1På den 12. dag i den tiende måned i det tiende år af vores eksil sagde Herren til mig:2„Du menneske, vend dig mod Egypten og profetér imod Farao og hele folket.3Sig til dem: Hør hvad Herren siger: Jeg vil straffe dig, Farao, Egyptens konge, det store uhyre[1] i Nilens vande. Du hævder, at Nildeltaet tilhører dig, og at du selv har skabt det.4Men jeg sætter kroge i dine kæber og får fiskene til at bide sig fast i dine skæl. Derefter trækker jeg dig op på land, så alle flodens fisk følger med.5Jeg slynger dig ud i ørkenen sammen med alle flodens fisk. Du får lov at ligge, hvor du faldt, ingen samler dig op for at begrave dig. Dit kød bliver føde for himlens fugle og for jordens vilde dyr.6Da vil Egyptens indbyggere forstå, at jeg er Herren. Du var det halmstrå, mit folk greb efter i nøden.7Du var som en kæp, mit folk ville støtte sig til, men du knækkede, og de vred skulderen af led. Da de forsøgte at læne sig op ad dig, brød du sammen, og de vred hoften af led.8Derfor siger Gud Herren til Egypten: Jeg sender en hær imod dig, som vil dræbe både mennesker og dyr.9Hele landet bliver lagt i ruiner. Da vil du indse, at jeg er Herren. Du hævder, at Nildeltaet tilhører dig, og at du selv har skabt det.10Derfor straffer jeg dig og din flod, rydder landet for mennesker og dyr fra Migdol i nord til Aswan i syd ved grænsen til Kush.11I 40 år skal det ligge øde, hverken mennesker eller dyr skal færdes der.12Jeg lægger dine byer i ruiner og gør landet til en ødemark i 40 år, som det er sket med de andre lande og byer. Jeg spreder dit folk blandt fremmede folkeslag.13Men efter 40 år vil jeg samle dem igen og føre dem hjem fra de lande, jeg fordrev dem til.14Jeg vender deres skæbne, fører dem hjem til Patros, men det bliver et rige uden særlig betydning.15Egypten bliver mindre end de andre riger, de er for få til at herske over andre folkeslag.16Israel vil erkende, at de begik en stor fejl ved at søge til Egypten efter hjælp. Det vil de aldrig gøre igen. Da vil de indse, at jeg er Herren, deres Gud.”17På den første dag i den første måned i det 27. år af vores eksil sagde Herren til mig:18„Du menneske, kong Nebukadnezars hær har arbejdet hårdt for at besejre Tyrus. Deres hår og tøj er slidt af dem. Hverken kongen selv eller hæren fik løn for deres indsats imod Tyrus.19Derfor siger jeg, Herren: Jeg giver Egyptens land til Babyloniens kong Nebukadnezar. Han skal plyndre landet for al dets rigdom og dele krigsbyttet mellem sine soldater, så de kan få deres løn.20Egyptens rigdom skal være deres belønning, fordi de ihærdigt arbejdede for mig, siger Herren.21Til den tid lader jeg en ny og stærk leder spire frem i Israel, og dig giver jeg inspiration til at tale til folket. Da skal de indse, at jeg er Herren.”
— Proti Egyptu - Zpupnost faraóna vrhá i celou zemi do zkázy. Moc Egypta bude snížena a Izrael se tam už nebude utíkat o pomoc.
1 V desátém roce, dvanáctého dne desátého měsíce, stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Lidský synu, postav se proti faraónovi, králi egyptskému, a prorokuj proti němu i proti celému Egyptu.3 Mluv: Toto praví Panovník Hospodin: Jsem proti tobě, faraóne, králi egyptský, ohromný draku, který odpočíváš uprostřed svých toků a říkáš: ‚Ta řeka je má, já jsem si ji udělal.‘ 4 Vetknu do tvých čelistí háky a způsobím, že ryby tvých toků přilnou k tvým šupinám, vytáhnu tě z tvých toků i se všemi rybami tvých toků, jež přilnuly k tvým šupinám. 5 Pohodím tě na poušti, tebe i všechny ryby tvých toků, dopadneš na povrch pole, nebudeš sebrán a nebudeš shromážděn, dám tě za pokrm zemské zvěři a nebeskému ptactvu. 6 I poznají všichni obyvatelé Egypta, že já jsem Hospodin. To proto, že byli domu izraelskému třtinovou oporou. 7 Když se tě zachytili rukama, zlomil ses a rozerval jsi jim celé rámě, když se o tebe opřeli, roztříštil ses, a ochromils jim celá bedra.“ 8 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Hle, uvedu na tebe meč a vymýtím z tebe lidi i dobytek.9 Egyptská země bude zpustošena a obrácena v trosky. I poznají, že já jsem Hospodin. To proto, že farao řekl: ‚Ta řeka je má, já jsem si ji udělal.‘10 Chystám se na tebe i na tvé toky. Obrátím egyptskou zemi v naprosté trosky, v zpustošený kraj od Migdólu po Sevénu a až k pomezí kúšskému.11 Neprojde jí lidská noha, neprojde jí ani noha zvířete, po čtyřicet let nebude obývána.12 Obrátím egyptskou zemi v zpustošený kraj, stane se jednou ze zpustošených zemí a její města budou patřit mezi města v troskách, budou zpustošena po čtyřicet let. Egypťany rozptýlím mezi pronárody a rozpráším je po zemích.“ 13 Toto praví Panovník Hospodin: „Po uplynutí čtyřiceti let shromáždím Egypťany z národů, kam byli rozptýleni.14 Změním úděl Egypťanů a přivedu je zpět do země Patrósu, do země jejich původu, ale budou tam královstvím poníženým.15 Budou poníženější než jiná království a nebudou se už vypínat nad pronárody, ztenčím jejich řady, aby nad pronárody nepanovali.16 Už v ně nebude dům izraelský doufat a připomínat si nepravost tím, že by se za nimi obracel. I poznají, že já jsem Panovník Hospodin.“
— Egypt mzdou Nebúkadnesarovou - Za marné obléhání Týru má být Nebúkadnesar odškodněn hojnou kořistí v Egyptě.
17 Ve dvacátém sedmém roce, prvního dne prvního měsíce, stalo se ke mně slovo Hospodinovo:18 „Lidský synu, Nebúkadnesar, král babylónský, uložil svému vojsku těžkou otrockou službu proti Týru. Každá hlava je odřená a každé rameno rozedřené. Avšak mzdu za tu otrockou službu, kterou proti Týru konal, nemá ani on ani jeho vojsko.19 Proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, dávám Nebúkadnesarovi, králi babylónskému, egyptskou zemi, aby odnesl její majetek, aby ukořistil, co se ukořistit dá, aby uloupil, co se uloupit dá; to bude mzdou pro jeho vojsko.20 Jako výdělek za jeho službu mu dám egyptskou zemi, protože to učinil pro mne, je výrok Panovníka Hospodina. 21 V onen den způsobím, že vyraší roh domu izraelského a tobě dám otevřeně promluvit mezi nimi. I poznají, že já jsem Hospodin.“