Lukáš 1

Bible Kralická

1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté, 

2 Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli, 

3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile, 

4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován. 

5 Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta. 

6 Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony. 

7 A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých. 

8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem, 

9 Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně. 

10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu. 

11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu. 

12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj. 

13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan. 

14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati. 

15 Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své. 

16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich. 

17 Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový. 

18 I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých. 

19 Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval. 

20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým. 

21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě. 

22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý. 

23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého. 

24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci: 

25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi. 

26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét, 

27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria. 

28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami. 

29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení. 

30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. 

31 A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš. 

32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho. 

33 A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce. 

34 I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám? 

35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží. 

36 A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná. 

37 Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo. 

38 I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl. 

39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova. 

40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty. 

41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta. 

42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého. 

43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně? 

44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém. 

45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána. 

46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina, 

47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém, 

48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové. 

49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho, 

50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho. 

51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich. 

52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených. 

53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné. 

54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své 

55 (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky. 

56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého. 

57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna. 

58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní. 

59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem. 

60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan. 

61 I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím. 

62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati. 

63 A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni. 

64 A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha. 

65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova. 

66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním. 

67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka: 

68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému, 

69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého, 

70 Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, 

71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli, 

72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou, 

73 Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá, 

74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu, 

75 V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho. 

76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho, 

77 Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich, 

78 Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti, 

79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje. 

80 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému. 

Public Domain

Lukáš 1

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Vorrede: Das zuverlässige Zeugnis des Evangeliums

1 Nachdem viele es unternommen haben, einen Bericht über die Tatsachen abzufassen, die unter uns völlig erwiesen sind, (J 20,31; 1Tm 3,16; 2P 1,16) 

2 wie sie uns diejenigen überliefert haben, die von Anfang an Augenzeugen und Diener des Wortes gewesen sind, (J 15,27; Sk 6,4; Ř 15,16; Ef 3,7) 

3 so schien es auch mir gut, der ich allem von Anfang an genau nachgegangen bin, es dir der Reihe nach zu beschreiben, vortrefflichster Theophilus, (Sk 1,1) 

4 damit du die Gewissheit der Dinge erkennst, in denen du unterrichtet worden bist. (J 20,31) 

Die Ankündigung der Geburt Johannes des Täufers

5 In den Tagen des Herodes, des Königs von Judäa, lebte ein Priester mit Namen Zacharias, aus der Abteilung Abijas; und seine Frau war von den Töchtern Aarons, und ihr Name war Elisabeth. (1Pa 24,10; Mt 2,1) 

6 Sie waren aber beide gerecht vor Gott und wandelten untadelig in allen Geboten und Rechtsbestimmungen des Herrn. (Gn 7,1; 1Kr 9,4; 2Kr 18,3; 2Kr 18,6; 2Kr 20,3; Sk 24,16) 

7 Und sie hatten kein Kind, weil Elisabeth unfruchtbar war; und beide waren in fortgeschrittenem Alter. (Gn 11,30; Gn 17,17; 1S 1,5) 

8 Es geschah aber, als er seinen Priesterdienst vor Gott verrichtete, zur Zeit, als seine Abteilung an die Reihe kam, (1Pa 24,10; Ezd 6,18; L 1,5) 

9 da traf ihn nach dem Brauch des Priestertums das Los, dass er in den Tempel des Herrn gehen und räuchern sollte. (Ex 30,1; Ex 30,7; Ž 141,2; Př 16,33) 

10 Und die ganze Menge des Volkes betete draußen zur Stunde des Räucherns. (Sk 1,14; Zj 8,3) 

11 Da erschien ihm ein Engel des Herrn, der stand zur Rechten des Räucheraltars. (Ex 40,5; L 1,19; Sk 10,3) 

12 Und Zacharias erschrak, als er ihn sah, und Furcht überfiel ihn. (Sd 6,22; Sk 10,4) 

13 Aber der Engel sprach zu ihm: Fürchte dich nicht, Zacharias! Denn dein Gebet ist erhört worden, und deine Frau Elisabeth wird dir einen Sohn gebären, und du sollst ihm den Namen Johannes geben. (Ž 145,19; Da 10,12; L 1,30; L 2,10; Sk 10,4; Sk 10,31) 

