Římanům 10 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Bratří, příchylnost zajisté s zvláštní libostí srdce mého jestiť k Izraelovi, i modlitba za něj k Bohu, aby spasen byl. 2 Neboť jim svědectví vydávám, žeť horlivost Boží mají, ale ne podle umění. 3 Nebo neznajíce Boží spravedlnosti, a svou vlastní spravedlnost hledajíce vystaviti, spravedlnosti Boží nebyli poddáni. 4 Nebo konec Zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu. 5 Nebo Mojžíš píše o spravedlnosti, kteráž jest z Zákona, pravě: Který by koli člověk činil ty věci, živ bude v nich. 6 Ta pak spravedlnost, kteráž jest z víry, takto praví: Neříkej v srdci svém: Kdo vstoupí na nebe? To jest Krista s výsosti svésti. 7 Aneb kdo sstoupí do propasti? To jest Krista z mrtvých vzbuditi. 8 Ale co dí spravedlnost z víry? Blízko tebe jestiť slovo, v ústech tvých a v srdci tvém. A toť jest slovo to víry, kteréž kážeme, 9 Totiž, vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš. 10 Nebo srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání děje se k spasení. 11 Nebo dí Písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben. 12 Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej. 13 Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude. 14 Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele? 15 A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Aj, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci. 16 Ale ne všickni uposlechli evangelium. Nebo Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázání našemu? 17 Tedy víra z slyšení, a slyšení skrze slovo Boží. 18 Ale pravímť: Zdaliž jsou neslyšeli? Anobrž po vší zemi rozšel se zvuk jejich a až do končin okršlku země slova jejich. 19 Ale pravím: Zdaliž nepoznal Izrael toho? Ano první z nich Mojžíš řekl: Já k závisti vás přivedu skrze národ ten, kteréhož nemáte za lid můj; skrze lid nemoudrý k hněvu popudím vás. 20 A Izaiáš směle dí: Nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali; zjeven jsem těm, kteříž se na mne neptali. 21 Ale proti lidu Izraelskému dí: Přes celý den roztahoval jsem ruce své k lidu nepovolnému a protivnému.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Brüder, der Wunsch meines Herzens und mein Flehen zu Gott für Israel ist, dass sie gerettet werden. (Ž 122,6; Ž 122,9; 1K 9,20) 2 Denn ich gebe ihnen das Zeugnis, dass sie Eifer für Gott haben, aber nicht nach der rechten Erkenntnis. (Sk 22,3) 3 Denn weil sie die Gerechtigkeit Gottes nicht erkennen und ihre eigene Gerechtigkeit aufzurichten trachten, haben sie sich der Gerechtigkeit Gottes nicht unterworfen. (Ř 1,17; Ř 3,21; Ř 9,31; Ga 5,4; Fp 3,6)

Ř 1,17Ř 3,21Ř 9,31Ga 5,4Fp 3,6

4 Denn Christus ist das Ende des Gesetzes zur Gerechtigkeit für jeden, der glaubt. (Mt 5,17; L 16,15; Sk 13,39; Ga 3,24)

Mt 5,17L 16,15Sk 13,39Ga 3,24

5 Mose beschreibt nämlich die Gerechtigkeit, die aus dem Gesetz kommt, so: »Der Mensch, der diese Dinge tut, wird durch sie leben«.^[1] (Lv 18,5; Ez 20,11; L 10,28; Ga 3,12)

Lv 18,5Ez 20,11L 10,28Ga 3,12

6 Aber die Gerechtigkeit aus Glauben redet so: Sprich nicht in deinem Herzen: Wer wird in den Himmel hinaufsteigen? — nämlich um Christus herabzuholen — (Dt 30,12; J 1,14; 1Tm 1,15) 7 oder: Wer wird in den Abgrund hinuntersteigen? — nämlich um Christus von den Toten zu holen. 8 Sondern was sagt sie? »Das Wort ist dir nahe, in deinem Mund und in deinem Herzen!«^[2] Dies ist das Wort des Glaubens, das wir verkündigen. (Dt 30,11; Dt 30,14; Ř 1,16; Ř 10,17; 1Tm 4,6; 1P 1,23)

Dt 30,11Dt 30,14Ř 1,16Ř 10,171Tm 4,61P 1,23

9 Denn wenn du mit deinem Mund Jesus als den Herrn bekennst und in deinem Herzen glaubst, dass Gott ihn aus den Toten auferweckt hat, so wirst du gerettet. (Mt 10,32; 1J 4,2; Zj 12,11) 10 Denn mit dem Herzen glaubt man, um gerecht zu werden, und mit dem Mund bekennt man, um gerettet zu werden; (L 12,8; J 1,12; Ř 4,3; 2K 4,13; 1J 4,2)

L 12,8J 1,12Ř 4,32K 4,131J 4,2

11 denn die Schrift spricht: »Jeder, der an ihn glaubt, wird nicht zuschanden werden!« (Ž 25,3; Iz 28,16; Ř 9,33)

Die Wichtigkeit der Verkündigung des Evangeliums

12 Es ist ja kein Unterschied zwischen Juden und Griechen: Alle haben denselben Herrn, der reich ist für alle, die ihn anrufen, (Ž 145,18; Sk 10,36; Sk 15,9; Ř 3,29; Ga 3,28; Ef 1,18)

Ž 145,18Sk 10,36Sk 15,9Ř 3,29Ga 3,28Ef 1,18

13 denn: »Jeder, der den Namen des Herrn anruft, wird gerettet werden«. (Jl 3,5; Sk 2,21) 14 Wie sollen sie aber den anrufen, an den sie nicht geglaubt haben? Wie sollen sie aber an den glauben, von dem sie nichts gehört haben? Wie sollen sie aber hören ohne einen Verkündiger? (Mk 16,15; Žd 4,2; Žd 11,6) 15 Wie sollen sie aber verkündigen, wenn sie nicht ausgesandt werden? Wie geschrieben steht: »Wie lieblich sind die Füße derer, die Frieden verkündigen, die Gutes verkündigen!« (Mt 9,38; Mk 3,14) 16 Aber nicht alle haben dem Evangelium gehorcht; denn Jesaja spricht: »Herr, wer hat unserer Verkündigung geglaubt?« (Iz 53,1; J 12,38; Žd 4,2; 1P 2,7)

Iz 53,1J 12,38Žd 4,21P 2,7

17 Demnach kommt der Glaube aus der Verkündigung, die Verkündigung aber durch Gottes Wort. (Sk 8,12; Jk 1,18) 18 Aber ich frage: Haben sie es etwa nicht gehört? Doch, ja! »Ihr Schall ist ausgegangen über die ganze Erde, und ihre Worte bis ans Ende des Erdkreises.« (Ž 19,5; Ko 1,6; Ko 1,23) 19 Aber ich frage: Hat es Israel nicht erkannt? Schon Mose sagt: »Ich will euch zur Eifersucht reizen durch das, was kein Volk ist; durch ein unverständiges Volk will ich euch erzürnen«. (Dt 32,21; Ř 11,11; 1P 2,10) 20 Jesaja aber wagt sogar zu sagen: »Ich bin von denen gefunden worden, die mich nicht suchten; ich bin denen offenbar geworden, die nicht nach mir fragten«. (Iz 65,1) 21 In Bezug auf Israel aber spricht er: »Den ganzen Tag habe ich meine Hände ausgestreckt nach einem ungehorsamen und widerspenstigen Volk!« (Př 1,24; Iz 65,2)