1Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.2Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.3Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.4Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:5Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.6I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.7Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.8Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.9Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.10Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.11Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.12Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.13Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?14Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;15A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.16Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,17Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.18Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.19Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.20Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.21To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.22Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.23Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Žalm 50
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Psalm Asaphs. Der Mächtige, Gott der HERR, er redet und ruft die Erde vom Aufgang der Sonne bis zu ihrem Niedergang. (1Pa 15,14; 1Pa 15,19; 1Pa 25,1; Jb 11,5; Ž 73,1; Iz 1,2; Iz 41,4)2Aus Zion, der Schönheit Vollendung, erscheint Gott im Lichtglanz. (Dt 33,2; Ž 48,3; Ž 80,2; Pl 2,15)3Unser Gott kommt und schweigt nicht; verzehrendes Feuer geht vor ihm her, und rings um ihn stürmt es gewaltig. (Ex 19,16; Dt 4,24; Ž 96,13; Iz 1,2; Iz 62,1; Da 7,9)4Er ruft dem Himmel droben zu und der Erde, damit er sein Volk richte: (Dt 31,28)5»Versammelt mir meine Getreuen, die den Bund mit mir schlossen über dem Opfer!« (Ex 24,3)6Und der Himmel verkündet seine Gerechtigkeit, dass Gott selbst Richter ist. (Sela.) (Gn 18,25; Ž 7,9; Ž 7,12; Ž 97,6; Sk 10,42; Sk 17,31)7»Höre, mein Volk, so will ich reden; Israel, ich lege gegen dich Zeugnis ab! Ich bin Gott, dein Gott. (Ex 20,2; Dt 6,4; Ž 46,11; Ž 81,9)8Deiner Opfer wegen will ich dich nicht tadeln, sind doch deine Brandopfer stets vor mir. (Jr 7,21)9Ich will keinen Stier aus deinem Haus nehmen, keine Böcke aus deinen Hürden; (Ž 40,7; Mi 6,6)10denn mir gehören alle Tiere des Waldes, das Vieh auf tausend Bergen. (Ž 24,1)11Ich kenne alle Vögel auf den Bergen, und was sich auf dem Feld regt, ist mir bekannt. (L 12,6)12Wenn ich hungrig wäre, so würde ich es dir nicht sagen; denn mir gehört der Erdkreis und was ihn erfüllt. (Dt 10,14; Ž 89,12)13Sollte ich etwa Stierfleisch essen oder Blut von Böcken trinken?14Opfere Gott Dank und erfülle dem Höchsten deine Gelübde; (Dt 23,21; Ž 50,23; Na 2,1; Žd 13,15)15und rufe mich an am Tag der Not, so will ich dich erretten, und du sollst mich ehren!« (Ž 34,5; Ž 86,7; Ž 107,13; Ž 107,19; Ž 107,28)16Zu dem Gottlosen aber spricht Gott: »Was zählst du meine Satzungen auf und nimmst meinen Bund in deinen Mund, (Lv 26,14; Ř 2,17; Tt 1,16)17da du doch Zucht hasst und meine Worte verwirfst? (Neh 9,26; Př 1,29)18Siehst du einen Dieb, so freundest du dich mit ihm an, und mit Ehebrechern hast du Gemeinschaft; (Iz 1,23; Jr 5,7)19deinen Mund lässt du Böses reden, und deine Zunge knüpft Betrug. (Ž 10,7; Př 10,6; Př 15,28)20Du sitzt da und redest gegen deinen Bruder; den Sohn deiner Mutter verleumdest du. (Lv 19,16; Př 10,18)21Das hast du getan, und ich habe geschwiegen; da meintest du, ich sei gleich wie du. Aber ich will dich zurechtweisen und es dir vor Augen stellen! (Jb 32,12; Iz 55,8; Iz 57,11; 2Tm 3,16)22Seht doch das ein, die ihr Gott vergesst, damit ich nicht hinwegraffe, und keiner rettet! (Dt 32,39; Jb 8,13; Př 29,1; Oz 5,14; Jk 1,23)23Wer Dank opfert, der ehrt mich, und wer [seinen] Weg [recht] ausrichtet, dem zeige ich das Heil Gottes!« (Ž 50,14; Ž 91,16)