14 Und er wird dir Freude und Frohlocken bereiten, und viele werden sich über seine Geburt freuen. (J 5,35) 

15 Denn er wird groß sein vor dem Herrn; Wein und starkes Getränk wird er nicht trinken, und mit Heiligem Geist wird er erfüllt werden schon von Mutterleib an. (Nu 6,3; Jr 1,5; L 7,28) 

16 Und viele von den Kindern Israels wird er zu dem Herrn, ihrem Gott, zurückführen. (L 1,77; L 3,3) 

17 Und er wird vor ihm hergehen im Geist und in der Kraft Elias, um die Herzen der Väter umzuwenden zu den Kindern und die Ungehorsamen zur Gesinnung der Gerechten, um dem Herrn ein zugerüstetes Volk zu bereiten. (Mal 3,23; Mt 11,14) 

18 Und Zacharias sprach zu dem Engel: Woran soll ich das erkennen? Denn ich bin ein alter Mann, und meine Frau ist in fortgeschrittenem Alter! (Sd 6,17) 

19 Und der Engel antwortete und sprach zu ihm: Ich bin Gabriel, der vor Gott steht, und bin gesandt, zu dir zu reden und dir diese frohe Botschaft zu bringen. (Ž 103,20; Da 8,16; Mt 18,10; L 1,26; Žd 1,14) 

20 Und siehe, du wirst stumm sein und nicht reden können bis zu dem Tag, an dem dies geschehen wird, weil du meinen Worten nicht geglaubt hast, die erfüllt werden sollen zu ihrer Zeit! (2K 4,13; Žd 11,6) 

21 Und das Volk wartete auf Zacharias; und sie verwunderten sich, dass er so lange im Tempel blieb. 

22 Als er aber herauskam, konnte er nicht zu ihnen reden; und sie merkten, dass er im Tempel eine Erscheinung gesehen hatte. Und er winkte ihnen und blieb stumm. (J 13,24; Sk 12,17; Sk 21,4) 

23 Und es geschah, als die Tage seines Dienstes vollendet waren, ging er heim in sein Haus. (2Pa 23,8) 

24 Aber nach diesen Tagen wurde seine Frau Elisabeth schwanger; und sie verbarg sich fünf Monate und sprach: 

25 So hat der Herr an mir gehandelt in den Tagen, da er mich angesehen hat, um meine Schmach unter den Menschen hinwegzunehmen! (Gn 30,22; Iz 4,1) 

Die Ankündigung der Geburt Jesu Christi

26 Im sechsten Monat aber wurde der Engel Gabriel von Gott in eine Stadt Galiläas namens Nazareth gesandt, (Mt 2,23; L 1,19) 

27 zu einer Jungfrau, die verlobt war mit einem Mann namens Joseph, aus dem Haus Davids; und der Name der Jungfrau war Maria. (Mt 1,18) 

28 Und der Engel kam zu ihr herein und sprach: Sei gegrüßt, du Begnadigte! Der Herr ist mit dir, du Gesegnete unter den Frauen! (Sd 6,12) 

29 Als sie ihn aber sah, erschrak sie über sein Wort und dachte darüber nach, was das für ein Gruß sei. (1S 9,21) 

30 Und der Engel sprach zu ihr: Fürchte dich nicht, Maria! Denn du hast Gnade bei Gott gefunden. (Gn 6,8; Da 9,23) 

31 Und siehe, du wirst schwanger werden und einen Sohn gebären; und du sollst ihm den Namen Jesus geben. (Iz 7,14; Mt 1,21) 

32 Dieser wird groß sein und Sohn des Höchsten genannt werden; und Gott der Herr wird ihm den Thron seines Vaters David geben; (2S 7,12; Ž 132,11; Iz 9,5; Mt 12,42; L 1,35; L 3,22; Žd 1,2) 

33 und er wird regieren über das Haus Jakobs in Ewigkeit, und sein Reich wird kein Ende haben. (Ž 45,7; Da 7,14; Da 7,27; Ga 6,16) 

