1Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.2Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.3Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.4Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.5Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.6V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.7Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.8Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.9A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.10Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.11Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.12Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.13Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.14Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.15Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.16Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,17A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.18Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.19Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,20Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.21Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,22Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.23Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.24Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.25I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?26Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]
Žalm 44
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Von den Söhnen Korahs. Ein Maskil. (Ž 42,1)2O Gott, mit unseren eigenen Ohren haben wir es gehört, unsere Väter haben es uns erzählt, was du für Taten getan hast zu ihrer Zeit, in den Tagen der Vorzeit! (Ž 78,3; Ž 145,6)3Du hast mit deiner Hand die Heidenvölker vertrieben, sie aber gepflanzt; du hast Völker zerschmettert, sie aber ausgebreitet. (Neh 9,22; Ž 80,9)4Denn nicht mit ihrem Schwert haben sie das Land gewonnen, und nicht ihr Arm hat ihnen geholfen, sondern deine rechte Hand und dein Arm und das Licht deines Angesichts; denn du hattest Wohlgefallen an ihnen. (Ex 15,6; Dt 4,37; Dt 7,8; Dt 7,19; Jz 24,12; Ž 80,4; Ž 80,8; Ž 149,4)5Du bist derselbe, mein König, o Gott; gebiete du Rettung für Jakob! (Ž 74,12; Iz 33,22)6Durch dich wollen wir unsere Feinde niederstoßen; in deinem Namen wollen wir unsere Widersacher zertreten. (Ž 60,14; L 10,17; 1J 4,4)7Denn ich verlasse mich nicht auf meinen Bogen, und mein Schwert kann mir nicht helfen; (Ž 20,8; Oz 1,7)8sondern du rettest uns von unseren Feinden und machst zuschanden, die uns hassen. (Ž 18,49; Ž 132,18; L 1,71)9In Gott rühmen wir uns alle Tage, und deinen Namen loben wir ewiglich. (Sela.) (Ž 34,2; Jr 9,24)10Und doch hast du uns verworfen und zuschanden werden lassen und bist nicht ausgezogen mit unseren Heerscharen. (Ž 89,39)11Du hast uns zurückweichen lassen vor dem Feind, und die uns hassen, haben sich Beute geraubt. (Lv 26,17; Dt 28,25; Sd 2,14)12Du hast uns wie Schafe zum Fraß hingegeben und hast uns unter die Heiden zerstreut. (Dt 4,27; Ž 44,23)13Du hast dein Volk um ein Geringes verkauft und hast nicht viel dafür verlangt. (Iz 52,3)14Du hast uns der Beschimpfung unserer Nachbarn ausgesetzt, dem Spott und Hohn derer, die uns umgeben. (Ž 79,4)15Du hast uns zum Sprichwort unter den Heiden gemacht, dass die Völker den Kopf über uns schütteln. (1Kr 9,7; Pl 2,15)16Alle Tage ist meine Schmach vor mir, und Scham bedeckt mein Angesicht (Ž 69,8)17wegen der Stimme des Spötters und Lästerers, wegen des Feindes, des Rachgierigen. (Ž 43,2)18Dies alles ist über uns gekommen, und doch haben wir dich nicht vergessen, noch treulos gehandelt gegen deinen Bund. (Dt 6,12; Ž 42,10; Jr 31,32)19Unser Herz hat sich nicht zurückgewandt, noch sind unsere Schritte abgewichen von deinem Pfad; (2Kr 18,6; Jb 23,11)20dennoch hast du uns zermalmt am Ort der Schakale und uns mit Todesschatten bedeckt. (Jb 3,5; Jb 30,29; Ž 23,4; Mt 4,16)21Hätten wir den Namen unseres Gottes vergessen und unsere Hände ausgestreckt zu einem fremden Gott, (Jb 31,24; Ž 44,18)22würde Gott das nicht erforschen? Er kennt ja die Geheimnisse des Herzens. (Ž 139,23; Př 5,21; Jr 17,10; Sk 1,24; 1J 3,20)23Ja, um deinetwillen werden wir getötet den ganzen Tag; wie Schlachtschafe sind wir geachtet. (Jr 17,10; Ř 8,36; 1P 2,20; 1P 4,12)24Herr, erhebe dich! Warum schläfst du? Wache auf und verstoße uns nicht für immer! (Ž 35,23; Ž 44,10; Iz 51,9; Pl 3,31; Mk 4,38)25Warum verbirgst du dein Angesicht und vergisst unser Elend und unsere Bedrängnis? (Jb 13,24; Ž 10,1; Ž 88,15)26Denn unsere Seele ist in den Staub gebeugt, und unser Leib klebt am Erdboden. (Ž 42,7; Ž 119,25)27Mache dich auf und komm uns zu Hilfe, und erlöse uns um deiner Gnade willen! (Ž 10,12; Ž 115,1)