1Til korlederen: En visdomssang af Koras slægt.2Gud, vi har hørt om de mange undere, du gjorde for vore forfædre i gamle dage.3Du drev Kana’ans folk bort og lod dit folk bosætte sig i deres land.4De indtog ikke landet i egen kraft, men du var med dem og hjalp dem.5Du er vor Konge og Gud. Giv fortsat sejr til dit folk.6Med din hjælp får vi fjenderne under fod, i dit navn besejrer vi vore modstandere.7Vi stoler ikke på bue og sværd,8for det er dig, der giver os sejr over fjenderne.9Vi er stolte af at tilhøre dig, Gud, vi vil prise dit navn for evigt.10Hvordan kan det så være, at vi tabte slaget? Hvorfor var du ikke med os i krigen? Hvorfor har du forkastet os?11Du tillod fjenden at drive os på flugt. De plyndrede hele vores hær.12Du udleverede os som får, der skal slagtes. Du spredte os rundt blandt fremmede folk.13Du solgte os for en slik, regnede os ikke for noget.14Vi blev til grin for nabofolkene, de spotter og håner os.15Selv fjerne folkeslag ler ad os og ser på os med foragt.16Vi føler os totalt ydmyget, overvældet af skam.17Vore fjender ser ned på os og udslynger hån og spot.18Hvordan kunne det ske, Gud? Vi har da ikke svigtet dig eller overtrådt den pagt, du oprettede med os.19Vi har ikke været utro imod dig, men har adlydt de bud, du gav os.20Og dog blev vores by lagt i ruiner, du sendte mørke og død over os.21Hvis vi var holdt op med at tilbede dig, Gud, og havde dyrket afguder i stedet,22ville du da ikke vide besked? Du kender jo vore inderste tanker.23Men på trods af, at vi tilhører dig, er vi i livsfare hver eneste dag. Vi er som får, der er på vej til slagtning.24Vågn op, Herre, hvorfor sover du? Rejs dig, forkast os ikke længere!25Hvorfor ser du den anden vej og ignorerer vores nød og sorg?26Vi ligger med ansigtet i støvet, vore kroppe klæber til jorden.27Grib ind, Herre, kom os til hjælp! Red os i din trofasthed og nåde.
1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující. 2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných. 3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu. 4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení. 5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen. 6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu. 7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání; 8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil. 9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. -Sela- 10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš. 11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí. 12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody. 13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl. 14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. 15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou. 16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba, 17 když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele. 18 To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu. 19 Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky, 20 i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti. 21 Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali, 22 což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce. 23 Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití. 24 Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy! 25 Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš? 26 Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi. 27 Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!