1Herren sagde til mig:2-3„Du menneske, profetér og sig: Råb af rædsel, for tiden er kommet, dagen, hvor Guds dom bliver virkeliggjort. Herren er klar til at gribe ind. Det bliver en sort dag for folkeslagene.4Sværdet rammer Egypten, Kush skælver af skræk. Egyptens soldater falder i kampen, landets rigdomme bliver røvet, dets fæstninger jævnet med jorden.5Denne dom gælder også Egyptens lejesoldater, hvad enten de kommer fra Kush, Libyen, Lydien eller andre lande. De skal alle falde i krig,6for Gud Herren siger: Alle Egyptens allierede skal falde og udryddes sammen med Egyptens egen hær, landets stolthed. Krigen skal rase fra Migdol i nord til Aswan i syd, siger Gud Herren.7Landet bliver lagt øde som så mange andre, dets byer jævnes med jorden som de andre ødelagte byer.8Når jeg sætter ild til Egyptens land og uskadeliggør dets forbundsfæller, vil de indse, at jeg er Herren.9Nyheden bliver bragt med skib til de selvsikre kushitter, som vil ryste af skræk, når de hører, hvordan jeg straffer Egypten.10Hør hvad Herren siger: Ved kong Nebukadnezar af Babylon vil jeg gøre en ende på Egypten.11Hans grusomme og berygtede hær skal ødelægge Egyptens land. De skal nedsable landets soldater, så der er bunker af lig overalt.12Jeg udtørrer Nilens vandstrømme, giver landet i onde menneskers vold. Jeg jævner Egypten med jorden ved hjælp af et folk fra det fjerne, siger Herren.13Jeg knuser egypternes afgudsbilleder og smadrer afguderne i Memfis. Jeg udrydder alle Egyptens herskere, så der bliver kaos og rædsel i landet.14Jeg ødelægger Patros, sætter ild til Zoan og straffer No.15Min vrede skal ramme Sin, egypternes stærke fort. Nos befolkning udrydder jeg.16Jeg sætter ild til hele Egypten, så Sin skælver af skræk. Nos mure gennembrydes, Memfis angribes ved højlys dag.17Unge krigere fra Heliopolis og Bubastis falder for sværdet, indbyggerne føres bort som slaver.18Når jeg knækker Egyptens magt og gør ende på landets stolthed, ser det sort ud for Takpankes. Store røgskyer indhyller byen, mens indbyggerne føres i eksil.19Jeg straffer Egypten eftertrykkeligt, så de kan indse, at jeg er Herren.”20På den syvende dag i den første måned i det 11. år af vores eksil sagde Herren til mig:21„Du menneske, jeg har brækket egypterkongens arm, og den skal ikke behandles eller forbindes, så den igen bliver stærk og kan løfte sværdet.[1] (Jer 37,5)22For Herren siger om egypterkongen: Jeg vil brække begge hans arme, både den raske og den, som allerede er skadet. Sværdet falder ud af hans hænder.23Jeg sender egypterne i eksil og spreder dem blandt folkeslagene.24Jeg styrker kongen af Babyloniens arme og lægger mit sværd i hans hånd. Men egypterkongens arme brækker jeg, så han stønner som en døende foran den babyloniske konge.25Jeg lægger mit sværd i Babyloniens konges hånd, og han svinger det over Egyptens land. Når jeg giver babylonierne sejr over egypterne, vil de indse, at jeg er Herren.26Jeg sender egypterne i eksil og spreder dem blandt folkeslagene. Da vil de indse, at jeg er Herren.”
— Pád Egypta - Egypt i jeho spolčenci padnou. Nezachrání je jejich modly ani vojsko.
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Lidský synu, prorokuj a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Kvílejte, ach, ten den! 3 Neboť blízko je den, blízko je den Hospodinův; den oblaku, čas pronárodů. 4 Na Egypt dolehne meč, smrtelná úzkost zachvátí Kúš, až budou padat skolení v Egyptě. Vezmou mu jeho majetek, bude zbořen do základů.“ 5 Kúš, Pút, Lúd a všechen přimíšený lid i Kúb i synové země smlouvy s nimi padnou mečem.6 Toto praví Hospodin: „Padnou ti, kteří jsou Egyptu oporou, klesne jeho pyšná moc, padnou v něm mečem od Migdólu po Sevénu, je výrok Panovníka Hospodina. 7 Bude zpustošen, stane se jednou ze zpustošených zemí a jeho města budou patřit mezi města v troskách. 8 I poznají, že já jsem Hospodin, až založím v Egyptě požár, až budou všichni jeho pomocníci rozdrceni.9 V onen den vyplují ode mne na lodích poslové, aby vyděsili sebejistý Kúš. V den Egypta je zachvátí smrtelná úzkost; hle, už přichází.“ 10 Toto praví Panovník Hospodin: „Učiním přítrž egyptskému hlučícímu davu skrze Nebúkadnesara, krále babylónského. 11 On a jeho lid s ním, kruté pronárody, budou přivedeni, aby přinesli zemi zkázu. Vytasí na Egypt své meče a naplní zemi skolenými. 12 Proměním nilská ramena v suchou zemi, vydám tu zemi do rukou zlovolníkům, rukou cizáků zpustoším zemi se vším, co je na ní; já, Hospodin, jsem promluvil.“ 13 Toto praví Panovník Hospodin: „Zničím hnusné modly, odklidím z Memfidy bůžky, z egyptské země nevzejde už žádný kníže. Sešlu na egyptskou zemi bázeň. 14 Zpustoším Patrós, založím požár v Sóanu, vykonám soudy v Thébách, 15 vyleji své rozhořčení na Sín, záštitu Egypta, vyhladím thébský hlučící dav. 16 Založím v Egyptě požár, Sín se bude svíjet v křeči, Théby budou rozpolceny, Memfidu sevřou protivníci za jasného dne. 17 Jinoši Ávenu a Pí-besetu padnou mečem a dívky půjdou do zajetí. 18 V Tachpanchésu potemní den, až tam bude zlomeno jařmo Egypta a bude učiněna přítrž jeho pyšné moci. Přikryje ho mračno a jeho dcery půjdou do zajetí. 19 Vykonám na Egyptu soudy. I poznají, že já jsem Hospodin.“ 20 V jedenáctém roce, sedmého dne prvního měsíce, stalo se ke mně slovo Hospodinovo:21 „Lidský synu, zlomil jsem paži faraóna, krále egyptského, a nebudou přiloženy léky a nebude připevněna dlaha, nebude ošetřena, aby se jí nevrátila síla a nechopila se meče.“ 22 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Chystám se na faraóna, krále egyptského; přerazím mu obě paže, silnou i zlomenou, a nechám vypadnout meč z jeho ruky.23 Rozptýlím Egypťany mezi pronárody a rozpráším je po zemích.24 Posílím paže krále babylónského a do ruky mu vložím svůj meč, ale paže faraóna zlomím; i bude před ním sténat jako sténá probodený.25 Posílím paže krále babylónského, ale paže faraónovy poklesnou. I poznají, že já jsem Hospodin, až vložím svůj meč do ruky babylónského krále a on jej napřáhne na egyptskou zemi.26 Rozptýlím Egypťany mezi pronárody a rozpráším je po zemích. I poznají, že já jsem Hospodin.“