Jan 3 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Byl pak člověk z farizeů, jménem Nikodém, kníže Židovské. 2 Ten přišel k Ježíšovi v noci, a řekl jemu: Mistře, víme, že jsi od Boha přišel Mistr; nebo žádný nemůže těch divů činiti, kteréž ty činíš, leč by Bůh byl s ním. 3 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího. 4 Řekl jemu Nikodém: Kterak můž člověk naroditi se, starý jsa? Zdali může opět v život matky své vjíti a naroditi se? 5 Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého, nemůž vjíti do království Božího. 6 Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest. 7 Nediviž se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi. 8 Vítr kde chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde. Takť jest každý, kdož se z Ducha narodil. 9 Odpověděl Nikodém a řekl jemu: Kterak mohou tyto věci býti? 10 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Ty jsi mistr v Izraeli, a toho neznáš? 11 Amen, amen pravím tobě: Že což víme, mluvíme, a což jsme viděli, svědčíme, ale svědectví našeho nepřijímáte. 12 Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám, a nevěříte, kterak, budu-li vám praviti nebeské, uvěříte? 13 Nebo žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi. 14 A jakož jest Mojžíš povýšil hada na poušti, takť musí povýšen býti Syn člověka, 15 Aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. 16 Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. 17 Neboť jest neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. 18 Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19 Toto pak jest ten soud, že Světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli Světlo; nebo skutkové jejich byli zlí. 20 Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho. 21 Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou. 22 Potom přišel Ježíš i učedlníci jeho do země Judské, a tu přebýval s nimi, a křtil. 23 A Jan také křtil v Enon, blízko Sálim, nebo byly tam vody mnohé. I přicházeli mnozí, a křtili se. 24 Nebo ještě Jan nebyl vsazen do žaláře. 25 Tedy vznikla otázka mezi Židy a některými z učedlníků Janových o očišťování. 26 I přišli k Janovi a řekli jemu: Mistře, ten, kterýž byl s tebou za Jordánem, jemužs ty svědectví vydal, aj, on křtí, a všickni jdou k němu. 27 Odpověděl Jan a řekl: Nemůžť člověk vzíti ničehož, leč by jemu dáno bylo s nebe. 28 Vy sami svědkové jste mi, že jsem pověděl: Nejsem já Kristus, ale že jsem poslán před ním. 29 Kdož má nevěstu, ženichť jest, přítel pak ženicha, jenž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má naplněna jest. 30 Onť musí růsti, já pak menšiti se. 31 Kdož jest shůry přišel, nade všeckyť jest; kdožť jest z země, zemskýť jest, a zemské věci mluví. Ale ten, jenž s nebe přišel, nade všecky jest. 32 A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný nepřijímá. 33 Kdož pak přijímá svědectví jeho, zpečetil jest to, že Bůh pravdomluvný jest. 34 Nebo ten, kteréhož Bůh poslal, slovo Boží mluví; nebo jemu ne v míru dává Bůh ducha. 35 Otec miluje Syna a všecko dal v ruku jeho. 36 Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Jesus und Nikodemus. Die Notwendigkeit der Wiedergeburt

1 Es war aber ein Mensch unter den Pharisäern namens Nikodemus, ein Oberster der Juden. (J 7,50) 2 Der kam bei Nacht zu Jesus und sprach zu ihm: Rabbi, wir wissen, dass du ein Lehrer bist, der von Gott gekommen ist; denn niemand kann diese Zeichen tun, die du tust, es sei denn, dass Gott mit ihm ist. (Ž 112,4; J 2,11; J 2,23; J 6,37; Sk 2,22)

