1Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.2Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.3Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.4Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.5Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.6Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.7Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.8Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.9Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.10Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.11Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.12I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?13Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?14Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.15Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?16Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.17Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.18Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]
Žalm 88
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Psalmlied. Von den Söhnen Korahs. Dem Vorsänger. Nach Machalat-Leannot. Ein Maskil Hemans, des Esrachiters. (1Kr 5,11; 1Pa 6,33; Ž 5,1; Ž 42,1)2O HERR, du Gott meines Heils[1], ich schreie Tag und Nacht vor dir! (Ž 22,3; Ž 85,5; L 18,7)3Lass mein Gebet vor dich kommen, neige dein Ohr zu meinem Flehen! (Ž 141,1)4Denn meine Seele ist gesättigt vom Leiden, und mein Leben ist dem Totenreich nahe. (Jb 33,22; Ž 107,18; Ž 129,2; Pl 3,15)5Ich werde schon zu denen gerechnet, die in die Grube hinabfahren; ich bin wie ein Mann, der keine Kraft mehr hat. (Ž 22,16; Ž 28,1; Ž 31,11)6Ich liege unter den Toten, bin den Erschlagenen gleich, die im Grab ruhen, an die du nicht mehr gedenkst und die von deiner Hand abgeschnitten sind. (Ž 31,23; Jon 2,4)7Du hast mich in die unterste Grube gelegt, in die Finsternis, in die Tiefen. (Ž 69,3)8Auf mir lastet dein Grimm, und du bedrängst mich mit allen deinen Wogen. (Sela.) (Jb 9,8; Jb 16,9; Jon 2,4)9Du hast meine Bekannten von mir entfremdet, du hast mich ihnen zum Abscheu gemacht; ich bin eingeschlossen und kann nicht heraus. (Ž 88,19; Iz 53,3; Pl 3,7)10Mein Auge ist verschmachtet vor Elend; ich rufe dich, HERR, täglich an, strecke meine Hände aus nach dir. (Jb 17,7; Ž 38,11; Ž 86,3; Ž 88,2; Ž 143,6)11Wirst du an den Toten Wunder tun, oder werden die Schatten auferstehen und dich preisen? (Sela.) (Ž 86,10; Ž 86,17; Ž 115,17; Iz 38,18)12Wird man im Grab deine Gnade verkündigen, deine Wahrheit im Abgrund?13Werden deine Wunder in der Finsternis bekannt, deine Gerechtigkeit im Land der Vergessenheit? (Jb 10,22; Kaz 9,5)14Ich aber schreie zu dir, HERR, und am Morgen kommt dir mein Gebet entgegen. (Ex 14,10; Ž 31,23; Ž 34,18)15Warum, o HERR, verwirfst du meine Seele, verbirgst dein Angesicht vor mir? (Jb 13,24; Ž 43,2)16Von Jugend auf bin ich elend und dem Tod nahe, ich trage deine Schrecken und weiß mir keinen Rat. (Jb 30,15; Ž 22,12)17Deine Zorngerichte ergehen über mich, deine Schrecknisse vernichten mich. (Jb 6,4; Ž 7,12; Ž 78,30; Zj 15,1)18Sie umgeben mich wie Wasser den ganzen Tag, sie umringen mich allesamt.19Freunde und Gefährten hast du von mir weggetan, meine Vertrauten [in die] Finsternis.[2] (Jb 6,14; Mk 14,50)