1Stalo se pak, když uslyšeli všickni králové Amorejští, kteříž bydlili za Jordánem k západu, a všickni králové Kananejští, kteříž bydlili při moři, že vysušil Hospodin vody Jordánské před syny Izraelskými, dokudž ho nepřešli: zemdlelo srdce jejich, aniž zůstalo více v nich duše před tváří synů Izraelských.2Toho času řekl Hospodin k Jozue: Udělej sobě nože ostré, a obřež opět syny Izraelské po druhé.3I udělal sobě Jozue nože ostré, a obřezal syny Izraelské na pahrbku Aralot.4Tato pak jest příčina, pro kterouž je obřezal Jozue, že všecken lid, kterýž byl vyšel z Egypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní zemřeli byli na poušti na cestě po vyjití z Egypta.5Nebo obřezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho lidu, kterýž se zrodil na poušti, na cestě po vyjití z Egypta, neobřezali.6(Nebo čtyřidceti let chodili synové Izraelští po poušti, dokudž nezahynul všecken národ mužů bojovných, kteříž byli vyšli z Egypta, ješto neposlouchali hlasu Hospodinova, jimžto zapřisáhl Hospodin, že neukáže jim země, kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich, že ji nám dá, zemi oplývající mlékem a strdí.)7Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obřezal Jozue, že byli neobřezaní; nebo žádný jich neobřezoval na cestě.8Když pak byl všecken lid obřezán, zůstali na místě svém v ležení, dokudž se nezhojili.9I řekl Hospodin k Jozue: Dnes jsem odjal pohanění Egyptské od vás. A nazval jméno místa toho Galgal až do tohoto dne.10Když pak ležení měli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc čtrnáctého dne toho měsíce u večer, na rovinách Jericha.11I jedli z úrod té země na zejtří po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož dne.12I přestala manna na zejtří, když jedli z obilé té země, a již více neměli synové Izraelští manny, ale jedli z úrod země Kananejské toho roku.13Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl očí svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý. I šel Jozue k němu, a řekl jemu: Jsi-li náš, čili nepřátel našich?14I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišel. I padl Jozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu: Co pán můj chce mluviti služebníku svému?15Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue: Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue.
1När amoréernas kungar på västra sidan Jordan och kanaanéernas kungar utmed Medelhavets kust fick höra att HERREN låtit Jordan torka upp så att Israels folk hade kunnat gå över, försvann allt deras mod och de vågade inte längre försöka stå emot israeliterna.2HERREN sa vid den här tiden till Josua att han skulle göra flintknivar och låta omskära alla män i Israel en andra gång.3Josua gjorde då flintknivar och omskar israeliterna vid Förhudskullen.4Skälet till omskärelsen var att hela den generation, alla vapenföra män som dragit ut ur Egypten, hade dött under vandringen i öknen.5Alla de som drog ut ur Egypten var omskurna, men ingen av dem som fötts i öknen hade blivit omskuren.6Israel hade nämligen vandrat fram och tillbaka i öknen under fyrtio år, tills alla de män hade dött som varit gamla nog att bära vapen när de drog ut ur Egypten. De hade inte varit lydiga mot HERREN och därför hade han svurit att han inte skulle låta dem komma in i det land han med ed lovat deras förfäder att ge oss, ett land som flyter av mjölk och honung.7Josua omskar nu alltså deras söner som nu vuxit upp till män för att inta sina fäders plats, eftersom de inte blivit omskurna under vandringen.8Efter att hela folket blivit omskuret stannade de kvar i lägret tills de återhämtat sig.9HERREN sa till Josua: ”Idag har jag vältrat av från er skammen från Egypten.” Platsen där detta skedde fick namnet Gilgal[1] och kallas så än idag.10Medan israeliterna var i lägret vid Gilgal på Jerikoslätten, firade de påsk[2] på kvällen den fjortonde dagen i månaden.11Dagen efter påsk började de äta av landets skörd, ojäst bröd och rostade sädeskorn, just den dagen.12Från den dag då de började äta av det som landet producerade, föll inget manna. Israeliterna fick aldrig mer något manna utan kunde det året leva av skörden i Kanaans land.
Josua anfaller landets centrala delar
Josua möter befälhavaren över Herrens här
13När Josua var vid Jeriko, fick han se en man med draget svärd framför sig. Josua gick fram till honom och frågade: ”Tillhör du oss eller våra fiender?”14Han svarade: ”Nej[3]. Jag är befälhavare över HERRENS här.” Josua föll då ner med ansiktet mot marken i stor vördnad och sa: ”Herre, vad har du för budskap åt mig?”15”Ta av dig skorna”, sa befälhavaren för HERRENS här, ”för platsen du står på är helig mark” och Josua gjorde så.[4]