1Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí.2A choďtež v lásce, jakož i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou.3Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté,4A tolikéž mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprýmování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději ať jest díků činění.5Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím.6Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané.7Nebývejtež tedy účastníci jejich.8Byli jste zajisté někdy temnosti, ale již nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte,9(Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě,)10O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu.11A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete.12Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti.13Všecko pak, což bývá trestáno, od světla bývá zjeveno; nebo to, což všecko zjevuje, světlo jest.14Protož praví: Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus.15Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří,16Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.17Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně.18A neopíjejte se vínem, v němžto jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem svatým,19Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích vašich Pánu,20Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci,21Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží.22Ženy mužům svým poddány buďte jako Pánu.23Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus jest hlava církve, a onť jest Spasitel těla.24A tak jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ať jsou poddány ve všem.25Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni,26Aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu,27Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony.28Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje.29Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev.30Neboť jsme údové těla jeho, z masa jeho a z kostí jeho.31A protoť opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budouť dva jedno tělo.32Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi.33Avšak i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj. Žena pak ať se bojí muže svého.
Wandel in Liebe und Licht bedeutet, alles Böse zu meiden
1Werdet nun Gottes Nachahmer als geliebte Kinder (J 12,26; 1Te 1,6)2und wandelt in der Liebe, gleichwie auch Christus uns geliebt und sich selbst für uns gegeben hat als Darbringung und Schlachtopfer, zu einem lieblichen Geruch für Gott. (Lv 1,9; J 13,34; J 15,9; Ga 1,4)3Unzucht aber und alle Unreinheit oder Habsucht soll nicht einmal bei euch erwähnt werden, wie es Heiligen geziemt; (Ko 3,5; 1Te 4,3; 1Te 4,7; 1P 1,15)4auch nicht Schändlichkeit und albernes Geschwätz oder Witzeleien, die sich nicht gehören, sondern vielmehr Danksagung. (Mt 12,36; Ef 5,20; 1Te 5,18)5Denn das sollt ihr wissen, dass kein Unzüchtiger oder Unreiner oder Habsüchtiger (der ein Götzendiener ist), ein Erbteil hat im Reich des Christus und Gottes. (1K 6,9; Zj 21,8; Zj 21,27)6Lasst euch von niemand mit leeren Worten verführen! Denn um dieser Dinge willen kommt der Zorn Gottes über die Söhne des Ungehorsams. (Jr 29,8; Ř 1,18; Ko 3,6; 2Te 2,2; 1J 3,7)7So werdet nun nicht ihre Mitteilhaber! (Ž 1,1; Př 1,10; 2K 6,14)8Denn ihr wart einst Finsternis; jetzt aber seid ihr Licht in dem Herrn. Wandelt als Kinder des Lichts! (Mt 5,14; J 12,36; Ř 13,12; 2K 4,6; Ef 4,18; Fp 2,15; 1Te 5,5)9Die Frucht des Geistes besteht nämlich in lauter Güte und Gerechtigkeit und Wahrheit. (Ga 5,22)10Prüft also, was dem Herrn wohlgefällig ist, (Ř 12,2; 2K 5,9)11und habt keine Gemeinschaft mit den unfruchtbaren Werken der Finsternis, deckt sie vielmehr auf; (Př 1,10; Ř 13,12)12denn was heimlich von ihnen getan wird, ist schändlich auch nur zu sagen. (L 12,2; Ř 1,24; Ef 5,3)13Das alles aber wird offenbar, wenn es vom Licht aufgedeckt wird; denn alles, was offenbar wird, das ist Licht. (Kaz 12,14; J 3,20)14Darum heißt es: Wache auf, der du schläfst, und stehe auf aus den Toten, so wird Christus dich erleuchten! (Ž 31,17; Ž 80,4; Iz 9,1; Ř 13,11; 2K 4,6; 1Te 5,5)15Seht nun darauf, wie ihr mit Sorgfalt wandelt, nicht als Unweise, sondern als Weise; (Př 14,8)16und kauft die Zeit aus, denn die Tage sind böse. (Kaz 12,1; Ko 4,5)17Darum seid nicht unverständig, sondern seid verständig, was der Wille des Herrn ist! (1K 14,20; Ko 1,9)18Und berauscht euch nicht mit Wein, was Ausschweifung ist, sondern werdet voll Geistes; (L 1,15; L 11,13; Sk 4,31; Ř 13,13; 2K 3,6)19redet zueinander mit Psalmen und Lobgesängen und geistlichen Liedern; singt und spielt dem Herrn in eurem Herzen; (Ž 34,2; Ko 3,16)20sagt allezeit Gott, dem Vater, Dank für alles, in dem Namen unseres Herrn Jesus Christus; (Ko 3,17; 1Te 5,18)21ordnet euch einander unter in der Furcht Gottes! (1P 5,5)
Mann und Frau in Gottes Lebensordnung. Christus und die Gemeinde
22Ihr Frauen, ordnet euch euren eigenen Männern unter als dem Herrn; (Ko 3,18; 1P 3,1)23denn der Mann ist das Haupt der Frau, wie auch der Christus das Haupt der Gemeinde ist; und er ist der Retter des Leibes. (1K 11,3; Ef 1,22; 1Tm 4,10)24Wie nun die Gemeinde sich dem Christus unterordnet, so auch die Frauen ihren eigenen Männern in allem. (Gn 3,16; 1K 14,34; Ef 5,33)25Ihr Männer, liebt eure Frauen, gleichwie auch der Christus die Gemeinde geliebt hat und sich selbst für sie hingegeben hat, (Ko 3,19; Tt 2,14)26damit er sie heilige, nachdem er sie gereinigt hat durch das Wasserbad im Wort, (J 15,3)27damit er sie sich selbst darstelle als eine Gemeinde, die herrlich sei, sodass sie weder Flecken noch Runzeln noch etwas Ähnliches habe, sondern dass sie heilig und tadellos sei. (Ko 1,18; Ko 1,22; Ju 1,24)28Ebenso sind die Männer verpflichtet, ihre eigenen Frauen zu lieben wie ihre eigenen Leiber; wer seine Frau liebt, der liebt sich selbst. (Ko 3,19)29Denn niemand hat je sein eigenes Fleisch gehasst, sondern er nährt und pflegt es, gleichwie der Herr die Gemeinde. (Př 11,17; Kaz 4,5; Iz 40,11; Ez 34,14; Ez 34,27; Ř 1,31)30Denn wir sind Glieder seines Leibes, von seinem Fleisch und von seinem Gebein. (1K 12,27)31»Deshalb wird ein Mann seinen Vater und seine Mutter verlassen und seiner Frau anhängen[1], und die zwei werden ein Fleisch sein«.[2] (Gn 2,24; Mt 19,5)32Dieses Geheimnis ist groß; ich aber deute es auf Christus und auf die Gemeinde. (Pís 8,7)33Doch auch ihr — jeder von euch liebe seine Frau so wie sich selbst; die Frau aber erweise dem Mann Ehrfurcht! (1P 3,5)