34 Maria aber sprach zu dem Engel: Wie kann das sein, da ich von keinem Mann weiß? 

35 Und der Engel antwortete und sprach zu ihr: Der Heilige Geist wird über dich kommen, und die Kraft des Höchsten wird dich überschatten. Darum wird auch das Heilige, das geboren wird, Gottes Sohn genannt werden. (Ž 2,7; Mt 1,18; Mt 16,16; Žd 7,26) 

36 Und siehe, Elisabeth, deine Verwandte, hat auch einen Sohn empfangen in ihrem Alter und ist jetzt im sechsten Monat, sie, die vorher unfruchtbar genannt wurde. (L 1,24) 

37 Denn bei Gott ist kein Ding unmöglich. (Gn 18,14; Jr 32,17; Jr 32,27; Mt 19,26; L 18,27) 

38 Maria aber sprach: Siehe, ich bin die Magd des Herrn; mir geschehe nach deinem Wort! Und der Engel schied von ihr. (2S 7,25; 2S 15,15; L 5,5; Ř 12,1) 

Der Besuch Marias bei Elisabeth

39 Maria aber machte sich auf in diesen Tagen und reiste rasch in das Bergland, in eine Stadt in Juda, 

40 und sie kam in das Haus des Zacharias und begrüßte Elisabeth. 

41 Und es geschah, als Elisabeth den Gruß der Maria hörte, da hüpfte das Kind in ihrem Leib; und Elisabeth wurde mit Heiligem Geist erfüllt (L 1,15; L 1,44) 

42 und rief mit lauter Stimme und sprach: Gesegnet bist du unter den Frauen, und gesegnet ist die Frucht deines Leibes! (Sd 5,24; Ž 45,3) 

43 Und woher wird mir das zuteil, dass die Mutter meines Herrn zu mir kommt? (J 13,13; J 20,28) 

44 Denn siehe, sowie der Klang deines Grußes in mein Ohr drang, hüpfte das Kind vor Freude in meinem Leib. (L 1,41) 

45 Und glückselig ist, die geglaubt hat; denn es wird erfüllt werden, was ihr vom Herrn gesagt worden ist! (J 20,29) 

Der Lobpreis Marias

46 Und Maria sprach: Meine Seele erhebt den Herrn, (1S 2,1; Ž 34,2) 

47 und mein Geist freut sich über Gott, meinen Retter, (Ž 35,9; Abk 3,18) 

48 dass er angesehen hat die Niedrigkeit seiner Magd; denn siehe, von nun an werden mich glückselig preisen alle Geschlechter! (2S 7,18; Mal 3,12) 

49 Denn große Dinge hat der Mächtige an mir getan, und heilig ist sein Name; (Gn 17,1; Ex 15,11; Ž 111,9; Ž 126,3; Ř 4,21; 1P 1,16) 

50 und seine Barmherzigkeit währt von Geschlecht zu Geschlecht über die, welche ihn fürchten. (Gn 17,7; Ž 103,17) 

51 Er tut Mächtiges mit seinem Arm; er zerstreut, die hochmütig sind in der Gesinnung ihres Herzens. (Ž 2,1; Ž 98,1; Iz 51,9; Mal 3,19; Sk 13,17) 

52 Er stößt die Mächtigen von ihren Thronen und erhöht die Niedrigen. (Ž 113,7; Da 4,25; Mt 5,3) 

53 Hungrige sättigt er mit Gütern, und Reiche schickt er leer fort. (Mt 5,6; Mk 10,24) 

54 Er nimmt sich seines Knechtes Israel an, um an [seine] Barmherzigkeit zu gedenken, (Iz 41,8) 

55 wie er es unseren Vätern verheißen hat, Abraham und seinem Samen, auf ewig! (Gn 22,18; Iz 55,3) 

56 Und Maria blieb bei ihr etwa drei Monate und kehrte wieder in ihr Haus zurück. 

Die Geburt Johannes des Täufers

57 Für Elisabeth aber erfüllte sich die Zeit, da sie gebären sollte, und sie gebar einen Sohn. (Gn 21,2; L 1,13; L 2,6) 

58 Und ihre Nachbarn und Verwandten hörten, dass der Herr seine Barmherzigkeit an ihr groß gemacht hatte, und sie freuten sich mit ihr. (Ř 12,15) 

