Přísloví 1 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského, 2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti, 3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest, 4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost. 5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější, 6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich. 7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni. 8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své. 9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému. 10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj. 11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se; 12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; 13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží; 14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni: 15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich; 16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve. 17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva, 18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým. 19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje. 20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj. 21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka: 22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění? 23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá. 24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval, 25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: 26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte, 27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení. 28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne. 29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili, 30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým. 31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou. 32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je. 33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Sinn und Zweck der Sprüche

1 [Dies sind die] Sprüche Salomos, des Sohnes Davids, des Königs von Israel, (1Kr 5,14; Př 10,1; Př 25,2; Kaz 1,1; Kaz 12,11)

1Kr 5,14Př 10,1Př 25,2Kaz 1,1Kaz 12,11

2 die dazu dienen, dass man Weisheit und Unterweisung^[1] erkenne und verständige Reden verstehe, (Př 4,1; Př 10,17) 3 dass man Unterweisung empfange, die einsichtig macht, Gerechtigkeit, Recht und Aufrichtigkeit; (Př 2,1; Př 2,9) 4 damit den Unverständigen Klugheit verliehen werde, den jungen Männern Erkenntnis und Besonnenheit. (Ž 19,8; Ž 94,8; Ž 119,99; Př 9,4; Př 9,6)

Ž 19,8Ž 94,8Ž 119,99Př 9,4Př 9,6

5 Wer weise ist, der hört darauf und vermehrt seine Kenntnisse, und wer verständig ist, eignet sich weise Lebensführung an, (Př 9,9; Iz 50,4; Iz 55,3; Mt 13,12; 1Tm 4,15)

Př 9,9Iz 50,4Iz 55,3Mt 13,121Tm 4,15

6 damit er den Spruch und die bildliche Rede verstehe, die Worte der Weisen und ihre Rätsel. (Mt 13,11) 7 Die Furcht des HERRN^[2] ist der Anfang der Erkenntnis; nur Toren^[3] verachten Weisheit und Zucht! (Ex 20,20; Jb 28,28; Ž 111,10; Př 9,10; Př 15,5; Př 15,32)

Ex 20,20Jb 28,28Ž 111,10Př 9,10Př 15,5Př 15,32

8 Höre, mein Sohn, auf die Unterweisung deines Vaters, und verwirf nicht die Lehre deiner Mutter! (Ex 20,12; Př 4,1; Př 6,20) 9 Denn sie sind ein schöner Kranz für dein Haupt und ein Schmuck um deinen Hals. (Př 3,22)

Warnung vor Verführung zur Sünde

10 Mein Sohn, wenn dich Sünder überreden wollen, so willige nicht ein, (Ž 1,1; Ef 5,11; Jk 4,7) 11 wenn sie sagen: »Komm mit uns, wir wollen auf Blut lauern, wir wollen dem Unschuldigen ohne Ursache nachstellen! (Ž 10,8; Ž 37,32; Jr 5,26) 12 Wir wollen sie verschlingen wie das Totenreich die Lebendigen, als sänken sie unversehrt ins Grab. (Ž 124,3; Ž 143,7) 13 Wir wollen allerlei kostbares Gut gewinnen und unsere Häuser mit Raub füllen. (Iz 3,14; Am 3,10; L 11,39) 14 Schließ dich uns auf gut Glück an, Lass uns gemeinsame Kasse führen!« 15 Mein Sohn, geh nicht mit ihnen auf dem Weg, halte deinen Fuß zurück von ihrem Pfad! (Ž 119,101; 3J 1,11) 16 Denn ihre Füße laufen zum Bösen und eilen, um Blut zu vergießen. (Iz 59,7; Ř 3,15) 17 Denn vergeblich wird das Netz ausgespannt vor den Augen aller Vögel; (Ř 6,14) 18 sie aber lauern auf ihr eigenes Blut und stellen ihrem eigenen Leben nach. (Př 5,22) 19 So geht es allen, die nach [ungerechtem] Gewinn trachten: er kostet seinen Besitzern das Leben! (Jz 7,21; Jr 22,17; 1Tm 6,9)

Die Weisheit ruft zur Umkehr auf

20 Die Weisheit ruft draußen laut, öffentlich lässt sie ihre Stimme hören; (Jr 5,1; Da 4,28) 21 auf den Plätzen^[4], im ärgsten Straßenlärm schreit sie, an den Pforten der Stadttore hält sie ihre Reden: (J 7,37) 22 Wie lange wollt ihr Unverständigen den Unverstand lieben und ihr Spötter Lust am Spotten haben und ihr Toren Erkenntnis hassen? (Př 1,4; Př 1,29; Př 8,36; Př 15,12)

Př 1,4Př 1,29Př 8,36Př 15,12

23 Kehrt um zu meiner Zurechtweisung! Siehe, ich will euch meinen Geist hervorströmen lassen, ich will euch meine Worte verkünden! (Gn 19,12; Ez 36,27; Jl 3,1; L 11,13; L 17,15; L 17,26; Sk 3,19)

Gn 19,12Ez 36,27Jl 3,1L 11,13L 17,15L 17,26Sk 3,19

24 Darum, weil ich rufe und ihr mich abweist, weil ich meine Hand ausstrecke und niemand darauf achtet, (Iz 65,2; Jr 7,13) 25 weil ihr vielmehr allen meinen Rat verwerft und meine Zurechtweisung nicht begehrt, (2Pa 36,16; Ž 107,11) 26 so werde auch ich über euer Unglück lachen und über euch spotten, wenn das kommt, was ihr fürchtet, (Ž 37,13; Př 10,24) 27 wenn das, was ihr fürchtet, als Verwüstung über euch kommt und euer Unheil euch überraschen wird wie ein Sturm, wenn euch Angst und Not überfällt! (Jr 23,19; 1Te 5,3) 28 Dann werden sie mich anrufen, aber ich werde nicht antworten; sie werden mich eifrig suchen und nicht finden, (Jb 27,9; Iz 1,15; Iz 45,19; Jr 11,11; Ez 8,18)

Jb 27,9Iz 1,15Iz 45,19Jr 11,11Ez 8,18

29 weil sie die Erkenntnis gehasst und die Furcht des HERRN nicht erwählt haben, (Jb 21,14; Jr 2,19; J 3,19) 30 weil sie meinen Rat nicht begehrt und alle meine Zurechtweisung verschmäht haben. (Ž 106,13; Jr 7,24; Jr 38,15) 31 Darum sollen sie von der Frucht ihres eigenen Weges essen und von ihren eigenen Ratschlägen genug bekommen! (Iz 3,11; Jr 6,19) 32 Denn die Abtrünnigkeit der Unverständigen bringt sie um, und die Sorglosigkeit der Toren stürzt sie ins Verderben. (Ž 10,3; Am 6,1) 33 Wer aber auf mich hört, der wird sicher wohnen; er kann ohne Sorge sein und muss kein Unheil fürchten. (Ž 81,14; Iz 32,17; Sf 3,15)