1Du menneske, giv Israels bjergland følgende budskab fra mig:2Jeres fjender siger: ‚De ældgamle helligsteder tilhører nu os.’3Fra alle sider har jeres fjender angrebet jer og raseret jeres land. De har hånet jer og ført jer bort som slaver.4Men hør, hvad Herren siger til jer, Israels bjergland, til højene og bakkerne, til floderne og dalene, til de øde ruiner og forladte byer, der blev plyndret og forhånet af alle folkeslagene rundt omkring jer:5Min vrede er blusset op imod de andre folkeslag, især imod Edom, fordi de med skadefryd og foragt besatte mit land og plyndrede det.6Profetér derfor til Israels høje og bakker, dets floder og dale: Jeg er vred, fordi Israel har lidt under andre folkeslags hån og spot.7Derfor lover jeg højtideligt, at de skal få igen med samme mønt.8Men træerne i Israels bjergland skal skyde nye grene og bugne af frugt, for mit folk skal snart vende hjem.9Jeg er med jer og velsigner jer. Jorden skal igen opdyrkes og tilsås.10Israels befolkning skal vokse, og de ødelagte byer skal genopbygges og bebos.11Både mennesker og husdyr skal vokse i antal. Israels land skal igen befolkes og blive frodigere end nogen sinde før. Da skal I indse, at jeg er Herren.12Mit folk skal igen tage landet i besiddelse, og der skal være mad nok til, at ingen dør af sult.13Gud Herren siger: Nabolandene hånede jer ved at sige, at jeres land var så goldt, at det førte til død.14Men nu skal det være slut med sult og død, siger Herren.15De skal ikke længere få grund til at håne jer, for Israels land skal brødføde mit folk.”
En ny ånd kommer til
16Herren sagde til mig:17„Du menneske, dengang Israels folk endnu boede i deres eget land, gjorde de det urent ved deres onde handlinger. Rituelt set var deres opførsel lige så uren som menstruationsblod.18De forurenede landet med mord og modbydeligt afguderi i en sådan grad, at jeg måtte straffe dem hårdt.19Jeg sendte dem i eksil i fjerne lande som straf for deres ondskab og afgudsdyrkelse.20Efter at jeg havde sendt dem i landflygtighed, vanærede andre folkeslag mit hellige navn ved at sige: ‚Israel kalder sig Guds folk, men deres Gud kunne ikke redde dem fra at blive sendt i eksil.’21Men jeg vil ikke have mit gode navn og rygte spoleret rundt omkring i verden.22Sig derfor til Israels folk: Hør, hvad Herren siger: Jeg vil føre jer hjem igen, ikke fordi I fortjener det, men for mit eget hellige navns skyld, som har fået et dårligt ry over hele verden på grund af jer.23Jeg vil genoprette mit gode navn og rygte, og når folkeslagene ser min magt udfolde sig, vil de erkende, at jeg er Herren.24Jeg vil samle jer sammen fra alle de forskellige lande og føre jer tilbage til Israels land,25og jeg vil rense jer for jeres afgudsdyrkelse og rituelle urenhed ved at stænke vand på jer.26Jeg vil forandre jer indefra ved at give jer et helt nyt hjerte, der længes efter at gøre det rigtige, og en ny ånd i jeres indre, så I lærer at tænke på en helt ny måde. Jeg vil tage jeres gamle og stædige stenhjerte ud og give jer et nyt og lydigt hjerte.27Jeg vil give jer min Ånd, så I adlyder mine love og gør, hvad jeg befaler jer.28Da skal I bo i det land, jeg gav jeres forfædre. I skal være mit folk, og jeg vil være jeres Gud.29Jeg vil rense jer for jeres synd og sørge for, at høsten ikke slår fejl, og at der ikke mere kommer hungersnød i landet.30Jeres frugtplantager og kornmarker skal give en rigelig høst, og aldrig mere skal nabofolkene se ned på jer på grund af hungersnød.31Da vil I skamme jer, når I tænker tilbage på jeres dårlige opførsel og onde handlinger.32Husk, at det ikke er for jeres skyld, at jeg griber ind, det er for mit eget omdømmes skyld. Åh Israel, mit folk, hvor burde I dog skamme jer over al den ondskab, I har begået, siger Herren.33Når jeg har renset jer for jeres synd, vil jeg føre jer hjem til Israel og genopbygge landets ruinbyer.34Jorden skal igen opdyrkes, efter at den i mange år har ligget brak.35Når jeg fører jer hjem, vil folkeslagene udbryde: ‚Se! Dette gudsforladte land er blevet frugtbart som Edens have. De ødelagte byer, der længe lå som forladte ruiner, er nu genopbygget, befæstet og beboet.’36Så vil de nationer, som endnu er tilbage, erkende, at det er mig, Herren, som står bag genopbygningen af ruinerne og tilplantningen af det hærgede land. Det er et løfte fra mig, Herren, og det vil ske, som jeg har sagt.37-38Herren siger: Jeg vil høre Israels folks bønner og gøre dem så talrige som fåreflokkene, der strømmer gennem Jerusalems gader ved højtiderne. Så talrige vil jeg lade dem blive i byerne, som før lå i ruiner. Når det sker, skal alle indse, at jeg er Herren.”
— Zaslíbení horám izraelským - Izraelské hory, dříve pustošené nepřáteli, budou zbaveny cizího jha a okusí opět požehnání svého Boha.
