1Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.2Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.3V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.4Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.5Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.6I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.7Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:8Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?9Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?10Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.11I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.12Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.13A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.14Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?15Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.16Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.17Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.18Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.19Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.20Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]
Žalm 77
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Für Jeduthun. Ein Psalm Asaphs. (Ž 73,1)2Ich rufe zu Gott und will schreien; zu Gott rufe ich, und er wolle auf mich hören! (Ž 55,17)3Zur Zeit meiner Not suche ich den Herrn; meine Hand ist bei Nacht ausgestreckt und ermüdet nicht, meine Seele will sich nicht trösten lassen. (Gn 21,16; Ž 88,2; Ž 119,153; Ž 120,1; Př 18,14; Jr 31,15)4Denke ich an Gott, so muss ich seufzen, sinne ich nach, so ermattet mein Geist. (Sela.) (Ž 42,5; Ž 77,12; Ž 143,4; Jon 2,8)5Du hältst meine Augenlider offen; ich werfe mich hin und her und kann nicht reden. (Ž 6,7)6Ich gedenke an die alte Zeit, an die Jahre der Urzeit; (Dt 32,7; Ž 77,12)7ich gedenke an mein Saitenspiel in der Nacht, ich sinne in meinem Herzen nach, und es forscht mein Geist: (Jb 35,10; Ž 42,9; 1P 1,10)8Wird denn der Herr auf ewig verstoßen und niemals wieder gnädig sein? (Ž 74,1; Pl 3,31)9Ist’s denn ganz und gar aus mit seiner Gnade, und ist die Verheißung zunichte für alle Geschlechter? (Nu 23,19; Ž 6,5; Ž 30,6; Iz 40,8; Pl 3,22; Mt 24,35)10Hat denn Gott vergessen, gnädig zu sein, und im Zorn seine Barmherzigkeit verschlossen? (Sela.) (Ž 25,6; Ž 119,77; Iz 49,15; Iz 63,15)11Und ich sage: Ich will das erleiden, die Änderungen, welche die rechte Hand des Höchsten getroffen hat. (Jb 42,3; Ž 31,22; Ž 73,23; Mk 9,24)12Ich will gedenken an die Taten des HERRN; ja, ich gedenke an deine Wunder aus alter Zeit, (Ž 105,5)13und ich sinne nach über alle deine Werke und erwäge deine großen Taten: (Ž 1,2; Sk 10,19)14O Gott, dein Weg ist heilig! Wer ist ein so großer Gott wie du, o Gott? (Ex 15,11; Ž 18,31; Ž 89,7; 1P 1,15)15Du bist der Gott, der Wunder tut; du hast deine Macht erwiesen an den Völkern! (Ex 15,13; Ž 72,18; Ž 98,1; Ž 106,8)16Du hast dein Volk erlöst mit deinem Arm, die Kinder Jakobs und Josephs. (Sela.) (Neh 1,10)17Als dich, o Gott, die Wasser sahen, als dich die Wasser sahen, da brausten sie; ja, das Meer wurde aufgeregt. (Ž 114,3; Abk 3,10)18Die Wolken gossen Wasser aus, es donnerte im Gewölk, und deine Pfeile fuhren daher. (Ž 18,15; Abk 3,11)19Deine Donnerstimme erschallte im Wirbelwind, Blitze erhellten den Erdkreis; die Erde erbebte und zitterte. (Ex 19,18; Ž 97,4)20Dein Weg führte durch das Meer und dein Pfad durch gewaltige Fluten, und deine Fußstapfen waren nicht zu erkennen. (Ex 14,22; Jz 3,17; Neh 9,11; Iz 43,16)21Du führtest dein Volk wie eine Herde durch die Hand von Mose und Aaron. (Ž 78,52; Iz 63,11; Oz 12,14; Mi 6,4)