1Davidův. K toběť, Hospodine, volám, skálo má, neodmlčujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm, kteříž sstupují do hrobu.2Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobě volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé.3Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s těmi, kteříž páší nepravost, kteříž mluvívají pokoj s bližními svými, ale převrácenost jest v srdcích jejich.4Dejž jim podlé skutků jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplať jim zaslouženou mzdu jejich.5Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdělávati.6Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých.7Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu.8Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest.9Spas lid svůj, Hospodine, a požehnej dědictví svému, a pas je, i vyvyš je až na věky.
Žalm 28
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Von David. Zu dir, HERR, rufe ich; mein Fels, wende dich nicht schweigend ab von mir, damit ich nicht denen gleich werde, die in die Grube hinabfahren, wenn du dich verstummend von mir abwendest! (Ž 19,15; Ž 42,10; Ž 57,3; Ž 66,17; Ž 142,6; Ž 143,7)2Höre die Stimme meines Flehens, wenn ich zu dir rufe, wenn ich meine Hände aufhebe zum Sprachort deines Heiligtums. (2Pa 6,29)3Lass mich nicht weggerafft werden mit den Gottlosen und mit den Übeltätern, die friedlich reden mit ihren Nächsten und doch Böses im Sinn haben! (Ž 26,9; Ž 55,22; Ž 62,5; Jr 9,8; Jk 3,5; 1J 3,18)4Gib ihnen nach ihrem Tun und nach der Bosheit ihrer Handlungen; gib ihnen nach den Werken ihrer Hände, vergilt ihnen, wie sie es verdient haben! (Př 5,22; Abd 1,15; 2Tm 4,14; Zj 18,6)5Denn sie achten nicht auf die Taten des HERRN, noch auf das Werk seiner Hände; er möge sie zerstören und nicht bauen! (Ž 52,7; Ž 106,7; Ž 106,13; Př 29,1; Iz 5,12; Ř 1,19)6Gelobt sei der HERR, denn er hat erhört die Stimme meines Flehens! (Ž 66,20; Ž 116,1; Ž 145,1)7Der HERR ist meine Stärke und mein Schild; auf ihn hat mein Herz vertraut, und mir wurde geholfen. Darum frohlockt mein Herz, und ich will ihm danken mit meinem Lied. (Ž 18,2; Ž 18,33; Ž 22,5; Ž 22,20; Ž 33,3; Ž 149,1; Iz 42,10)8Der HERR ist ihre Stärke und die rettende Festung seines Gesalbten. (Ž 20,7; Ž 28,7; Ž 46,2; Iz 12,2)9Rette dein Volk und segne dein Erbe; und weide und trage sie bis in Ewigkeit! (Dt 9,26; 1Pa 11,2; Ž 23,2; Ž 78,71; Iz 40,11; Ez 34,31; Mi 7,14; Zj 7,17)