Ž 112,4J 2,11J 2,23J 6,37Sk 2,22

3 Jesus antwortete und sprach zu ihm: Wahrlich, wahrlich, ich sage dir: Wenn jemand nicht von Neuem geboren wird, so kann er das Reich Gottes nicht sehen! (Tt 3,4; Jk 1,18; 1P 1,23) 4 Nikodemus spricht zu ihm: Wie kann ein Mensch geboren werden, wenn er alt ist? Er kann doch nicht zum zweiten Mal in den Schoß seiner Mutter eingehen und geboren werden? (1K 2,14) 5 Jesus antwortete: Wahrlich, wahrlich, ich sage dir: Wenn jemand nicht aus Wasser und Geist geboren wird, so kann er nicht in das Reich Gottes eingehen! (Ez 36,25; Ř 8,9; Ef 5,26) 6 Was aus dem Fleisch geboren ist, das ist Fleisch, und was aus dem Geist geboren ist, das ist Geist. (Gn 5,3; Gn 6,3; Ř 8,5; 1K 15,44; Ef 4,23)

Gn 5,3Gn 6,3Ř 8,51K 15,44Ef 4,23

7 Wundere dich nicht, dass ich dir gesagt habe: Ihr müsst von Neuem geboren werden! (J 3,3; 2K 5,17; Ef 1,13; Tt 3,4)

J 3,32K 5,17Ef 1,13Tt 3,4

8 Der Wind weht, wo er will, und du hörst sein Sausen; aber du weißt nicht, woher er kommt und wohin er geht. So ist jeder, der aus dem Geist geboren ist. (Kaz 11,5; 1K 2,11) 9 Nikodemus antwortete und sprach zu ihm: Wie kann das geschehen? (1K 2,14) 10 Jesus erwiderte und sprach zu ihm: Du bist der Lehrer Israels und verstehst das nicht? (Dt 30,6; Ez 11,19; Mt 11,25) 11 Wahrlich, wahrlich, ich sage dir: Wir reden, was wir wissen, und wir bezeugen, was wir gesehen haben; und doch nehmt ihr unser Zeugnis nicht an. (J 1,11; J 3,32; J 8,38; Zj 1,5)

J 1,11J 3,32J 8,38Zj 1,5

12 Glaubt ihr nicht, wenn ich euch von irdischen Dingen sage, wie werdet ihr glauben, wenn ich euch von den himmlischen Dingen sagen werde? (J 14,2) 13 Und niemand ist hinaufgestiegen in den Himmel, außer dem, der aus dem Himmel herabgestiegen ist, dem Sohn des Menschen, der im Himmel ist. (Př 30,4; J 1,18; J 1,51; Ef 4,9)

Př 30,4J 1,18J 1,51Ef 4,9

Der Sohn Gottes ist als Retter in die Welt gekommen

14 Und wie Mose in der Wüste die Schlange erhöhte, so muss der Sohn des Menschen erhöht werden, (Nu 21,9; J 8,28) 15 damit jeder, der an ihn glaubt, nicht verlorengeht, sondern ewiges Leben hat. (Iz 45,22; Žd 7,25) 16 Denn so [sehr]^[1] hat Gott die Welt geliebt, dass er seinen eingeborenen Sohn gab, damit jeder, der an ihn glaubt, nicht verlorengeht, sondern ewiges Leben hat. (Ř 8,31; 1J 4,9) 17 Denn Gott hat seinen Sohn nicht in die Welt gesandt, damit er die Welt richte, sondern damit die Welt durch ihn gerettet werde. (L 9,56; J 12,47) 18 Wer an ihn glaubt, wird nicht gerichtet; wer aber nicht glaubt, der ist schon gerichtet, weil er nicht an den Namen des eingeborenen Sohnes Gottes geglaubt hat. (Mk 16,16; J 5,24; J 6,29; J 16,8; Žd 2,3)

Mk 16,16J 5,24J 6,29J 16,8Žd 2,3

19 Darin aber besteht das Gericht, dass das Licht in die Welt gekommen ist, und die Menschen liebten die Finsternis mehr als das Licht; denn ihre Werke waren böse. (Oz 5,4; J 1,5; J 1,11; J 5,40)