1 „Ty, lidský synu, slyš. Prorokuj o izraelských horách. Řekni: Izraelské hory, slyšte Hospodinovo slovo!2 Toto praví Panovník Hospodin: Nepřítel o vás říká: ‚Dobře vám tak! I věčná návrší se stanou naším vlastnictvím.‘3 Proto prorokuj a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Právě za to, že vás pustošili a ze všech stran po vás šlapali, takže jste se staly vlastnictvím ostatních pronárodů, za to, že jste se dostaly do řečí a pomluv lidu,4 slyšte tedy, izraelské hory, slovo Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin horám a pahorkům, potokům a údolím, zpustošeným troskám a opuštěným městům, která se stala loupeží ostatních pronárodů kolem dokola a jsou jim pro smích.“ 5 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Vskutku, v ohni svého rozhorlení jsem mluvil proti ostatním pronárodům, totiž proti celému Edómu, proti těm, kteří si s radostí, z celého srdce a bezostyšně zabrali do vlastnictví moji zemi a uloupili její pastviny.6 Proto prorokuj o izraelské zemi a řekni horám a pahorkům, potokům a údolím: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, mluvím ve svém rozhorlení a rozhořčení nad tím, že jste musely snášet hanbu od pronárodů.7 Proto praví Panovník Hospodin toto: Zvedám svou ruku k přísaze: Vskutku, pronárody okolo vás ponesou svou hanbu.8 A vy, izraelské hory, vyženete své větvoví a ponesete své plody mému izraelskému lidu; jeho příchod je blízko.9 Vždyť já jsem s vámi, obrátím se k vám a budete obdělávány a osívány.10 A rozmnožím na vás lidi, celý izraelský dům se vším všudy, města budou osídlena, a co je v troskách, bude vystavěno.11 Ano, rozmnožím na vás lidi i dobytek, rozmnoží a rozplodí se, osídlím vás jako za vašich dávných časů. Budu ještě štědřejší než ve vašich počátcích. I poznáte, že já jsem Hospodin.12 Uvedu na vás lidi, Izraele, svůj lid, a ten vás obsadí, stanete se jejich dědictvím a nebudete je už připravovat o děti.“ 13 Toto praví Panovník Hospodin: „Protože o vás říkají: ‚Ty, země, požíráš lidi a svůj vlastní národ připravuješ o děti,‘14 nuže, už nebudeš požírat lidi ani nepřivedeš svůj národ k pádu, je výrok Panovníka Hospodina.15 Nedovolím, aby bylo slyšet, že tě pronárody haní, nebudeš už snášet potupu od kdejakého lidu, nepřivedeš už svůj národ k pádu, je výrok Panovníka Hospodina.“
— Lid obdrží nové srdce a nového ducha - Pro své svaté jméno Hospodin svůj lid očistí od jeho nepravostí a uchrání jej nových nevěrností darem nového srdce a nového ducha.
16 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:17 „Lidský synu, když izraelský dům sídlil na své půdě, poskvrnili ji svou cestou a svými skutky. Jejich cesta přede mnou byla jako ženská nečistota.18 Vylil jsem na ně své rozhořčení za krev, kterou na zemi prolévali, a za to, že ji poskvrnili svými hnusnými modlami.19 Rozptýlil jsem je mezi pronárody, jsou roztroušeni po zemích, soudil jsem je podle jejich cest a skutků.20 Ale když přišli mezi pronárody, znesvěcovali mé svaté jméno, kamkoli přišli. Říkalo se o nich: ‚Je to lid Hospodinův, ale z jeho země museli odejít.‘21 I jala mě lítost pro mé svaté jméno, které oni, izraelský dům, znesvětili mezi pronárody, kamkoli přišli. 22 Řekni proto izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kamkoli jste přišli.23 Opět posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi pronárody, jméno, které jste vy uprostřed nich znesvětili. I poznají pronárody, že já jsem Hospodin, je výrok Panovníka Hospodina, až na vás ukáži před jejich očima svou svatost.24 Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země.25 Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model.26 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.27 Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.28 Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem.29Zachráním vás ze všech vašich nečistot, přivolám obilí a rozhojním je a nedopustím na vás hlad.30 Rozhojním ovoce na stromech i polní úrodu, takže už neponesete mezi pronárody potupu kvůli hladu.31 Až si vzpomenete na své zlé cesty a na své nedobré skutky, budete se sami sobě ošklivit pro své nepravosti a ohavnosti.32 Nečiním to kvůli vám, je výrok Panovníka Hospodina, to vám buď známo; styď a hanbi se za své cesty, dome izraelský!“ 33 Toto praví Panovník Hospodin: „V den, kdy vás očistím ode všech vašich nepravostí, osídlím města, a co je v troskách, bude vystavěno.34 Zpustošená země bude obdělána, nebude už ležet zpustošená před zraky všech, kdo jdou kolem.35 Potom řeknou: ‚Tato zpustošená země je jako zahrada v Edenu: města ležící v troskách, zpustlá a zbořená, jsou nyní opevněna a osídlena.‘36 I poznají pronárody, které zůstanou vůkol, že já, Hospodin, jsem vystavěl, co bylo zbořeno, a osázel zpustošený kraj; já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal.37 Toto praví Panovník Hospodin: Opět budu izraelskému domu odpovídat na dotazy a prokážu jim toto: Rozmnožím lidi jako ovce.38 Bude jich jak ovcí posvěcených k obětem, jak ovcí v Jeruzalémě při slavnostních shromážděních; města obrácená v trosky naplní se lidmi jako ovcemi. I poznají, že já jsem Hospodin.“