1Salme 18 Da Herren havde reddet David fra Saul og hans øvrige fjender, sang David følgende lovsang til Herren:2Herren er min Klippeborg og min Beskytter.3Han er mit Skjul, hos ham søger jeg tilflugt. Han er mit Skjold, min Frelse og min Fæstning. Jeg søger ly hos min Frelser, som redder mig af mine fjenders vold.4Jeg kalder på Herren, den Højlovede, og frelses fra mine fjender.5Dødens brænding omsluttede mig, undergangens bølger væltede ind over mig,6dødsriget strammede sit greb om mig, jeg sad fast i dødens fælde.7I min fortvivlelse råbte jeg til Herren, jeg bad til min Gud om hjælp. Han hørte mig fra sin helligdom, mit skrig nåede hans ører.8Da rystede jorden og skælvede, verdens grundvolde bævede, for Herrens vrede var blusset op.9Røg væltede ud af hans næsebor, fortærende ild skød ud af hans mund, glødende kul sprang frem fra ham.10Han skubbede himlens forhæng til side og trådte ud på de mørke stormskyer.11Han steg op på en kerub og fløj, svævede på vindens vinger.12Han svøbte sig i sorte skyer, der var tykke af tætte vanddampe.13Lynene glimtede foran ham, og haglene faldt fra skyerne.14Herren tordnede fra himlen, den højeste Gud lod sin røst høre.15Han skød sine pile, sendte fjenderne på flugt. Han sendte sine lyn af sted, så fjenderne spredtes for alle vinde.16Herren fnyste i sin harme, så Jordens vande blev pisket op, og havets bund kom til syne.17Fra det høje rakte han hånden ud, trak mig op af det dybe vand.18Han frelste mig fra mine fjender, de hadede mig og var mig for stærke.19Da jeg var svag, overfaldt de mig, men Herren holdt mig fast20og førte mig i sikkerhed. Han frelste mig, fordi han elsker mig.21Herren belønnede mig for mit retsind, tog hensyn til min uskyld,22for jeg har holdt mig til hans veje. Jeg har ikke i ondskab vendt mig fra min Gud.23Altid har jeg hans bud i tanke, aldrig har jeg vendt ryggen til hans love.24Jeg har adlydt ham til punkt og prikke og holdt mig borte fra synden.25Herren har belønnet min retfærd, han kender min pletfri levevis.26Herre, du er trofast mod dem, der er trofaste mod dig, retskaffen overfor de retskafne.27Du handler uskyldsrent med de uskyldige, men er snu mod de snedige.28Du ophøjer de ydmyge, men ydmyger de hovmodige.29Herre, du er mit lys og mit håb, du tænder dit lys i mørket.30Ved din hjælp kan jeg springe over mure og forcere enhver forhindring.31Guds veje er fuldkomne, hans løfter er sande. Han er et skjold for dem, der søger ly hos ham.32Hvor findes der en gud som Herren? Hvor findes en klippe som ham?33Han giver mig styrke, han jævner vejen foran mig.34Han gør mine skridt sikre som hjortens, han giver mig fodfæste på bjergene.35Han træner mine arme til kamp, så jeg kan spænde kobberbuen.36Herre, du giver mig din frelse som et skjold, din hjælp giver mig styrke.37Du udjævner stien foran mig, så jeg ikke snubler og falder.38Jeg forfulgte mine fjender og gjorde det af med dem, jeg holdt ikke inde, før de alle var besejret.39Jeg huggede dem ned, så de ikke kunne rejse sig, de ligger faldne ved mine fødder.40Du gav mig styrke til kampen, du tvang mine modstandere i knæ,41du slog mine fjender på flugt, jeg gjorde det af med dem, som hadede mig.42De søgte efter hjælp, men ingen kom til undsætning. De råbte til dig, Herre, men du ville ikke høre.43Jeg knuste dem til støv, jeg trådte dem ned som snavs på gaden.44Du hjalp mig i kampen mod fjendtlige hære, gav mig sejr over fremmede folkeslag, som nu er blevet mig underlagt.45De kom krybende hen til mig, straks de hørte min røst, adlød de.46De tabte fuldstændigt modet, kom skælvende frem fra deres skjul.47Herren lever! Lovet være min redningsmand. Ære være min Gud, som frelste mig,48den Gud, som besejrede mine fjender, som gjorde mig til hersker over fremmede folkeslag.49Herre, du befriede mig fra mine fjender. Du førte mig i sikkerhed og frelste mig fra voldens mænd.50Derfor vil jeg lovprise dig blandt folkeslagene, Herre. Jeg vil synge om din storhed.51Du giver din konge en mægtig sejr, du viser nåde mod din salvede konge, mod mig og mine efterkommere til evig tid.
DAVIDOVA PÍSEŇ - Král zpívá žalm vděčnosti Hospodinu, který ho chránil a vysvobozoval z bran podsvětí i z rozbrojů lidu.
1 Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i ze spárů Saulových.2 Pravil: „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli, 3 Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ! 4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5 Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. 7 V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. 8 Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem. 9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. 10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. 11 Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru. 12 Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu. 13 Před jeho jasem vzplálo hořící uhlí. 14 Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas. 15 Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek. 16 Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem. 17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. 18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. 19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral. 20 Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil. 21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, 22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. 23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodbočil jsem od jeho nařízení. 24 Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti. 25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu. 26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. 28 A lid ponížený zachraňuješ, ale svým pohledem ponižuješ povýšené. 29 Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot. 30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, 31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. 32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! 33 Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou, 34 on dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, 35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. 36 Podal jsi mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila. 37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. 38 Budu stíhat nepřátele, vyhladím je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. 39 Docela je rozdrtím, už nepovstanou, pod nohy mi padnou. 40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. 41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. 42 Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. 43 Roztluču je, budou jako prach země, pošlapu a podupu je jako bláto ulic. 44 Dals mi vyváznout z rozbrojů mého lidu, jako vůdce pronárodů jsi mě střežil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. 45 Cizinci se budou vtírat do mé přízně, na slovo mě uposlechnou. 46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. 47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spásná skála! 48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podřizuje. 49 Ty mě z rukou mých nepřátel vytrhuješ, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. 51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi a jeho potomstvu, navěky.“