1Til korlederen: En sang af David. Gud, jeg lovsynger dig. Forbliv ikke tavs og afvisende,2mens onde mennesker lyver om mig, bagtaler mig med deres falske anklager.3De taler ondskabsfuldt om mig, hader mig, skønt jeg intet har gjort.4Jeg elsker dem og går i forbøn for dem, men alligevel anklager de mig groft.5De gengælder mig ondt for godt, belønner min venlighed med had.6Lad en anklager stå frem og føre sag mod min fjende i retten.7Lad ham blive kendt skyldig, lad hans selviske bønner blive afsløret.8Gør hans livstid kort, lad en anden overtage hans lederfunktion.9Lad hans børn blive faderløse og hans hustru enke.10Lad dem tigge sig til dagligt brød og blive jaget fra hus og hjem.11Lad hans kreditorer overtage hans ejendom, lad fremmede røve hans formue.12Lad ingen vise ham barmhjertighed eller have ondt af hans efterladte børn.13Lad hans slægt dø ud, så hans navn for altid er glemt.14Husk hans forfædres ondskab, tilgiv ikke hans mors synd.15Herre, husk altid på hans synder, men lad hans slægt blive glemt.16Han havde ikke tanke for andres vel, men forfulgte de fattige, pinte de fortvivlede til døde.17Han elskede at forbande, så lad ham være forbandet. Han brød sig ikke om din velsignelse, så lad være med at velsigne ham.18At forbande andre var en livsstil for ham, det gennemtrængte ham fuldstændigt.19Lad hans forbandelser ramme ham selv og dække ham som det tøj, han har på, det bælte, han bærer.20Det skal være din straf mod de fjender, der udslynger løgne og dødstrusler imod mig.21Herre, frels mig for din æres skyld. Lad mig opleve din nåde og godhed.22For jeg er i stor nød, mit hjerte hamrer af angst.23Mit liv er kortvarigt som en skygge, der forsvinder, det bliver viftet væk som en flue.24Jeg er så udmattet af at faste, at mine knæ ryster, jeg er kun skind og ben.25Folk ser på mig med foragt, de ryster på hovedet, når de ser mig.26Hjælp mig, min Herre og Gud, red mig, for du er trofast.27Så vil de se, at det er dig, der griber ind. De vil forstå, Herre, at det var dig, der reddede mig.28Lad dem bare forbande, for du velsigner mig. Deres angreb vil mislykkes, så de ydmyges, mens jeg fryder mig.29Lad mine fjender blive gjort skamfulde, lad ydmygelsen omgive dem som en kappe.30Da vil jeg takke dig, Herre, af hele mit hjerte. Jeg vil prise dig i alles påhør.31For du er på de svages side, du forsvarer dem overfor deres fjender.
1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým, 2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, 3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu. 4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. 5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. 6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. 7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. 8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. 9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. 10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. 11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. 12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. 13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. 14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. 15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich 16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. 17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! 18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. 19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. 20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. 21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! 22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. 23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. 24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. 25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. 26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, 27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. 28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. 29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. 30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, 31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.