Žalm 69 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. 2 Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé. 3 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. 4 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého. 5 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil. 6 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou. 7 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský. 8 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou. 9 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, 10 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla. 11 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno. 12 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví. 13 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno. 14 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. 15 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod, 16 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně. 17 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne. 18 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne. 19 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne. 20 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji. 21 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem. 22 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem. 23 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti. 24 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení. 25 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí. 26 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného. 27 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají. 28 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé. 29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni. 30 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne. 31 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním. 32 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty. 33 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich. 34 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí. 35 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich. 36 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Dem Vorsänger. Nach [der Melodie] »Lilien«. Von David.^[1] (Ž 45,1; J 2,17; J 15,25; Ř 15,3)

Ž 45,1J 2,17J 15,25Ř 15,3

2 Hilf mir, o Gott, denn die Wasser gehen mir bis an die Seele! (Ž 69,15) 3 Ich bin versunken in tiefem Schlamm und habe keinen Stand; ich bin in tiefes Wasser geraten, und die Flut überströmt mich; (Ž 40,3; Ž 124,4) 4 ich bin müde von meinem Schreien, meine Kehle ist vertrocknet; meine Augen sind verschmachtet im Harren auf meinen Gott. (Jb 16,20; Ž 6,7; Ž 31,10; Ž 119,82; Iz 38,14)

Jb 16,20Ž 6,7Ž 31,10Ž 119,82Iz 38,14

5 Die mich ohne Ursache hassen, sind zahlreicher als die Haare auf meinem Haupt; die mich verderben wollen, sind mächtig, die ohne Grund mir feind sind; was ich nicht geraubt habe, das soll ich erstatten! (Ž 35,11; Ž 35,19; Ž 38,20; J 15,25; 1P 2,20)

Ž 35,11Ž 35,19Ž 38,20J 15,251P 2,20

6 O Gott, du kennst meine Torheit, und meine Verschuldungen sind dir nicht verborgen.^[2] (Ž 51,6; Ž 69,20; 2K 5,21) 7 Lass nicht zuschanden werden an mir, die auf dich hoffen, o du Herrscher, HERR der Heerscharen; lass nicht meinetwegen beschämt werden, die dich suchen, du Gott Israels! (Ž 69,33) 8 Denn um deinetwillen trage ich Schmach, und Schande bedeckt mein Angesicht. (Ž 89,51; Iz 50,6; Jr 15,15; Mt 26,67)

Ž 89,51Iz 50,6Jr 15,15Mt 26,67

9 Entfremdet bin ich meinen Brüdern und ein Fremder geworden den Söhnen meiner Mutter. (Jb 19,13; J 7,5) 10 Denn der Eifer um dein Haus hat mich verzehrt, und die Schmähungen derer, die dich schmähen, sind auf mich gefallen. (Ž 89,51; Ž 119,139; J 2,17; Ř 15,3)

Ž 89,51Ž 119,139J 2,17Ř 15,3

11 Als meine Seele fastete und weinte, wurde ich deshalb beschimpft, (Ž 109,24) 12 und als ich mich mit Sacktuch kleidete, haben sie mich zum Sprichwort gemacht. (Ž 35,13; Jr 20,7) 13 Die im Tor sitzen, schwatzen von mir, und die Zecher singen von mir beim Saitenspiel. (Jb 30,9; Pl 3,63) 14 Ich aber bete zu dir, o HERR, zur angenehmen Zeit; o Gott, nach deiner großen Gnade erhöre mich mit deiner treuen Hilfe! (Ž 40,14; Ž 57,11; Ž 85,8; Ž 109,4; Ž 121,1; Iz 49,8; Jon 2,8; 2K 6,2)

Ž 40,14Ž 57,11Ž 85,8Ž 109,4Ž 121,1Iz 49,8Jon 2,82K 6,2

15 Reiße mich aus dem Schlamm, dass ich nicht versinke! Lass mich Rettung finden vor denen, die mich hassen, und aus den Wassertiefen, (Ž 69,1) 16 dass mich die Wasserflut nicht überströmt und mich die Tiefe nicht verschlingt, noch die Grube sich über mir schließt! (Iz 43,1) 17 Erhöre mich, HERR, denn deine Gnade ist freundlich; wende dich zu mir nach deiner großen Barmherzigkeit (Ž 25,16; Ž 57,2; Ž 57,11; Ž 119,132)

