1Det følgende er Davids sidste ord: „Et budskab fra David, Isajs søn, et budskab fra en, som Gud har gjort stor, som Jakobs Gud har salvet til konge, helten som Israel synger om.[1]2Herrens Ånd talte gennem mig, hans ord lå på min tunge.3Israels Gud talte, Israels beskytter sagde til mig: ‚Den, der regerer retfærdigt, den, der hersker i ærefrygt for Gud,4stråler som morgenens lys, skinner som solen fra en skyfri himmel, som lysglimt i det våde græs, der lokker urter frem af jorden.’5Står min slægt ikke ret ind for Gud? Har Gud ikke oprettet en evig pagt med mig? En nøje beregnet og bevaret pagt. Alt, hvad jeg har brug for til frelse, mine behov og det, jeg længes efter, dem får han til at spire frem.6Men onde mennesker er som tjørne, der fejes bort, ingen vil røre ved dem.7Med en jernstang eller et spydskaft bliver de samlet i bunke; bagefter brændes de op.”
Davids krigshelte
8Blandt Davids mægtige mænd var der tre store helte: Den største var takmonitten Josheb-Bashebet. Med sit spyd dræbte han engang 800 modstandere i ét slag.9Den næste af de tre store var Elazar, en søn af ahohitten Dodo. Han var sammen med David, da de triumferede over filistrene i slaget ved Pas-Dammim. Den israelitiske hær flygtede,10men Elazar holdt stand og huggede filistre ned, indtil hans hånd blev så stiv, at han ikke kunne slippe sværdskæftet. Den dag gav Herren ham en stor sejr, så da de andre mænd kom tilbage igen, var der ikke andet for dem at lave end at samle krigsbyttet.11-12Den sidste af de tre store helte var Shamma, Ages søn af Harar-slægten. Engang, da filistrene angreb ham og hans mænd i en linsemark, flygtede alle mændene, men Shamma blev stående midt i marken og slog ene mand filistrene på flugt. Ved den lejlighed gav Gud ham en stor sejr.13Foruden de tre store helte var der en større gruppe tapre krigere, som blev kaldt „De Tredive”. Engang i høsttiden kom tre af dem hen til David, som opholdt sig ved Adullams hule, mens filistrene havde slået lejr i Refaimdalen.14David var i klippeborgen, mens en af filistrenes garnisoner havde besat Betlehem, som lå i nærheden.15David var tørstig og sagde henkastet: „Det kunne være skønt med et krus vand fra brønden ved byporten hjemme i Betlehem!”16Da sneg de tre mænd sig gennem filistrenes lejr, øste vand fra brønden ved byporten og bragte det til David. Men han kunne ikke få sig selv til at drikke det. I stedet hældte han det ud på jorden som et offer til Herren.17„Gud forbyde, at jeg skulle drikke det!” udbrød han. „Det ville jo være som at drikke de tre mænds blod, der satte livet på spil for at hente det!” Derfor drak han det ikke. Det er blot ét eksempel på de tre heltes vovemod.18-19Abishaj, Joabs bror, var anfører for „De Tredive”. Engang dræbte han 300 fjendtlige soldater med sit spyd. Det var på grund af sådanne heltegerninger, at „De Tredive” så op til ham som deres anfører, men han kom ikke på højde med de tre store helte.20Benaja, Jojadas søn fra Kabtze’el, var en anden heltemodig kriger. Det var ham, der dræbte Ariels to sønner, kæmperne fra Moab. Det var også ham, der kravlede ned i en cisterne og dræbte en løve en dag, hvor det sneede.21Ved en anden lejlighed gik han løs på en egyptisk kæmpe, der havde et enormt spyd. Benaja slog spyddet ud af hånden på ham med sin stok og dræbte ham med det.22Det var den slags heltegerninger, som gjorde Benaja lige så berømt som de tre store helte,23selv om han ikke regnedes blandt dem. Men „De Tredive” så op til ham, og David udnævnte ham til chef for sin livvagt.24-39Her følger en liste over de heltemodige krigere, der blev kaldt „De Tredive”: Asael, Joabs bror; Elhanan, Dodos søn fra Betlehem; Shamma fra Harod; Elika fra Harod; Heletz fra Palti; Ira, Ikkesh’ søn fra Tekoa; Abiezer fra Anatot; Sibbekaj fra Husha; Zalmon fra Ahoa; Maharaj fra Netofa; Heled, Ba’anas søn fra Netofa; Ittaj, Ribajs søn fra Gibea i Benjamins land; Benaja fra Piraton; Hiddaj fra Ga’ash kløften; Abi-Albon fra Arba; Azmavet fra Bahurim; Eljahba fra Sha’albon; Jashens sønner; Jonatan, Shammas søn fra Harar; Ahiam, Sharars søn fra Harar; Elifelet, Ahasbajs søn fra Bet-Ma’aka; Eliam, Ahitofels søn fra Gilo; Hetzro fra Karmel; Pa’araj fra Arab; Jigal, Natans søn fra Zoba; Bani fra Gad; Zelek fra Ammon; Nahraj, Joabs våbendrager, fra Be’erot; Ira fra Jattir; Gareb fra Jattir; hittitten Urias. I alt 37 heltemodige mænd.
