1Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,2Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců.3Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.4Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.5Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.6Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.7Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.8Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.9Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.10Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.11Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?12Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? [ (Psalms 60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. ] [ (Psalms 60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. ]
Žalm 60
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Nach [der Melodie] »Lilie«. Ein Zeugnis. Ein Miktam von David; zum Lehren. (Ž 45,1)2Als er mit den Aramäern von Naharajim und mit den Aramäern von Zoba gekämpft hatte, und Joab zurückkehrte und die Edomiter im Salztal schlug, zwölftausend Mann. (2S 8,1; 1Pa 18,3)3O Gott, du hast uns verworfen, du hast uns zerstreut, du bist zornig gewesen; stelle uns wieder her! (2Pa 7,14; Ž 85,5; Ž 89,39)4Du hast das Land erschüttert und zerspalten; heile seine Brüche; denn es wankt! (Ž 99,1; Iz 24,20; Iz 30,26; Jr 30,17)5Du hast dein Volk Hartes sehen lassen; du tränktest uns mit Taumelwein. (Ž 71,20; Ž 75,9; Iz 51,17)6Du hast denen, die dich fürchten, ein Banner gegeben, dass sie sich erheben um der Wahrheit willen. (Sela.) (Ex 17,15; 1Kr 3,6; Ž 20,6; Ž 45,5; Pís 2,4; 1Tm 3,15)7Damit deine Geliebten befreit werden, Rette durch deine Rechte und erhöre uns! (Ž 20,7; Ž 108,7; Ž 118,15)8Gott hat gesprochen in seinem Heiligtum: »Ich will frohlocken! Ich will Sichem verteilen und das Tal Sukkoth ausmessen; (Gn 33,17; Jz 13,27; Jz 20,7; Ž 85,9)9Gilead gehört mir, und Manasse gehört mir, und Ephraim ist die Festung meines Hauptes, Juda mein Herrscherstab; (Gn 49,10; Jz 13,24; Jz 13,29; Ž 108,9)10Moab ist mein Waschbecken, auf Edom werfe ich meinen Schuh,[1] jauchze mir zu, Philisterland!« (2S 8,14; Ž 87,4; Ž 108,10)11Wer führt mich in die feste Stadt, wer geleitet mich nach Edom?12Hast du uns, o Gott, nicht verstoßen, und ziehst nicht aus, o Gott, mit unseren Heeren? (1Kr 8,44; Ž 44,6; Ž 60,3)13Schaffe uns Hilfe in der Drangsal; Menschenhilfe ist ja nichtig! (Ž 33,16; Ž 146,3)14Mit Gott werden wir Gewaltiges vollbringen, und er wird unsere Feinde zertreten. (2Pa 14,10; Ž 18,30; Ž 18,33; Ž 44,6; Ž 108,14; Ř 16,20)