1Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.2Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.3Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.4Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.5Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.6Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.7V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.8Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.9Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.10Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.11Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.12I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,13Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.14Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.15Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,16Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.17Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.
Žalm 86
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Gebet Davids. Neige dein Ohr, o HERR, und erhöre mich, denn ich bin elend und arm; (2Kr 19,16; Ž 40,18; Ž 70,6; Ž 102,3)2bewahre meine Seele, denn ich bin dir zugetan; hilf du, mein Gott, deinem Knecht, der sich auf dich verlässt! (Ž 6,5; Ž 25,20; Ž 55,17; Ž 86,16; Ž 118,7)3Sei mir gnädig, o Herr; denn zu dir rufe ich allezeit! (Ž 55,17; Ž 67,2; Ž 86,16)4Erfreue die Seele deines Knechtes; denn zu dir, Herr, erhebe ich meine Seele! (Ž 34,3; Ž 131,2)5Denn du, Herr, bist gut und vergibst gern; und du bist reich an Gnade für alle, die dich anrufen. (Ž 34,9; Ž 86,15; Ž 103,3; Ž 130,4; Ř 10,12)6Vernimm, o HERR, mein Gebet, und achte auf die Stimme meines Flehens! (Ž 84,9)7Am Tag meiner Not rufe ich dich an, denn du erhörst mich. (Ž 77,2)8Dir, Herr, ist keiner gleich unter den Göttern, und nichts gleicht deinen Werken! (Gn 1,31; Dt 3,24; Iz 40,25; Jr 10,6)9Alle Völker, die du gemacht hast, werden kommen und vor dir anbeten, o Herr, und deinem Namen Ehre geben; (Ž 22,28; Za 14,9; Mal 1,11; Ř 15,9; Fp 2,10)10denn du bist groß und tust Wunder, du bist Gott, du allein! (Dt 6,4; Ž 77,15)11Weise mir, HERR, deinen Weg, damit ich wandle in deiner Wahrheit; richte mein Herz auf das eine, dass ich deinen Namen fürchte![1] (Ž 27,11; Ž 32,8; Jr 32,40)12Ich will dich preisen, Herr, mein Gott, von ganzem Herzen, und deinem Namen Ehre erweisen auf ewig. (Ž 9,2)13Denn deine Gnade ist groß über mir, und du hast meine Seele errettet aus der Tiefe des Totenreichs. (Ž 86,5; Ž 86,15; Ž 116,8; Iz 38,17)14O Gott, es sind Vermessene gegen mich aufgestanden, und eine Rotte von Gewalttätigen trachtet mir nach dem Leben; sie haben dich nicht vor Augen. (Ž 36,2; Ž 54,5)15Du aber, Herr, bist ein barmherziger und gnädiger Gott, langsam zum Zorn und von großer Gnade und Treue. (Ex 34,6)16Wende dich zu mir und sei mir gnädig! Verleihe deinem Knecht deine Stärke, und hilf dem Sohn deiner Magd! (Ž 25,16; Ž 68,36; Ž 86,2; Ž 86,3)17Tue an mir ein Zeichen zum Guten, damit meine Hasser es zu ihrer Beschämung sehen, dass du, HERR, mir geholfen und mich getröstet hast. (Sd 6,17; Jb 8,22; Ž 23,4; Iz 7,14; Iz 12,1; Iz 49,13; Mi 7,10)