DAVIDOVA POSLEDNÍ SLOVA - Král připomíná, že základem spravedlivé vlády je bázeň před Bohem.
1 Toto jsou Davidova poslední slova: „Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže Nejvyšším povýšeného, pomazaného Bohem Jákobovým, líbezného pěvce izraelských žalmů. 2 Hospodinův duch skrze mne mluvil, na mém jazyku byla řeč jeho. 3 Pravil mi Bůh Izraele, skála Izraele ke mně promluvila: Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni, 4 je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země. 5 I když můj dům před Bohem takový není, ustanovil pro mne věčnou smlouvu ve všem uspořádanou a dodrženou. Je to veškerá má spása a veškeré blaho, odjinud nevzejde nic. 6 Ničemník bude jak trní zavržené všemi, nikdo na ně rukou nesáhne. 7 Ten, kdo by se ho chtěl dotknout, vezme železo, násadu kopí. Budou sežehnuti a spáleni ohněm ve svém sídle.“
DAVIDOVI BOHATÝŘI - Seznam těch, kdo Davidovi pomáhali v boji; jejich mimořádné činy.
8 Toto jsou jména Davidových bohatýrů: Jóšeb Bašebet Tachkemónský, vůdce osádky. Ten s rozkoší vrhal oštěp; naráz jich proklál osm set. 9 Po něm Eleazar, syn Dóda, syna Achóchiova, jeden ze tří bohatýrů, kteří byli s Davidem, když dráždili Pelištejce a ti se tam shromáždili k boji; izraelští muži též přitáhli.10 Povstal a bil Pelištejce, až se mu ruka unavila a křečovitě svírala meč. Toho dne připravil Hospodin veliké vysvobození. Lid se obrátil za ním a už jen obíral pobité. 11 Po něm byl Šama, syn Ageův, Hararský. Pelištejci se shromáždili do houfu; byl tam díl pole plný čočky. Lid před Pelištejci utíkal.12On se postavil doprostřed toho dílu, osvobodil jej a bil Pelištejce. Tak Hospodin připravil veliké vysvobození. 13 Jiní tři ze třiceti vůdců sestoupili a přišli o žních k Davidovi do jeskyně Adulámu. Pelištejský houf ležel v dolině Refájců.14 David byl tehdy ve skalní skrýši, postavení Pelištejců bylo tenkrát u Betléma.15 Tu David zatoužil: „Kdo mi dá napít vody z betlémské studny, která je u brány?“16 Ti tři bohatýři vtrhli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, a přinesli ji Davidovi. On však nechtěl pít, nýbrž vykonal jí úlitbu Hospodinu.17Řekl: „Hospodine, nechť jsem dalek toho, abych udělal něco takového. Což to není krev mužů, kteří šli s nasazením života?“ Proto se jí nechtěl napít. To vykonali ti tři bohatýři. 18 Také Abíšaj, bratr Jóabův, syn Serújin, byl vůdce tří. I on zamával kopím a proklál jich na tři sta. Mezi těmi třemi byl nejproslulejší.19 Byl z těch tří nejváženější a byl jejich velitelem, ale oněm třem prvním se nevyrovnal. 20 Benajáš, syn Jójady, syna zdatného muže z Kabseelu, muže mnoha činů, ubil dva moábské reky a sestoupil a ubil v jámě lva; byl tehdy sníh.21 Ubil též Egypťana hrozného vzezření; Egypťan měl v ruce kopí. Sestoupil k němu s holí, vytrhl Egypťanovi kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil.22 Toto vykonal Benajáš, syn Jójadův. A byl mezi těmi třemi bohatýry proslulý.23 Z těch třiceti byl nejváženější, ale oněm třem prvním se nevyrovnal. David ho přidělil ke své tělesné stráži. 24 Mezi těmi třiceti byl také Asáel, bratr Jóabův, Elchánan, syn Dóda Betlémského,25 Šama Charódský, Elíka Charódský,26 Cheles Paltejský, Íra, syn Íkeše Tekójského,27 Abíezer Anatótský, Mebúnaj Chúšatský,28 Salmón Achóchejský, Mahraj Netófský,29 Cheleb, syn Baany Netófského, Ítaj, syn Ríbaje z Gibeje Benjamínovců,30Benajáš Pireatónský, Hidaj z Gaašských úvalů,31 Abí-albón Arbátský, Azmávet Barchúmský,32 Eljachba Šaalbónský, ze synů Jášenových Jónatan,33 Šama Hararský, Achíam, syn Šárara Ararského,34 Elífelet, syn Achasbaje, syna Maakaťanova, Elíam, syn Achítofela Gíloského,35 Chesrav Karmelský, Paaraj Arbejský,36 Jigál, syn Nátana ze Sóby, Baní Gádský,37 Selek Amónský, Nacharaj Beerótský, zbrojnoš Jóaba, syna Serújina,38 Íra Jitrejský, Gáreb Jitrejský39 a Urijáš Chetejský. Všech bylo třicet sedm.