1Herren, den Almægtige, Israels Gud, siger om Moab: „Byen Nebo er dømt, og den bliver snart jævnet med jorden. Samme skæbne venter byen Kirjatajim. Dens fæstninger bliver indtaget og ødelagt.2Moabs storhedstid er forbi. I Heshbon lægges der planer om at udslette landet. ‚Kom,’ siger man, ‚lad os udrydde det folk!’ Byen Madmen bliver løbet over ende af den fremstormende hær.3Der høres fortvivlede råb i Horonajim: ‚Åh, hvilken forfærdelig ødelæggelse!’4Moab vil blive lagt i ruiner, og børnene vil skrige af skræk.5Flygtningene går grædende op over Luhits bakker. På vejen fra Horonajim hører de rædselsskrigene fra byen nedenfor.6Flygt for livet. Løb som et vildæsel i ørkenen.[1]7I stolede på jeres egen styrke og rigdom. Derfor skal I dø, og jeres gud, Kemosh, skal føres i eksil sammen med sine præster og stormænd.8Alle dalenes byer og landsbyerne i højlandet skal ødelægges, siger Herren.9Rejs en gravsten for Moab,[2] for alle landets byer skal ligge øde og ubeboede hen.10Forbandet være de, som nægter at udføre Herrens befaling og ikke deltager i blodbadet.11Moabs befolkning har altid levet uforstyrret, som vin, der får lov at bundfælde sig uden at blive hældt fra fad til fad. Moab har aldrig været i eksil, men har kunnet nyde en stabil tilværelse.12Men nu er tiden kommet, siger Herren, hvor jeg sender soldater, der skal hælde vinen ud på jorden. De vælter beholderne omkuld og knuser dem.13Moab bliver skuffet over, at Kemosh ikke kan hjælpe, ligesom Israel blev skuffet over guldkalven i Betel.[3] (1.Kong 12,25)14Moabs indbyggere plejer at prale med deres heltebedrifter i krig.15Men nu skal Moab ødelægges. Ødelæggeren er på vej for at slagte alle landets øvede krigere, siger Herren, den almægtige Konge.16Moabs undergang er uhyggeligt nær.17I, som er Moabs venner, sørg og græd over landets skæbne. Se, den stærke herskerstav, det prægtige scepter, ligger knust i støvet.18Kom ned fra hæderspladsen og sæt jer i støvet, Dibons indbyggere.[4] De, der kommer for at knuse Moab, vil også bryde igennem jeres fæstninger og rasere jeres by.19Aroers indbyggere står frygtsomme langs vejen og råber til de flygtende fra Moab: ‚Hvad er der sket?’20Svaret lyder: ‚Græd og sørg! Moab blev ydmyget og ligger i ruiner. Råb det ud langs Arnonflodens bredder, at Moab er gået til grunde.’21-24Alle højslettens byer ligger i ruiner, både Holon, Jahatz, Mefa’at, Dibon, Nebo, Bet-Diblatajim, Kirjatajim, Bet-Gamul, Bet-Meon, Kerijot og Botzra, for Herrens dom har ramt samtlige Moabs byer.25Moabs storhedstid er forbi, hendes[5] styrke er brudt, hendes arme er brækket.26Fordi hun har sat sig op mod mig, Herren, skal hun tømme min vredes bæger. Hun raver beruset omkring, til hun falder og roder rundt i sit eget bræk. Hun vil blive hånet af alle, der ser det.27Var det ikke dig, der hånligt rystede på hovedet af Israel som af en gemen tyv?28Moabs folk, flygt fra jeres byer og slå jer ned i bjerghulerne som duer, der bygger rede i klippespalterne.29Det er velkendt, hvor utrolig indbildsk, overmodig, selvsikker og overlegen Moab er.30Jeg kender jeres indbildskhed, siger Herren. Men jeres pral er tomme ord, for der er ingen basis for jeres selvsikkerhed.31Jeg må græde over Moab og sørge over befolkningen i Kir-Heres.32Jeg sørger over Jazer og ikke mindst over ødelæggelsen af Sibmas vingårde. For vinen fra Sibma var så udsøgt, at den nåede længere end til Jazer, ja, helt til den anden side af havet.