1Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.2Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.3Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.4Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.5Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.6Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.7Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.8Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.9Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.10Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.11Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?12Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.13Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.14Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.15Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.16Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.17Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Žalm 90
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Gebet Moses, des Mannes Gottes. Herr, du bist unsere Zuflucht von Geschlecht zu Geschlecht! (Dt 33,1; Dt 33,27; Ž 36,8; Jr 31,3)2Ehe die Berge wurden und du die Erde und den Erdkreis hervorbrachtest, ja, von Ewigkeit zu Ewigkeit bist du Gott! (Př 8,25; Iz 26,4; Mi 5,1; Abk 1,12)3Du lässt den Menschen zum Staub zurückkehren und sprichst: Kehrt zurück, ihr Menschenkinder! (Gn 3,19; Kaz 12,6)4Denn tausend Jahre sind vor dir wie der gestrige Tag, der vergangen ist, und wie eine Nachtwache. (2P 3,8)5Du lässt sie dahinfahren wie eine Wasserflut, sie sind wie ein Schlaf, wie das Gras, das am Morgen aufsprießt; (Ž 73,20; Iz 29,7)6am Morgen blüht es und sprießt, am Abend welkt es und verdorrt. (Jb 14,2; Iz 40,6; 1P 1,24)7Denn wir werden aufgerieben durch deinen Zorn und schnell hinweggerafft durch deinen Grimm. (Nu 14,35)8Du hast unsere Missetaten vor dich hingestellt, unser geheimstes Tun in das Licht deines Angesichts. (Jb 14,16; Jr 16,17)9Denn alle unsere Tage schwinden dahin durch deinen Zorn; wir verbringen unsere Jahre wie ein Geschwätz. (Jk 4,14)10Unser Leben währt siebzig Jahre, und wenn es hoch kommt, so sind’s achtzig Jahre; und worauf man stolz ist, das war Mühsal und Nichtigkeit, denn schnell enteilt es, und wir fliegen dahin. (Ex 19,12; Jb 14,10; Ž 21,5; Ž 31,17; Př 3,2; Ef 6,2)11Wer erkennt aber die Stärke deines Zorns, deinen Grimm, so wie es der Furcht vor dir entspricht? (Ž 90,7; Iz 13,13; Jr 10,10; Zj 6,15; Zj 14,9)12Lehre uns unsere Tage richtig zählen, damit wir ein weises Herz erlangen![1] (Jb 28,28; Ž 39,5; Ef 5,15)13Kehre zurück, o HERR! Wie lange noch? Und hab Erbarmen mit deinen Knechten! (Nu 10,36; Dt 32,36; Ž 103,13)14Sättige uns früh mit deiner Gnade, so wollen wir jubeln und fröhlich sein unser Leben lang. (Ž 40,17; Ž 104,27; Ž 107,9; Ž 126,3; Ž 147,14)15Erfreue uns so viele Tage, wie du uns beugtest, so viele Jahre, wie wir Unglück sahen. (Jb 42,10; Pl 3,32; Ř 8,18)16Lass deinen Knechten dein Walten sichtbar werden, und deine Herrlichkeit ihren Kindern! (Ex 16,10; Nu 23,23; Iz 40,5; Mk 7,37; J 11,40)17Und die Freundlichkeit des Herrn, unsres Gottes, sei über uns, und das Werk unsrer Hände fördere du für uns, ja, das Werk unsrer Hände wollest du fördern! (1Pa 16,34; Neh 6,15; Ž 34,9; Př 16,3; 1K 15,58; Ef 2,10; Tt 3,4)