1Herrens kraft kom over mig, og hans Ånd førte mig ud i en dal fyldt med menneskeknogler.2De var helt indtørrede, og Herren førte mig i en bue rundt om dem.3Så spurgte han mig: „Kan de knogler blive til levende mennesker igen?” „Herre, det ved kun du,” svarede jeg.4Da gav han mig ordre til at profetere direkte til knoglerne: „I tørre knogler, hør Herrens ord.5Herren siger: Jeg vil ånde på jer og gøre jer levende igen.6Jeg vil sætte kød og sener på jer og dække jer med hud, og jeg vil blæse min livsånde ind i jer. Da vil I indse, at jeg er Herren.”7Jeg profeterede, som Herren havde befalet mig. Mens jeg profeterede, hørte jeg en raslende lyd, og jeg så, at knoglerne nærmede sig hinanden og blev til skeletter.8Der voksede kød og sener frem på dem, og derefter blev de dækket af hud. Kroppene var dog stadig døde, der var ikke spor af liv i dem.9Da befalede Herren mig at profetere og kalde på livsånden: „Herren siger: Du livsånd, kom fra de fire verdenshjørner og blæs på de her døde kroppe, så de bliver levende.”10Så profeterede jeg, som han havde befalet mig. Straks kom der livsånde i kroppene, og de blev levende og rejste sig op. De udgjorde en meget stor hær.11Derefter sagde Herren til mig: „Du menneske, de tørre knogler er et billede på Israels folk. De siger: ‚Alt er håbløst. Vi ligger allerede i graven og er ikke andet end en bunke udtørrede knogler.’12Profetér derfor til dem og sig: Mit folk, jeg vil lukke op for jeres grave og føre jer ud af dem og bringe jer hjem til Israels land.13Når jeg gør det, vil I indse, at jeg er Herren.14Jeg sender min Ånd ind i jer, så I får nyt liv og kan vende hjem til jeres eget land. Til den tid vil I erkende, at jeg er Herren, og at jeg har opfyldt mit løfte til jer.”
Genforeningen af Judas og Israels folk
15Herren sagde til mig:16„Du menneske, tag et stykke træ og skriv på det: ‚Judas folk og de stammer, der hører med til Sydriget.’ Tag et andet stykke træ og skriv på det: ‚Efraim og de andre stammer, der hører med til Nordriget.’17Hold så træstykkerne i den ene hånd, så det ser ud, som om de udgør ét stykke.18Når folk spørger dig, hvad det skal betyde,19skal du sige: ‚Herren siger: Jeg vil tage Nordrigets stammer og forene dem med Sydrigets stammer, så de bliver til ét folk i min hånd.’20Hold dem sådan, at alle kan se dem,21og sig til folket: Jeg vil samle Israels folk fra de lande, hvor de er i landflygtighed, og føre dem hjem til deres eget land,22så de bliver til én nation i Israels højland med en og samme konge. De skal ikke længere være splittet i to nationer.23Og de skal ikke længere gøre sig urene med deres modbydelige afguder og alle deres synder. Jeg frelser dem fra deres frafald og renser dem for deres synd imod mig. Da skal de være mit folk, og jeg vil være deres Gud.24En, der er som min tjener David, skal være deres fælles konge og hyrde. Da skal de adlyde mine bud og gøre, hvad jeg befaler dem.25De skal bo i det land, jeg gav min tjener Jakob, og hvor deres forfædre boede. Både de selv og alle kommende generationer efter dem skal bo i landet. Og en som min tjener David skal altid være deres fyrste.26Jeg vil slutte en evig fredspagt med dem og gøre dem talrige. Min helligdom skal altid have plads midt iblandt dem.27Ja, jeg vil bo midt iblandt dem. Jeg vil være deres Gud, og de skal være mit folk.28Og fordi jeg altid er til stede iblandt mit folk, skal nationerne komme til erkendelse af, at jeg er Herren, og at jeg er den, som gør Israel til et helligt folk.”
— Údolí suchých kostí - I suché kosti je Hospodin schopen probudit k novému životu. Stejně probudí k novému - životu i svůj lid proti všemu lidskému očekávání.
1 Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí,2 a provedl mě kolem nich. A hle, na té pláni bylo velice mnoho kostí a byly velice suché.3 I otázal se mne: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl jsem: „Panovníku Hospodine, ty to víš.“4 Tu mi řekl: „Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo! 5 Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete.6 Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem Hospodin.“7 Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé.8 Viděl jsem, jak je najednou pokryly šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží, avšak duch v nich ještě nebyl.9 Tu mi řekl: „Prorokuj o duchu, lidský synu, prorokuj a řekni mu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!“10 Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převelmi veliké vojsko. 11 Potom mi řekl: „Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle, říkají: ‚Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.‘12 Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země.13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide.14 Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův.“
— Izrael a Juda budou opět sjednoceni - Izraelské kmeny, dříve nesvorné, se opět sjednotí pod vládou nového Davida a Hospodin s nimi uzavře věčnou smlouvu pokoje.
15 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:16 „Ty, lidský synu, slyš. Vezmi si jedno dřevo a napiš na ně: ‚Judovi a synům izraelským, jeho spojencům.‘ Pak vezmi druhé dřevo a napiš na ně: ‚Josefovi,‘ to je dřevo Efrajimovo a celého domu izraelského, jeho spojenců.17 Přilož jedno k druhému a budeš je mít za jedno dřevo; budou v tvé ruce jedním celkem.18 Až se tě synové tvého lidu zeptají: ‚Nepovíš nám, co to pro nás znamená?‘,19 promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: ‚Hle, já vezmu dřevo Josefovo, které je v ruce Efrajimově a izraelských kmenů, jeho spojenců, přidám k němu dřevo Judovo a učiním je dřevem jedním a budou v mé ruce jedno.‘20 Až budou ta dřeva, na která jsi psal, v tvé ruce před jejich očima,21 promluvíš k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já vezmu syny Izraele zprostřed pronárodů, kamkoli odešli, shromáždím je ze všech stran a přivedu je do jejich země.22 Učiním z nich jediný národ v zemi, na izraelských horách, a jediný král bude králem všech. Nebudou to už dva národy a nebudou už rozděleni na dvě království.23 Nebudou se už poskvrňovat svými hnusnými a ohyzdnými modlami ani žádnými svými nevěrnostmi. Zachráním je ze všech míst, kde sídlili a ve kterých hřešili, očistím je a budou mým lidem a já jim budu Bohem.24 David, můj služebník, bude nad nimi králem a jediným pastýřem všech, budou se řídit mými řády, budou zachovávat má nařízení a jednat podle nich.25 Budou sídlit v zemi, kterou jsem dal Jákobovi, svému služebníku, v níž sídlili vaši otcové. Budou v ní sídlit oni i jejich synové a synové jejich synů navěky a David, můj služebník, bude jejich knížetem navěky.26 Uzavřu s nimi smlouvu pokoje; bude to věčná smlouva s nimi, dám jim ji a rozmnožím je a v jejich středu zřídím svou svatyni navěky.27 Můj příbytek bude nad nimi a já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.28 I poznají pronárody, že já Hospodin jsem ten, kdo posvěcuje Izraele, až má svatyně bude navěky v jejich středu.“