1Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho.2Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.3Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.4Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.5Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.6Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah.7Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.8Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?9Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.10Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.11Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.12Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.13Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.14Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah.15I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.16Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.17Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. [ (Psalms 59:18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný. ]
Žalm 59
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. »Verdirb nicht.« Von David, ein Miktam, als Saul das Haus bewachen ließ, um ihn zu töten. (1S 19,11; Ž 57,1)2Mein Gott, rette mich von meinen Feinden, beschütze mich vor meinen Widersachern! (Ž 7,2; Ž 71,4)3Rette mich von den Übeltätern, und hilf mir gegen die Blutgierigen! (Ž 140,2)4Denn siehe, sie lauern auf mein Leben, Starke sammeln sich gegen mich, ohne mein Verschulden und ohne dass ich gesündigt hätte, o HERR! (1S 19,4; Ž 56,7; Mt 22,15; Mt 26,4; 1P 2,20)5Gegen einen Unschuldigen laufen und rüsten sie sich; erwache, komm mir entgegen und sieh! (Ž 7,7; Ž 25,16; Ž 37,32)6Ja, du, HERR, Gott der Heerscharen, du Gott Israels, erwache, um alle Heiden heimzusuchen; sei keinem der ruchlosen Verräter gnädig! (Sela.) (Ž 9,20; Jr 13,14; Jr 30,11; Jk 2,13)7Sie kommen jeden Abend, heulen wie die Hunde und laufen in der Stadt umher. (Gn 19,4; Sd 19,22; Ž 59,15; Sf 3,3)8Siehe, sie geifern mit ihrem Mund, Schwerter sind auf ihren Lippen; denn [sie denken:] »Wer hört es?« (Ž 57,5; Ž 64,6)9Du aber, o HERR, lachst über sie, du spottest über alle Heiden. (Ž 2,4; Př 1,26)10Angesichts ihrer Macht will ich auf dich harren; denn Gott ist meine sichere Burg. (Ž 28,7; Ž 46,2; Ž 46,8; Ž 46,12; Ž 59,17)11Mein Gott wird mir entgegenkommen mit seiner Gnade; Gott wird mich meine Lust sehen lassen an meinen Feinden. (Ž 54,9)12Töte sie nicht, damit mein Volk es nicht vergisst; lass sie umherirren durch deine Macht und stürze sie nieder, Herr, unser Schild! (Ž 28,7; Ez 12,16; Zj 9,6)13Das Wort ihres Mundes ist nichts als Sünde; sie sollen sich verstricken in ihrem Hochmut wegen des Fluches und wegen der Lüge, die sie aussprechen. (Ž 10,7; Př 12,13; Př 18,7)14Vertilge sie im Zorn, vertilge sie, damit sie nicht mehr sind, damit man erkennt, dass Gott in Jakob herrscht bis an die Enden der Erde! (Sela.) (Ž 46,11; Ž 83,19)15Jeden Abend kommen sie wieder, heulen wie die Hunde und laufen in der Stadt umher; (Ž 59,7)16sie irren umher nach Fraß; wenn sie nicht satt werden, so bleiben sie über Nacht. (Ž 109,10; Iz 56,11)17Ich aber will deine Macht besingen und jeden Morgen deine Gnade rühmen, dass du mir eine sichere Burg warst, und ein Zufluchtsort am Tag meiner Bedrängnis. (Ž 21,14; Ž 46,2; Ž 57,10)18Ich will dir lobsingen, meine Stärke; denn Gott ist meine sichere Burg, der Gott, der mir Gnade erweist! (Ž 18,2; Ž 18,50; Ž 46,12; Ž 59,10)