1Jericho pak velmi pilně zavříno bylo pro strach synů Izraelských, a žádný nevycházel ven, ani tam nevcházel.2I řekl Hospodin k Jozue: Aj, dal jsem v ruku tvou Jericho, a krále jeho s silnými muži jeho.3Protož obcházeti budete město všickni muži bojovní, okolo města chodíce, jednou za den; tak učiníš po šest dní.4Kněží pak sedm ať nesou sedm trub z rohů beraních před truhlou; dne pak sedmého obejdete město sedmkrát, a kněží troubiti budou v trouby.5A když zdlouha troubiti budou na roh beraní, jakž nejprvé uslyšíte hlas trouby, zkřikne všecken lid křikem velikým, i oboří se zed městská na místě svém, a vejde lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál.6Tedy povolav Jozue, syn Nun, kněží, řekl jim: Vezměte truhlu smlouvy, a sedm kněží ať vezmou sedm trub beraních před truhlou Hospodinovou.7Řekl také lidu: Jděte a obejděte město, a zbrojní ať jdou před truhlou Hospodinovou.8A když to oznámil Jozue lidu, sedm kněží, nesouce sedm trub beraních, šli před truhlou Hospodinovou, a troubili v trouby; truhla také smlouvy Hospodinovy brala se za nimi.9Zbrojní pak šli před kněžími, kteříž troubili na trouby, a ostatní šli za truhlou, jdouce a v trouby troubíce.10(Lidu pak byl přikázal Jozue, řka: Nebudete křičeti, ani slyšán bude hlas váš, ani vyjde slovo z úst vašich až do dne toho, v němž řeknu vám: Křičte, i budete křičeti.)11Tedy obešla truhla Hospodinova město vůkol jednou, a navrátili se do stanů a zůstali v nich.12Opět povstal Jozue ráno a kněží nesli truhlu Hospodinovu.13Sedm pak kněží, nesouce sedm trub beraních, předcházeli truhlu Hospodinovu, jdouce, a troubili v trouby; a zbrojní šli před nimi, a ostatní šli za truhlou Hospodinovou, když kněží šli, v trouby troubíce.14I obešli město druhého dne opět, a navrátili se do stanů. Tak činili po šest dní.15V den pak sedmý vstali, jakž zasvitávalo, a obešli město týmž způsobem sedmkrát; toliko toho dne obešli město sedmkrát.16Stalo se pak, když po sedmé obcházeli, a kněží v trouby troubili, řekl Jozue lidu: Křičtež již, dalť jest Hospodin vám město.17A budiž to město proklaté, ono i všecky věci, kteréž v něm jsou, Hospodinu; toliko Raab nevěstka ať jest živa, ona i všickni, kteříž by s ní byli v domě, nebo skryla posly, kteréž jsme byli poslali.18Avšak vystříhejte se od proklatého, abyste i vy nebyli učiněni proklatí, berouce z proklatých věcí, a uvedli byste stany Izraelské v prokletí, a zkormoutili byste je.19Všecko pak stříbro a zlato, a nádoby měděné a železné, svaté bude Hospodinu; na poklad Hospodinu složeno bude.20Tedy křičel lid, když zatroubili v trouby. Nebo když slyšel lid hlas trub, křičeli i oni křikem velikým, i obořila se zed na místě svém. Tedy všel lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál. I vzali je.21A pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko, což bylo v městě, od muže až do ženy, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla.22Dvěma pak mužům, kteříž shlédli zemi, řekl Jozue: Vejděte do domu ženy nevěstky, a vyveďte ji odtud, i všecky věci, kteréž má, jakož jste jí přisáhli.23I všedše mládenci špehéři, vyvedli Raab a otce jejího, i matku její a bratří její i všecko, což měla, a všecku rodinu její vyvedli, a nechali jich vně za stany Izraelskými.24Město pak spálili ohněm, i všecko, což v něm bylo, stříbro však a zlato a nádoby měděné a železné složili na poklad v domě Hospodinově.25Raab také nevěstku, a dům otce jejího i všecko, což měla, živé zůstavil Jozue; a bydlila v lidu Izraelském až do tohoto dne, nebo skryla posly, kteréž poslal Jozue k shlédnutí Jericha.26Toho času vydal klatbu Jozue, řka: Zlořečený buď před Hospodinem muž ten, kterýž by povstal, aby stavěl město Jericho. V prvorozeném svém založí je, a v nejmenším postaví brány jeho.27Byl pak Hospodin s Jozue, a rozhlásila se pověst o něm po vší zemi.
