1. Tesalonickým 2 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný. 2 Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory. 3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti. 4 Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich. 5 Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek. 6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé. 7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své. 8 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí. 9 Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží. 10 Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili, 11 Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali, 12 I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu. 13 Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících. 14 Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů. 15 Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní, 16 Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný. 17 My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí. 18 Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel,) jednou i po druhé, ale překazil nám satan. 19 Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho? 20 Vy jistě jste sláva naše i radost.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Der Dienst des Apostels unter den Thessalonichern

1 Denn ihr wisst selbst, Brüder, dass unser Eingang bei euch nicht vergeblich war; (1Te 1,5; 1Te 2,13) 2 sondern, obwohl wir zuvor gelitten hatten und misshandelt worden waren in Philippi, wie ihr wisst, gewannen wir dennoch Freudigkeit in unserem Gott, euch das Evangelium Gottes zu verkünden unter viel Kampf. (Sk 16,22; Sk 17,1; 2K 11,23)

Sk 16,22Sk 17,12K 11,23

3 Denn unsere Verkündigung entspringt nicht dem Irrtum, noch unlauteren Absichten, noch geschieht sie in listigem Betrug; (2K 2,17; 2K 4,2; 2P 1,16) 4 sondern so wie wir von Gott für tauglich befunden wurden, mit dem Evangelium betraut zu werden, so reden wir auch — nicht als solche, die den Menschen gefallen wollen, sondern Gott, der unsere Herzen prüft. (Př 17,3; Jr 11,20; 2K 5,9; Ga 1,10; 1Tm 1,12)

Př 17,3Jr 11,202K 5,9Ga 1,101Tm 1,12

5 Denn wir sind nie mit Schmeichelworten gekommen, wie ihr wisst, noch mit verblümter Habsucht — Gott ist Zeuge —; (1S 12,5; Jb 16,19; Jb 32,21; Ez 12,24; Sk 20,33; Ř 1,9; 2K 12,17; Ko 3,5; 2P 2,3; 2P 2,14)

1S 12,5Jb 16,19Jb 32,21Ez 12,24Sk 20,33Ř 1,92K 12,17Ko 3,52P 2,32P 2,14

6 wir haben auch nicht Ehre von Menschen gesucht, weder von euch noch von anderen, obgleich wir als Apostel des Christus würdevoll hätten auftreten können, (J 5,41; J 12,43; Ř 4,20; Ř 13,7)

J 5,41J 12,43Ř 4,20Ř 13,7

7 sondern wir waren liebevoll in eurer Mitte, wie eine stillende Mutter ihre Kinder pflegt. (Nu 11,12; Dt 1,31) 8 Und wir sehnten uns so sehr nach euch, dass wir willig waren, euch nicht nur das Evangelium Gottes mitzuteilen, sondern auch unser Leben, weil ihr uns lieb geworden seid. (2K 12,15; Fp 1,8; Fp 2,17) 9 Ihr erinnert euch ja, Brüder, an unsere Arbeit und Mühe; denn wir arbeiteten Tag und Nacht, um niemand von euch zur Last zu fallen, und verkündigten euch dabei das Evangelium Gottes. (Sk 20,31; 1Te 3,10; 2Te 3,7; 1Tm 5,5; Zj 4,8)

Sk 20,311Te 3,102Te 3,71Tm 5,5Zj 4,8

10 Ihr selbst seid Zeugen, und auch Gott, wie heilig, gerecht und untadelig wir bei euch, den Gläubigen, gewesen sind; (Ž 103,13; Př 3,12; Ř 1,9; 2K 1,12; 1Te 2,5)

Ž 103,13Př 3,12Ř 1,92K 1,121Te 2,5

11 ihr wisst ja, wie wir jeden Einzelnen von euch ermahnt und ermutigt haben wie ein Vater seine Kinder, (1K 4,14; Fp 2,22) 12 und euch ernstlich bezeugt haben, dass ihr so wandeln sollt, wie es Gottes würdig ist, der euch zu seinem Reich und seiner Herrlichkeit beruft. (1K 1,9; Ef 4,1; 2Te 2,14; 1P 1,15)

1K 1,9Ef 4,12Te 2,141P 1,15

Der echte Glaube und die Standhaftigkeitangesichts von Verfolgungen

13 Darum danken wir auch Gott unablässig, dass ihr, als ihr das von uns verkündigte Wort Gottes empfangen habt, es nicht als Menschenwort aufgenommen habt, sondern als das, was es in Wahrheit ist, als Gottes Wort, das auch wirksam ist in euch, die ihr gläubig seid. (Mk 4,20; L 5,1; L 11,28; J 5,24; Sk 13,44; Sk 13,48; Sk 17,4; Sk 17,11; Ř 1,16; Ko 1,6; 2Te 3,1)

Mk 4,20L 5,1L 11,28J 5,24Sk 13,44Sk 13,48Sk 17,4Sk 17,11Ř 1,16Ko 1,62Te 3,1

14 Denn ihr, Brüder, seid Nachahmer der Gemeinden Gottes geworden, die in Judäa in Christus Jesus sind, weil ihr dasselbe erlitten habt von euren eigenen Volksgenossen wie sie von den Juden. (Sk 17,5; Sk 17,13; 2Te 1,4; Žd 10,32)

Sk 17,5Sk 17,132Te 1,4Žd 10,32

15 Diese haben auch den Herrn Jesus und ihre eigenen Propheten getötet und haben uns verfolgt; sie gefallen Gott nicht und stehen allen Menschen feindlich gegenüber, (Iz 65,2; Mt 26,4; L 24,20; Sk 2,23; Sk 5,30; Ř 8,8)

Iz 65,2Mt 26,4L 24,20Sk 2,23Sk 5,30Ř 8,8

16 indem sie uns hindern wollen, zu den Heiden zu reden, damit diese gerettet werden. Dadurch machen sie allezeit das Maß ihrer Sünden voll; es ist aber der Zorn über sie gekommen bis zum Ende! (Gn 15,16; Ez 22,4; Da 9,26; Mt 23,32; Sk 13,45; Sk 13,50; Sk 14,19; Ř 11,11)

Gn 15,16Ez 22,4Da 9,26Mt 23,32Sk 13,45Sk 13,50Sk 14,19Ř 11,11

Die Sehnsucht des Paulus nach den Thessalonichern

17 Wir aber, Brüder, nachdem wir für eine kleine Weile von euch getrennt waren — dem Angesicht, nicht dem Herzen nach —, haben uns mit großem Verlangen umso mehr bemüht, euer Angesicht zu sehen. (Ř 1,11; Ga 4,19) 18 Darum wollten wir auch zu euch kommen, ich, Paulus, einmal, sogar zweimal; doch der Satan hat uns gehindert. (Sk 17,13; Ř 15,22) 19 Denn wer ist unsere Hoffnung oder Freude oder Krone des Ruhms? Seid nicht auch ihr es vor unserem Herrn Jesus Christus bei seiner Wiederkunft? (2K 1,14; Fp 4,1; 1Te 3,13) 20 Ja, ihr seid unsere Ehre und Freude! (2Te 1,4)