Oz 5,4J 1,5J 1,11J 5,40

20 Denn jeder, der Böses tut, hasst das Licht und kommt nicht zum Licht, damit seine Werke nicht aufgedeckt werden. (1Kr 22,8; Jb 24,13; Ef 5,11) 21 Wer aber die Wahrheit tut, der kommt zum Licht, damit seine Werke offenbar werden, dass sie in Gott getan sind. (Ž 26,1; Ko 3,17; 1Te 5,4; 1J 3,24)

Ž 26,1Ko 3,171Te 5,41J 3,24

Johannes der Täufer und sein Zeugnis von Christus

22 Danach kam Jesus mit seinen Jüngern in das Land Judäa, und dort hielt er sich mit ihnen auf und taufte. (J 3,26; J 4,1) 23 Aber auch Johannes taufte in Änon, nahe bei Salim, weil viel Wasser dort war; und sie kamen dorthin und ließen sich taufen. (Mt 3,5; Mk 1,4; L 3,7) 24 Denn Johannes war noch nicht ins Gefängnis geworfen worden. (L 3,20) 25 Es erhob sich nun eine Streitfrage zwischen den Jüngern des Johannes und einigen Juden wegen der Reinigung. 26 Und sie kamen zu Johannes und sprachen zu ihm: Rabbi, der, welcher bei dir war jenseits des Jordan, für den du Zeugnis abgelegt hast, siehe, der tauft, und jedermann kommt zu ihm! (J 4,1) 27 Johannes antwortete und sprach: Ein Mensch kann sich nichts nehmen, es sei denn, es ist ihm vom Himmel gegeben. (1K 3,5; Žd 5,4; Jk 1,17) 28 Ihr selbst bezeugt mir, dass ich gesagt habe: Nicht ich bin der Christus, sondern ich bin vor ihm her gesandt. (J 1,20; J 1,26) 29 Wer die Braut hat, der ist der Bräutigam; der Freund des Bräutigams aber, der dasteht und ihn hört, ist hocherfreut über die Stimme des Bräutigams. Diese meine Freude ist nun erfüllt. (Ž 45,12; Pís 7,11; Mt 9,15; 2K 11,2)

Ž 45,12Pís 7,11Mt 9,152K 11,2

30 Er muss wachsen, ich aber muss abnehmen.^[2] (Iz 52,13; Mt 13,32) 31 Der von oben kommt, ist über allen. Wer von der Erde ist, der ist von der Erde und redet von der Erde; der aus dem Himmel kommt, ist über allen. (Mt 11,11; 1K 15,47; Žd 1,1; Žd 2,4; Žd 3,3; Žd 8,6)

Mt 11,111K 15,47Žd 1,1Žd 2,4Žd 3,3Žd 8,6

32 Und er bezeugt, was er gesehen und gehört hat, und sein Zeugnis nimmt niemand an. (Iz 53,1) 33 Wer aber sein Zeugnis annimmt, der bestätigt, dass Gott wahrhaftig ist. (L 7,29; 1J 5,10) 34 Denn der, den Gott gesandt hat, redet die Worte Gottes; denn Gott gibt den Geist nicht nach Maß. (Iz 11,2; L 5,1; J 8,47; Sk 10,38; Ko 2,9; 1P 1,23; Zj 1,9; Zj 19,13)

Iz 11,2L 5,1J 8,47Sk 10,38Ko 2,91P 1,23Zj 1,9Zj 19,13

35 Der Vater liebt den Sohn und hat alles in seine Hand gegeben. (Mt 3,17; Mt 28,18) 36 Wer an den Sohn glaubt, der hat ewiges Leben; wer aber dem Sohn nicht glaubt, der wird das Leben nicht sehen, sondern der Zorn Gottes bleibt auf ihm. (Abk 2,4; L 3,7; Ř 1,18; 1J 5,13)

Abk 2,4L 3,7Ř 1,181J 5,13