Ž 25,16Ž 57,2Ž 57,11Ž 119,132

18 und verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knecht, denn ich bin in Not; erhöre mich eilends! (Ž 22,20; Ž 27,9) 19 Nahe dich meiner Seele, erlöse sie; um meiner Feinde willen befreie mich! (Ž 13,5; Ž 25,2; Ž 73,28; Pl 3,57)

Ž 13,5Ž 25,2Ž 73,28Pl 3,57

20 Du weißt um meine Schmach, um meine Schande und Beschimpfung; meine Widersacher sind alle vor dir. (Iz 53,3; Za 3,1; Žd 12,2; Zj 12,10)

Iz 53,3Za 3,1Žd 12,2Zj 12,10

21 Die Schmach hat mein Herz gebrochen, und ich bin elend; ich wartete auf Mitleid, aber da war keines, und auf Tröster, aber ich fand sie nicht. (Jb 6,14; Ž 38,9; Kaz 4,1; Pl 1,16; Mt 26,40)

Jb 6,14Ž 38,9Kaz 4,1Pl 1,16Mt 26,40

22 Und sie gaben mir Galle zur Speise und Essig zu trinken in meinem Durst. (J 19,29) 23 Ihr Tisch vor ihnen soll zur Schlinge werden und zum Fallstrick den Sorglosen! (Iz 8,14; Am 6,1; Ř 11,8) 24 Ihre Augen sollen finster werden, dass sie nicht mehr sehen, und ihre Lenden sollen allezeit wanken. (2Kr 6,18; Iz 29,9; Da 5,6; Ř 11,10; 2K 4,3)

2Kr 6,18Iz 29,9Da 5,6Ř 11,102K 4,3

25 Gieße deinen Grimm über sie aus, und die Glut deines Zorns erfasse sie; (Pl 3,66; L 21,22; 1Te 2,16) 26 ihre Wohnstätte soll verwüstet werden, und in ihren Zelten wohne niemand mehr! (Nu 16,26; Jb 18,15; Mt 23,38; Sk 1,20)

Nu 16,26Jb 18,15Mt 23,38Sk 1,20

27 Denn sie verfolgen den, welchen du geschlagen hast, und haben sich unterhalten über die Schmerzen deiner Verwundeten. (Iz 53,4; Za 13,7) 28 Füge Schuld zu ihrer Schuld, und lass sie nicht zu deiner Gerechtigkeit gelangen! (1S 25,39; Ž 24,5; Ž 34,22; Ž 109,14; Ez 18,4; Ez 18,24; Mt 23,31)

1S 25,39Ž 24,5Ž 34,22Ž 109,14Ez 18,4Ez 18,24Mt 23,31

29 Tilge sie aus dem Buch des Lebens; sie sollen nicht eingeschrieben sein mit den Gerechten! (Ex 32,32; Zj 3,5; Zj 17,8; Zj 20,15)

Ex 32,32Zj 3,5Zj 17,8Zj 20,15

30 Ich aber bin elend und voller Schmerzen; deine Rettung, o Gott, berge mich in der Höhe! (Ž 40,18) 31 Ich will den Namen Gottes loben mit einem Lied und ihn erheben mit Dank. (Ž 7,18) 32 Das wird dem HERRN angenehmer sein als ein Stier, als ein Jungstier, der Hörner und gespaltene Hufe hat. (Ž 50,13) 33 Wenn das die Elenden sehen, werden sie sich freuen. Ihr, die ihr Gott sucht, euer Herz soll aufleben! (Ž 43,3; Ž 69,7; Ž 70,5) 34 Denn der HERR hört auf die Armen und verachtet seine Gefangenen nicht. (Ž 102,17) 35 Himmel und Erde sollen ihn rühmen, die Meere und alles, was sich in ihnen regt! (Ž 96,11; Iz 44,23) 36 Denn Gott wird Zion retten und die Städte Judas bauen, und man wird dort wohnen und sie besitzen; (Ž 51,20; Iz 44,26; Ez 36,36) 37 und der Same seiner Knechte wird sie erben, und die seinen Namen lieben, werden darin wohnen. (Ž 102,29; Iz 65,9)