsi vysušil. 16 Tobě patří den – i noc je tvá, měsíc^[2] i slunce ty jsi umístil. 17 Ty jsi vymezil všechny zemské hranice, léto i zimu sám jsi vytvořil. 18 Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel, na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel! 19 Nedávej šelmám duši své hrdličky, nikdy nezapomeň na život chudých svých! 20 Na svoji smlouvu se ohlédni, země je plná tmy, stala se doupětem násilí! 21 Ať už utlačení nejsou zahanbeni, ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí! 22 Povstaň už, Bože, a veď svou při, vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají! 23 Nezapomínej na řev svých nepřátel, křik tvých protivníků stále vzmáhá se!

Bible Kralická

1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé? 2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš. 3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni! 4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých. 5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho. 6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají. 7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého. 8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi. 9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane. 10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému? 11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš? 12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země. 13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách. 14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti. 15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké. 16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil. 17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval. 18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal. 19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky. 20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti. 21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé. 22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den. 23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

od Biblica

A maskil of Asaph.

1 O God, why have you rejected us for ever? Why does your anger smoulder against the sheep of your pasture?^[1] 2 Remember the nation you purchased long ago, the people of your inheritance, whom you redeemed – Mount Zion, where you dwelt. 3 Turn your steps towards these everlasting ruins, all this destruction the enemy has brought on the sanctuary. 4 Your foes roared in the place where you met with us; they set up their standards as signs. 5 They behaved like men wielding axes to cut through a thicket of trees. 6 They smashed all the carved panelling with their axes and hatchets. 7 They burned your sanctuary to the ground; they defiled the dwelling-place of your Name. 8 They said in their hearts, ‘We will crush them completely!’ They burned every place where God was worshipped in the land. 9 We are given no signs from God; no prophets are left, and none of us knows how long this will be. 10 How long will the enemy mock you, God? Will the foe revile your name for ever? 11 Why do you hold back your hand, your right hand? Take it from the folds of your garment and destroy them! 12 But God is my King from long ago; he brings salvation on the earth. 13 It was you who split open the sea by your power; you broke the heads of the monster in the waters. 14 It was you who crushed the heads of Leviathan and gave it as food to the creatures of the desert. 15 It was you who opened up springs and streams; you dried up the ever-flowing rivers. 16 The day is yours, and yours also the night; you established the sun and moon. 17 It was you who set all the boundaries of the earth; you made both summer and winter. 18 Remember how the enemy has mocked you, Lord, how foolish people have reviled your name. 19 Do not hand over the life of your dove to wild beasts; do not forget the lives of your afflicted people for ever. 20 Have regard for your covenant, because haunts of violence fill the dark places of the land. 21 Do not let the oppressed retreat in disgrace; may the poor and needy praise your name. 22 Rise up, O God, and defend your cause; remember how fools mock you all day long. 23 Do not ignore the clamour of your adversaries, the uproar of your enemies, which rises continually.