1I mluvil Bůh všecka slova tato, řka:2Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.3Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.4Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.5Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne,6A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.7Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.8Pomni na den sobotní, abys jej světil.9Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své;10Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých.11Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.12Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.13Nezabiješ.14Nesesmilníš.15Nepokradeš.16Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.17Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého.18Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící se. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka.19A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli.20Odpověděl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Bůh přišel, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehřešili.21Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak přistoupil k mrákotě, kdež byl Bůh.22I řekl Hospodin Mojžíšovi: Tak povíš synům Izraelským: Vy jste sami viděli, že s nebe mluvil jsem s vámi.23Protož nevyzdvihujte ničehož ku poctě se mnou; bohů stříbrných a bohů zlatých neučiníte sobě.24Oltář z země uděláš mi a obětovati budeš na něm zápaly své, a pokojné oběti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě.25Jestliže mi pak vzděláš oltář kamenný, nedělej ho z kamene tesaného; nebo jestliže pozdvihneš železa na něj, poškvrníš ho.26Aniž po stupních vstupovati budeš k oltáři mému, aby hanba tvá u něho odkryta nebyla.
1Und Gott redete alle diese Worte und sprach: (Dt 5,4; Dt 5,22)2Ich bin der HERR, dein Gott, der ich dich aus dem Land Ägypten, aus dem Haus der Knechtschaft, herausgeführt habe. (Lv 11,45; Lv 25,38; Dt 4,20; Dt 6,12; Jr 31,32; Žd 3,16; Žd 8,9)3Du sollst keine anderen Götter neben mir haben! (Dt 6,1; Dt 6,14; 1Kr 18,21; 2Kr 17,35; Ž 81,9; Mt 6,24; 1J 5,21)4Du sollst dir kein Bildnis noch irgendein Gleichnis machen, weder von dem, was oben im Himmel, noch von dem, was unten auf Erden, noch von dem, was in den Wassern, unter der Erde ist. (Lv 26,1; Dt 5,7; Jz 24,16; Sd 18,14; Ž 115,4; Ez 8,5)5Bete sie nicht an und diene ihnen nicht! Denn ich, der HERR, dein Gott, bin ein eifersüchtiger Gott, der die Schuld der Väter heimsucht an den Kindern bis in das dritte und vierte Glied derer, die mich hassen, (Ex 34,14; Nu 14,18; Dt 4,24; Dt 5,9; Jz 24,19; Ž 78,58; Ž 109,14; Iz 14,21; Jr 2,9; 2K 11,2)6der aber Gnade erweist an vielen Tausenden, die mich lieben und meine Gebote halten. (Dt 5,10; Ž 103,4; Ž 103,17; Da 9,9; Ř 12,11; 2K 1,3; 1Tm 1,13)7Du sollst den Namen des HERRN, deines Gottes, nicht missbrauchen! Denn der HERR wird den nicht ungestraft lassen, der seinen Namen missbraucht. (Lv 19,12; Dt 5,11; Za 5,4; Mal 3,5)8Gedenke an den Sabbattag und heilige ihn! (Lv 19,3; Iz 56,2; Mt 12,8)9Sechs Tage sollst du arbeiten und alle deine Werke tun; (Ex 23,12; Ex 31,15; L 13,14)10aber am siebten Tag ist der Sabbat des HERRN, deines Gottes; da sollst du kein Werk tun; weder du, noch dein Sohn, noch deine Tochter, noch dein Knecht, noch deine Magd, noch dein Vieh, noch dein Fremdling, der innerhalb deiner Tore lebt. (Lv 23,3)11Denn in sechs Tagen hat der HERR Himmel und Erde gemacht und das Meer und alles, was darin ist, und er ruhte am siebten Tag; darum hat der HERR den Sabbattag gesegnet und geheiligt. (Gn 2,2)12Du sollst deinen Vater und deine Mutter ehren, damit du lange lebst in dem Land, das der HERR, dein Gott, dir gibt! (Lv 19,3; Dt 5,16; Př 6,20; Mt 15,4; Mt 19,19; Mk 7,10; Mk 10,19; Ef 6,2)13Du sollst nicht töten! (Gn 9,5; Dt 5,17; Mt 5,21; Mt 19,18; Ř 13,9; Jk 2,11)14Du sollst nicht ehebrechen! (Lv 20,10; Dt 5,17; Mt 5,27; Mt 19,18; L 18,20; Ř 13,9; Žd 13,4)15Du sollst nicht stehlen! (Lv 19,11; Dt 5,18; Mt 5,17; Mt 19,18; 1K 6,10; Ef 4,28)16Du sollst kein falsches Zeugnis reden gegen deinen Nächsten! (Dt 5,20; Ž 52,3; Mt 5,33; Mt 19,18; J 8,44; Zj 22,15)17Du sollst nicht begehren das Haus deines Nächsten! Du sollst nicht begehren die Frau deines Nächsten, noch seinen Knecht, noch seine Magd, noch sein Rind, noch seinen Esel, noch irgendetwas, das dein Nächster hat! (Dt 5,18; Dt 5,21; Mi 2,2; Abk 2,9; Mt 5,28; Sk 20,33)18Und das ganze Volk nahm das Donnern und die Flammen wahr und den Schall der Schopharhörner und den rauchenden Berg. Als nun das Volk dies wahrnahm, zitterte es und stand von ferne, (Ex 19,16)19und es sprach zu Mose: Rede du mit uns, und wir wollen hören; aber Gott soll nicht mit uns reden, sonst müssen wir sterben! (Žd 12,19)20Mose aber sprach zum Volk: Fürchtet euch nicht, denn Gott ist gekommen, um euch zu prüfen, und damit die Furcht vor ihm euch vor Augen sei, damit ihr nicht sündigt! (Dt 4,10; Dt 8,2; 1Pa 29,17; Ž 11,5; Př 1,7; Jr 20,12)21Und das Volk stand von ferne; Mose aber nahte sich zu dem Dunkel, in dem Gott war. (Ex 24,18)22Und der HERR sprach zu Mose: So sollst du zu den Kindern Israels sprechen: Ihr habt gesehen, dass ich vom Himmel her zu euch geredet habe. (Dt 4,36; Neh 9,13)23Darum sollt ihr neben mir keine Götter aus Silber machen, auch Götter aus Gold sollt ihr euch nicht machen. (Dt 27,15; Ž 135,15)24Einen Altar aus Erde sollst du mir machen und darauf deine Brandopfer und deine Friedensopfer, deine Schafe und deine Rinder darbringen; an jedem Ort, wo ich meines Namens gedenken lasse, dort will ich zu dir kommen und dich segnen. (2S 6,12; 2Pa 7,15)25Und wenn du mir einen steinernen Altar machen willst, sollst du ihn nicht aus behauenen Steinen bauen; denn wenn du deinen Meißel darüber schwingen würdest, so würdest du ihn entweihen. (Dt 27,5; Jz 8,30; 1Kr 18,30; 1Kr 18,32)26Du sollst auch nicht auf Stufen zu meinem Altar hinaufsteigen, damit deine Blöße nicht aufgedeckt wird vor ihm! (Ex 28,42)