1Portarna till Jeriko hölls stängda för israeliternas skull och ingen gick varken ut eller in.2”Jag har överlämnat Jeriko med dess kung och alla soldater åt dig”, sa HERREN till Josua.3”Hela armén ska gå runt staden en gång om dagen i sex dagar.4Sju präster ska gå framför arken och var och en av dem ska bära ett vädurshorn att blåsa i. På den sjunde dagen ska ni gå runt staden sju gånger och prästerna ska blåsa i sina horn.5När ni hör dem blåsa en lång utdragen ton, ska folket häva upp ett kraftigt stridsrop. Då kommer stadens murar att rasa och var och en ska kunna gå rakt in i staden.”6Josua, Nuns son, sammankallade prästerna och sa: ”Ta HERRENS förbundsark och låt sju präster bära vädurshornen framför den!”7Och till folket sa han: ”Gå, tåga runt staden! De beväpnade männen ska gå framför HERRENS ark.”8Efter att Josua talat till folket gick de sju prästerna med de sju vädurshornen framför HERREN och blåste i hornen. HERRENS förbundsark följde efter dem.9Den beväpnade styrkan gick framför prästerna som blåste i hornen och eftertruppen följde efter arken medan man blåste i hornen.10”Ni måste vara alldeles tysta”, sa Josua till folket. ”Ni får inte ge ifrån er ett enda ljud förrän jag befaller er att ropa högt. Då ska ni ge upp ett stridsrop!”11Då lät han HERRENS ark bäras runt staden en enda gång och därefter vände alla tillbaka till lägret för natten.12Josua gick upp tidigt följande dag och prästerna tog HERRENS ark.13De sju prästerna som bar de sju vädurshornen gick framför HERRENS ark och blåste i sina horn. Den beväpnade styrkan gick framför dem och eftertruppen kom efter HERRENS ark, medan man hela tiden blåste i hornen.14De gick en gång runt staden på den andra dagen och vände sedan tillbaka. Så höll de på i sex dagar.15I gryningen den sjunde dagen började de sin vandring som vanligt, men nu gick de runt staden sju gånger.16Under det sjunde varvet blåste prästerna en lång utdragen ton i hornen, och Josua sa till folket: ”Ropa nu högt, för HERREN har gett er staden!17Förinta staden och allt som finns där, det ska vigas åt HERREN, men låt den prostituerade Rachav och dem som finns i hennes hus leva, för hon skyddade våra spioner.18Ni ska hålla er borta från det som är vigt åt förintelse, så att ni inte viger något åt förintelse och tar av det. Då viger ni också Israels läger åt förintelse och drar olycka över det.19Allt silver och guld och sådant som är gjort av koppar eller järn ska avskiljas åt HERREN och läggas i hans skattkammare.”20När den långa tonen från vädurshornen ljöd, ropade folket så mycket de orkade. Då rasade murarna, och folket trängde in i staden och intog den.21De vigde allt levande åt förintelse, kvinnor och män, unga och gamla, oxar, får och åsnor, och slog dem med svärd.
Rachav och hennes familj räddas
22Josua sa till de båda männen som varit i landet och spionerat: ”Gå till den prostituerade kvinnans hus och för ut henne och hennes närmaste, så som ni med ed lovat henne!”23De unga männen, spionerna, gick och förde ut Rachav och hennes föräldrar och bröder och andra släktingar. Man förde hela hennes släkt till en plats utanför Israels läger.24Efter det brände de hela staden och allt som fanns där, men silvret och guldet och allt av järn och koppar fördes till skattkammaren i HERRENS hus.25Rachav, den prostituerade kvinnan med hennes familj och släkt, räddades av Josua, eftersom hon gömde spionerna som Josua hade sänt till Jeriko. Hon fick bo bland israeliterna och där bor hennes ättlingar än idag.[1]26Vid den tiden uttalade Josua en ed: ”Förbannad inför HERREN vare den man som företar sig att bygga upp denna stad, Jeriko, på nytt. När han lägger dess grund, ska det kosta honom hans förstfödde son, och när han sätter upp dess portar, ska det kosta honom hans yngste son.”27HERREN var med Josua och hans namn blev berömt vida omkring.