1Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm.2Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba.3Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah.4Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou.5Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.6Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu?7Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě?8Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám.9Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství.10Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší.11Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.12Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati.13Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. [ (Psalms 85:14) Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své. ]
Žalm 85
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Von den Söhnen Korahs. Ein Psalm. (Ž 42,1)2HERR, du hast deinem Land [einst] Gnade gewährt, hast das Geschick Jakobs gewendet, (Ezd 1,3; Za 1,16)3hast vergeben die Schuld deines Volkes, hast alle ihre Sünde zugedeckt. (Sela.) (Iz 40,2; Jr 50,20; Mi 7,19)4Du hast all deinen Grimm hinweggetan, hast dich abgewandt von der Glut deines Zornes: (Iz 12,1; Oz 11,9)5so stelle uns wieder her, du Gott unsres Heils, lass ab von deinem Unmut gegen uns! (Iz 10,25; Jr 31,4; Mi 7,7)6Oder willst du ewig mit uns zürnen, deinen Zorn währen lassen von Geschlecht zu Geschlecht? (Ž 30,6; Ž 80,5)7Willst du uns nicht wieder neu beleben, damit dein Volk sich an dir erfreuen kann? (Jr 33,11; Ez 37,3; Oz 6,2)8HERR, lass uns deine Gnade schauen und schenke uns dein Heil! (L 2,30)9Ich will hören, was Gott, der HERR, reden wird; denn er wird Frieden zusagen seinem Volk und seinen Getreuen — nur dass sie sich nicht wieder zur Torheit wenden! (Ž 81,9; Ž 81,14; Jr 29,11; Fp 4,7)10Gewiss ist seine Rettung denen nahe, die ihn fürchten, damit die Herrlichkeit in unserem Land wohne. (Iz 46,13; Iz 56,1)11Gnade und Wahrheit sind einander begegnet, Gerechtigkeit und Friede haben sich geküsst. (Př 3,3; Iz 32,17; L 1,75; J 1,17)12Die Wahrheit wird aus der Erde sprossen und Gerechtigkeit vom Himmel herabschauen. (Za 8,3; J 1,14)13Dann wird der HERR auch das Gute geben, und unser Land wird seinen Ertrag abwerfen; (Kaz 2,26; Ez 36,30)14Gerechtigkeit wird vor Ihm hergehen und den Weg bereiten für seine Tritte. (Jr 23,5; 1P 2,21)