[6] Men nu bliver både vinplanter og figentræer fuldstændigt ødelagte. (Es 16,6)33Der er ingen glæde mere i Moabs frugtplantager. Vinpersen står ubrugt. Ingen træder druer i takt med den glade sang.34I stedet høres rædselsskrig over hele landet, fra Heshbon helt over til Elale og Jahatz, fra Zoar til Horonajim og Eglat-Shelishija. Selv Nimris bæk er udtørret.35Jeg gør ende på Moab, siger Herren, for de bringer ofre på afgudsaltrene og brænder røgelse for deres falske guder.36Jeg sørger over Moab og Kir-Heres’ folk som en fløjtespiller, der udtrykker sin sorg over de tabte rigdomme med en klagesang.37Alle indbyggerne vil i fortvivlelse rage hår og skæg af, skære rifter i hænderne og klæde sig i sæk og aske.38På alle de flade tage og på torvene i Moab vil der lyde gråd og klage, for jeg knuser Moab som en ubrugelig lerskål.39Ja, Moab vil blive fuldstændigt knust, ydmyget ved fjendernes hån, et afskrækkende eksempel for alle dets naboer.40Fjenden kredser over Moabs land som en ørn, siger Herren, klar til at slå ned på dem.41Byerne vil falde, og fæstningerne blive brudt ned. Selv den tapreste kriger ryster af skræk som en fødende kvinde.42Moab er færdig som nation, for hun satte sig op mod Herren.43Moabs indbyggere kan se frem til frygt, fælder og fangenskab, siger Herren.44De, som flygter på grund af frygt, vil gå i fælden, og de, som slipper fri af fælden, vil senere blive fanget. Nu er dommens time kommet for Moabs land, siger Herren.45De, der flygter mod Heshbon, vil miste alt håb, for den prægtige Sihons by står i flammer. Fra Heshbon spreder ødelæggelsen sig ud over hele landet, og Moabs stærkeste byer bliver lagt i ruiner.46Stakkels Moab, det er ude med dig. Det folk, som tilbad Kemosh, skal udryddes, deres sønner og døtre føres bort som slaver.47Men engang i fremtiden vil jeg genrejse Moabs folk,” siger Herren. Det var domsprofetien over Moab.
PROTI MOÁBU - — Konec Moábu - Ani Moábci neujdou soudu. Jejich bůh Kemóš je nezachrání.
1 O Moábovi: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Běda, zahubeno bude Nebó. Zahanben, dobyt bude Kirjatajim. Zahanben bude nedobytný hrad a naplněn děsem. 2 Už je po chloubě Moábově v Chešbónu, zamýšlejí proti němu zlo: ‚Vzhůru, vyhlaďme jej, ať není ani pronárodem!‘ Také ty, Madméne, zajdeš, meč půjde za tebou. 3 Slyš křik z Chóronajimu. ‚Zhouba a veliká zkáza!‘ 4 Roztříštěn je Moáb! Je slyšet úpění jeho nejmenších. 5 Do svahu lúchítského půjde v usedavém pláči. Ze stráně chóronajimské uslyší protivníci úpění nad zkázou. 6 ‚Utecte, zachraňte se, budete jako jalovec na poušti!‘ 7 Protože spoléháš na své činy a na své poklady, i ty budeš dobyt! A Kemóš půjde s přesídlenci, spolu s ním jeho kněží a velmožové. 8 Na každé město přitáhne zhoubce, žádné město se nezachrání. Dolina zahyne, rovina bude zahlazena, jak praví Hospodin. 9 Dejte Moábovi květ, neboť musí odejít, jeho města budou zpustošena, nikdo v nich nebude bydlet. 10 Proklet buď, kdo koná Hospodinovo dílo nespolehlivě! Proklet buď, kdo odpírá jeho meči krev!“
— Kdysi a nyní - Ani Kemóš ani bohatýři Moábu nepomohou. Zašla jejich sláva.
