1Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův.2Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.3Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.4Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.5Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.6Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi. [ (Psalms 53:7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael. ]
Žalm 53
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Nach Machalat. Ein Maskil von David. (Ž 88,1)2Der Narr spricht in seinem Herzen: »Es gibt keinen Gott!« Sie handeln verderblich und begehen abscheulichen Frevel; da ist keiner, der Gutes tut. (Ž 14,1; Ž 92,7; Ř 3,10)3Gott schaut vom Himmel auf die Menschenkinder, um zu sehen, ob es einen Verständigen gibt, einen, der nach Gott fragt. (Dt 26,19; 2Pa 19,3; Ž 33,13; Ž 102,20; Iz 55,6; Ř 3,10)4Sie sind alle abgewichen, allesamt verdorben; es gibt keinen, der Gutes tut, auch nicht einen Einzigen! (Jb 15,16; Ž 14,1; Ez 36,25; 2K 7,1)5Haben denn die Übeltäter keine Einsicht, die mein Volk verschlingen, als äßen sie Brot? Gott rufen sie nicht an. (Ž 14,4; Jr 10,25)6Dann aber überfällt sie Furcht, wo nichts zu fürchten ist; denn Gott zerstreut die Gebeine deiner Belagerer; du machst sie zuschanden, denn Gott hat sie verworfen. (Lv 26,36; Nu 24,8; Př 28,1; Jr 6,30; Da 6,25)7Ach, dass aus Zion die Rettung für Israel käme! Wenn Gott das Geschick seines Volkes wendet, wird Jakob sich freuen und Israel fröhlich sein. (Ž 14,7; Ž 85,2; Iz 12,1; Iz 12,6; Iz 14,32; Iz 44,23; Jr 29,14; Jl 4,1; Am 9,14; Ř 11,26)