Jeremjáš 18

Bible Kralická

1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:2 Vstaň a sejdi do domu hrnčířova, a tam způsobím to, abys slyšel slova má.3 I sešel jsem do domu hrnčířova, a aj, on dělal dílo na kruzích.4 Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově, kterouž on dělal z hliny, tehdy zase udělal z ní nádobu jinou, jakouž se dobře líbilo hrnčíři udělati.5 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:6 Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnčíře, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský.7 Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím,8 Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti němuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil učiniti jemu.9 Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdělám a vštípím,10 Však činil-li by, což zlého jest před očima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych řekl učiniti jemu.11 Protož nyní rci mužům Judským i obyvatelům Jeruzalémským, řka: Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou věc, a obrátím na vás pohromu; navraťtež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte cest svých i předsevzetí svých.12 Kteřížto řekli: To nic, nebo za myšlénkami svými půjdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme.13 Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany, slýchal-li kdo takové věci? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská.14 Zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud běžícími?15 Lid pak můj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je přivodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami cesty neprotřené,16 Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou.17 Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem; hřbetem a ne tváří pohledím na ně v čas bídy jejich.18 I řekli: Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost; neboť nezhyne zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova jeho.19 Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas těch, kteříž se vadí se mnou.20 Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají? Rozpomeň se, že jsem se postavoval před oblíčejem tvým, abych se přimlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich.21 Protož dopusť na syny jejich hlad, a způsob to, ať jsou násilně zmordování mečem, a nechť jsou ženy jejich osiřelé a ovdovělé, a muži jejich ať jsou ukrutně zmordováni, a mládenci jejich zbiti mečem v boji.22 Nechť jest slýchati křik z domů jejich, když přivedeš na ně vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým;23 Ješto ty, Hospodine, povědom jsi vší rady jejich o mém usmrcení. Nebuď milostiv nepravosti jejich, a hříchu jejich před tváří svou neshlazuj, ale nechť jsou k úrazu dostrčeni před oblíčejem tvým, a v čas prchlivosti své s nimi zacházej.

Jeremjáš 18

nuBibeln

od Biblica
1 HERRENS ord kom till Jeremia:2 ”Gå ner till krukmakarens hus, så ska jag tala till dig där.”3 Jag gick till krukmakarens hus och såg honom i arbete vid sin drejskiva.4 Men krukan som han höll på att forma med sina händer misslyckades. Då började krukmakaren om igen och gjorde den till en ny kruka, så som han ville ha den.5 HERRENS ord kom till mig:6 ”Skulle inte jag kunna göra med er, Israels folk, som krukmakaren gör? säger HERREN. Som leran i krukmakarens hand är ni i min hand, Israels folk.7 Jag kan befalla att ett folk eller ett rike ska utrotas och förgöras.8 Men om det folk som jag varnat omvänder sig från sin ondska, ångrar jag mig och låter inte den olycka komma som jag hade planerat.9 En annan gång kan jag lova att bygga upp och plantera ett folk eller ett rike.10 Men om de då gör det som är ont i mina ögon, ångrar jag mig och gör inte det goda som jag hade planerat för dem.11 Säg nu till Judas män och Jerusalems invånare: ’Så säger HERREN: Jag bereder en olycka åt er och tänker ut en plan mot er. Vänd om, var och en från sin onda väg och ändra era levnadssätt och gärningar!’12 Men de svarar: ’Det är lönlöst. Vi tänker fortsätta att följa våra egna planer, var och en i sin envishet och ondska.’ ”13 Därför säger HERREN: ”Fråga bland folken: ’Vem har hört något sådant? Fruktansvärt är det som jungfrun Israel har gjort.14 Ska snön från Libanons berg försvinna från dess sluttningar? Ska de friska strömmarna från avlägsna källor torka ut?[1]15 Mitt folk har glömt mig och tänder rökelse åt värdelösa avgudar, som fått dem att snubbla och falla på sina vägar, på de urgamla stigarna, och gå in på obanade stigar.’16 Så ska deras land bli ödelagt och utsatt för ständigt hån. Alla som passerar genom det ska förvåna sig och skaka på huvudet.17 Som östanvinden ska jag förskingra dem framför fienden. Jag ska vända dem ryggen, inte ansiktet, i deras olyckstid.18 Då sa de: ’Kom, så gör vi upp planer mot Jeremia. För prästernas undervisning av lagen går inte förlorad, inte heller de visas råd och profeternas ord.[2] Kom, så förtalar vi honom, vi struntar i vad han säger.’ ”19 HERRE, lyssna på mig! Hör vad mina motståndare säger!20 Ska gott lönas med ont? De har grävt en grop för mig. Tänk på hur jag stått inför dig och talat väl för dem för att vända bort din vrede från dem.21 Låt därför deras barn svälta ihjäl, och överlämna dem själva åt svärdet. Låt deras hustrur bli änkor och barnlösa, deras män dö i epidemier och deras unga män dödas med svärd i strid.22 Låt skrik höras från deras hus, när du plötsligt låter rövare anfalla dem. De har grävt en grop som de vill fånga mig i, och de har lagt ut snaror där jag ska gå.23 HERRE, du känner till hur de planerar att mörda mig. Förlåt inte deras brott och utplåna inte deras synd. Låt dem ligga slagna inför dig, och ingrip mot dem i din vrede.