11 „Moáb byl bezstarostný od svého mládí, klidně si hověl na svém kalu. Nebyl přelíván z nádoby do nádoby, nebyl přestěhován. Proto si podržel svou příchuť, jeho vůně se nezměnila.“ 12 „Proto hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, a pošlu na něj ty, kdo stáčejí víno, a ti jej stočí, jeho nádoby vyprázdní a jejich měchy roztrhají.13 A Moáb bude zahanben kvůli Kemóšovi tak, jak byl zahanben dům izraelský kvůli Bét-elu, v nějž doufal.“ 14 „Jak můžete říkat: ‚Jsme bohatýři, válečníci schopní boje?‘ 15 Zahuben bude Moáb, na jeho města vytáhne nepřítel, jeho nejlepší jinoši klesnou jako na porážce, je výrok Krále, jehož jméno je Hospodin zástupů. 16 Blíží se bědy, jež dolehnou na Moába. Zlo se na něj rychle řítí. 17 Projevte mu účast všichni, kdo jste kolem něho, všichni, kdo znáte jeho jméno. Povězte: ‚Jak byla zlomena silná hůl, překrásný prut!‘ 18 Ustup ze slávy, seď a žízni, trůnící dcero dibónská. Vytáhl na tebe zhoubce Moábu, tvé pevnosti zničil. 19 Stůj na cestě a vyhlížej, ty, jež bydlíš v Aróeru. Ptej se toho, kdo utekl, a té, která unikla. Zeptej se: ‚Co se stalo?‘ 20 Moáb byl zahanben, ztroskotal! Kvilte a úpějte! Oznamte v údolí Arnónu, že Moáb je zahuben.“ 21 Soud přišel na rovinatou zemi, na Cholón, na Jahasu, proti Méfaatu,22 proti Dibónu, proti Nebó, proti Bét-diblatajimu,23 proti Kirjatajimu, proti Bét-gamúlu, proti Bét-meónu,24 proti Kerijótu a proti Bosře i proti všem městům moábské země, vzdáleným i blízkým. 25 „Moábův roh byl odseknut, jeho paže roztříštěna, je výrok Hospodinův. 26 Opojte ho, protože se vyvyšoval nad Hospodina! Moáb se udáví svým zvratkem, také on bude na posměch. 27 Což tobě nebyl Izrael na posměch? Byl snad dopaden mezi zloději, že potřásáš hlavou, kdykoli o něm mluvíš?“
— Kvílení nad Moábem - Pýcha Moábu je zlomena. Teď je možno už jen nad ním kvílet jako nad mrtvým.
28 „Opusťte města, usaďte se na skalisku, obyvatelé Moábu! Buďte jako holubice, která hnízdí nad samou propastí. 29 Slýchali jsme o pýše Moába přepyšného, o jeho domýšlivosti, o pyšné jeho povýšenosti, o jeho nadutém srdci. 30 Já znám, je výrok Hospodinův, jeho zpupnost, k ničemu nejsou jeho žvásty, k ničemu není, co dělají. 31 Proto kvílím nad Moábem, kvůli celému Moábu úpím, nad muži Kír-cheresu se bude lkát. 32 Pláču nad tebou, sibemská vinná révo, víc než jsem plakal nad Jaezerem! Tvé úponky pronikly za moře, až k moři, Jaezeru, dosahovaly. Na tvou letní sklizeň i na tvé vinobraní vpadl zhoubce. 33 Přestaly radost a jásot v sadu i v celé moábské zemi. Zastavil jsem víno, z lisu nepoteče, nebude se už lisovat s výskáním. Výskání nebude!“ 34 „Protože křik Chešbónu dolehl až do Eleále, až do Jahasu, vydávají svůj hlas od Sóaru až do Chóronajimu a Eglat-šelišije; i povodí Nimrímu bude zpustošeným krajem.35 Učiním přítrž Moábovi, je výrok Hospodinův, tomu, jenž vystupuje na posvátné návrší a pálí kadidlo svým bohům.36 Proto mi bude kvůli Moábovi hlučet srdce jako píšťaly, mé srdce bude hlučet jako píšťaly pro muže Kír-cheresu, protože všechno, co zanechal, zahyne.37 Na každé hlavě bude lysina, každá brada bude přistřižena, na všech rukou budou smuteční zářezy a na bedrech žíněné suknice.38 Na všech moábských střechách a na všech jeho prostranstvích se budou konat smuteční obřady, protože jsem roztříštil Moába jako nádobu, která se nelíbí, je výrok Hospodinův.39 Jak ztroskotal! Kvilte! Jak se Moáb zahanbeně obrátil zády! Moáb bude předmětem posměchu a zděšení všem, kteří jsou kolem něho.“ 40 Neboť toto praví Hospodin: „Hle, zhoubce se vrhne dolů jako orel a roztáhne křídla nad Moábem, 41 dobyta budou města i hrady zdolány, srdce moábských bohatýrů v onen den bude jako srdce ženy sevřené bolestí. 42 Moáb bude vyhlazen, už nebude lidem, protože se vyvyšoval nad Hospodina. 43 Postrach, propast, past na tebe, obyvateli Moábu, je výrok Hospodinův. 44 Kdo uteče před postrachem, padne do propasti, a kdo vyleze z propasti, do pasti se lapí, protože na něj, na Moába uvedu rok potrestání, je výrok Hospodinův. 45 Ve stínu Chešbónu stanou vysílení utečenci, avšak z Chešbónu vyšlehne oheň a z prostředku Síchonu plamen a pozře skráně Moába, temeno hřmotícího lidu. 46 Moábe, běda tobě, Kemóšův lid zhyne. Tvoji synové budou odvedeni do zajetí, do zajetí půjdou i tvé dcery. 47 Ale v posledních dnech úděl Moábův změním, je výrok Hospodinův.“ – Až potud soud nad Moábem.