1En sang af David.2Jeg er fuld af tillid til dig, Gud, jeg vil synge og spille til din ære.3Jeg vil gribe min harpe og lyre, når befrielsens sol står op.[1]4Jeg vil takke dig, Herre, blandt folkeslagene, jeg vil synge din pris for de fremmede.5Din trofasthed fylder universet, din godhed når til skyerne.6Herre, lad din storhed fylde himmelrummet, lad din herlighed komme over hele jorden.7Hør min bøn og gør brug af din magt, så dit elskede folk kan blive reddet.8Gud har talt fra sin helligdom: „Med glæde vil jeg udstykke Sikem, jeg vil udmåle Sukkots dal.9Gilead tilhører mig, Manasse er min ejendom. Kongerne kommer fra Juda, og dygtige krigere fra Efraim.10Moabitterne skal tjene mig og edomitterne være mine slaver. Jeg vinder sejr over filistrene.”11Hvem tager med os til den befæstede by? Hvem vil gå med os mod Edom?12Herre, har du forkastet os? Hvorfor drager du ikke med os i krig?13Hjælp os dog mod vore fjender, for menneskers hjælp er intet værd.14Med Guds hjælp vinder vi sejr, for han vil trampe vore fjender ned.
1 Píseň, žalm Davidův. 2 Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy, rovněž moje sláva! 3 Probuď se už, citero a harfo, ať jitřenku vzbudím. 4 Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy; 5 vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost. 6 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva! 7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz mi! 8 Bůh ve své svatyni promluvil: „S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót. 9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát. 10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc, proti Pelišteji válečný ryk spustím.“ 11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu? 12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože? 13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka. 14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.