59 Und es geschah am achten Tag, dass sie kamen, um das Kind zu beschneiden; und sie nannten es nach dem Namen seines Vaters Zacharias. (Gn 17,12; Lv 12,3; Fp 3,5) 

60 Seine Mutter aber erwiderte und sprach: Nein, sondern er soll Johannes heißen! (L 1,13; L 1,63) 

61 Und sie sagten zu ihr: Es ist doch niemand in deiner Verwandtschaft, der diesen Namen trägt! 

62 Sie winkten aber seinem Vater, wie er ihn genannt haben wolle. 

63 Und er forderte ein Täfelchen und schrieb die Worte: Johannes ist sein Name! Und sie verwunderten sich alle. (Př 3,3; Iz 30,8; L 1,13; L 1,60) 

64 Sofort aber wurde sein Mund geöffnet, und seine Zunge [wurde gelöst], und er redete und lobte Gott. (Ž 51,17) 

65 Und es kam Furcht über alle ihre Nachbarn, und im ganzen Bergland von Judäa wurden alle diese Dinge besprochen. (L 7,16) 

66 Und alle, die es hörten, nahmen es sich zu Herzen und sprachen: Was wird wohl aus diesem Kind werden? Und die Hand des Herrn war mit ihm. (Ž 89,22; Ž 107,43; L 1,80; L 2,19; L 2,51; Sk 11,21) 

Der Lobpreis des Zacharias

67 Und sein Vater Zacharias wurde mit Heiligem Geist erfüllt, weissagte und sprach: (Jl 3,1; 2P 1,21) 

68 Gepriesen sei der Herr, der Gott Israels! Denn er hat sein Volk besucht und ihm Erlösung bereitet, (Ž 72,18; Ž 130,8; L 7,16; Ga 4,4) 

69 und hat uns aufgerichtet ein Horn des Heils in dem Haus seines Knechtes David, (Mt 1,21; L 1,32; L 2,11) 

70 wie er es verheißen hat durch den Mund seiner heiligen Propheten, die von alters her waren: (Ž 132,17; Iz 9,5; Jr 23,5; Sk 3,21; Ř 1,2) 

71 Errettung von unseren Feinden und aus der Hand aller, die uns hassen; (Nu 24,8; Iz 49,25; Ez 34,28; Sf 3,15; Ř 6,14) 

72 um Barmherzigkeit zu erweisen an unseren Vätern und zu gedenken an seinen heiligen Bund, (Lv 26,42; Ez 16,60; L 1,54) 

73 an den Eid, den er unserem Vater Abraham geschworen hat, uns zu geben, (Gn 22,15) 

74 dass wir, erlöst aus der Hand unserer Feinde, ihm dienten ohne Furcht (Iz 32,17; Sf 3,16; L 1,71; Ř 8,15; 1J 4,18) 

75 in Heiligkeit und Gerechtigkeit vor ihm alle Tage unseres Lebens. (Jr 31,33; Ez 36,27; Tt 2,11) 

76 Und du, Kindlein, wirst ein Prophet des Höchsten genannt werden, denn du wirst vor dem Angesicht des Herrn hergehen, um seine Wege zu bereiten, (Iz 40,3; Mal 3,1; L 7,26; L 20,6; J 1,23) 

77 um seinem Volk Erkenntnis des Heils zu geben, [das ihnen zuteil wird] durch die Vergebung ihrer Sünden, (L 3,3; J 1,29) 

78 um der herzlichen Barmherzigkeit unseres Gottes willen, durch die uns besucht hat der Aufgang aus der Höhe, (Iz 63,7; Mal 3,20; J 1,6) 

79 um denen zu scheinen, die in Finsternis und Todesschatten sitzen, um unsere Füße auf den Weg des Friedens zu richten! (Iz 9,1; Mi 5,4; Sk 26,18; Ef 2,17) 

80 Das Kind aber wuchs und wurde stark im Geist; und er war in der Wüste bis zum Tag seines Auftretens vor Israel. (L 2,40; L 2,52) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.