1Běda tobě, zhoubce, ješto sám nebýváš huben, a kterýž nevěrně děláš, ješto tobě nečinili nevěrně. Když přestaneš býti zhoubcím, pohuben budeš; když přestaneš nevěrně činiti, nevěrněť činiti budou.2Hospodine, učiň nám milost, na tebeť očekáváme; budiž ramenem svých každého jitra, a vysvobozením naším v čas ssoužení.3Před zvukem hřmotu rozprchnou se národové, před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané.4A sebrána bude loupež vaše, tak jako sbíráni bývají chroustové; jako připadají kobylky, tak připadnou na ni.5Vyvýšíť se Hospodin, nebo na výsosti přebývá, a naplní Sion soudem a spravedlností.6I bude upevněním časů tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umění, a bázeň Hospodinova poklad tvůj.7Aj, rekové jejich naříkali vně, jednatelé pokoje hořce plakali.8Zpustly silnice, přestali choditi cestou; zrušil příměří, nevážil sobě měst, za nic položil sobě člověka.9Kvílila a zemdlela země, styděti se musil Libán a usvadl; Sáron učiněn jako poušť, Bázan pak a Karmel oklácen.10Jižť povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu.11Počnouce slámu, porodíte strniště; oheň dýchání vašeho sžíře vás.12I budou národové vypálené vápno, trní podťaté, ohněm spáleni budou.13Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte blízcí sílu mou.14Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným?15Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval:16Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.17Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi dalekou.18Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu, řka: Kdež jest písař, kde výběrčí, kde spisovatel velikých domů?19Lidu ukrutného neuhledáš, lidu hluboké řeči, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozuměl.20Patř na Sion, město slavností našich, oči tvé nechať hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude přenešen, kolíkové jeho na věky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá;21Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých, po němž nepůjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po něm přecházeti bude.22Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás.23Oslábliť jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají kořist.24Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti.
1Ve dig som förstör men själv inte blir förstörd, förråder men inte själv blir förrådd! När du slutat förstöra ska du själv bli förstörd, och när du slutat förråda ska du själv bli förrådd.2Var nådig mot oss, HERRE, för vi väntar på dig. Var vår styrka varje morgon och vår räddning i nödens tid.3Folken flyr för din rösts väldiga dån, de skingras inför ditt majestät.4Som gräshoppor plundrar de er, som en gräshoppssvärm anfaller de.5Upphöjd är HERREN som bor i höjden. Han fyller Sion med rätt och rättfärdighet.6Han är den säkra grunden för dina tider,[1] en källa till räddning, vishet och kunskap. HERRENS fruktan är dess skatt.7Se! Deras hjältar klagar på gatorna, fredens budbärare gråter bittert.8Vägarna ligger öde, ingen färdas på stigarna. Förbundet är brutet, vittnena[2] föraktas och en människa betyder inget.9Landet sörjer och tynar bort. Libanon blygs och torkar ut. Sharon har blivit som ödemark. I Bashan och Karmel faller löven.10Men HERREN säger: ”Nu ska jag resa mig och visa min höghet, min upphöjdhet.11Ni är havande med halm och föder strå. Er andedräkt är en eld som förtär er.12Folken ska brännas till aska, likt törnen som huggs ner och kastas i elden.”13Hör vad jag har gjort, ni som är långt borta! Och ni som är nära, lägg märke till min makt!14Syndarna i Sion darrar, bävan drabbar de gudlösa. ”Vem av oss kan bo vid en förtärande eld, vid eviga lågor?”15Den som lever rättfärdigt och talar det rätta, den som avvisar vad man kan få genom utpressning och inte låter sina händer ta emot mutor, den som inte vill höra talas om våldsdåd och vägrar se åt onda gärningar.16Han får bo på höjderna, klippfästen ska vara hans tillflykt. Han ska ha tillräckligt med mat och inte behöva sakna vatten.17Dina ögon ska se kungen i hans härlighet och ett vidsträckt land i fjärran.18Du ska då i din tanke gå tillbaka till den fruktansvärda tiden. ”Var är nu han som höll räkning? Var är skatteindrivaren? Och han som räknade tornen?”19Nu slipper du se det grymma folket, som talade så underligt, ett främmande obegripligt språk.20Se på Sion, våra högtiders stad! Du ska få se Jerusalem, en trygg boplats, ett tält som inte behöver flyttas, vars pluggar aldrig dras upp och vars linor inte slits av.21Där ska HERREN finnas för oss i sitt majestät. Där flyter breda floder och strömmar, men inga farkoster med åror färdas där, inte heller mäktiga krigsskepp med segel.22För HERREN är vår domare, HERREN är vår lagstiftare, och HERREN är vår kung, han är den som räddar oss.23Dina tåg hänger slaka och håller inte masten fäst, inte heller är seglet spänt.[3] Mycket byte ska då delas, och även de lama ska vara med och få sin del.24Ingen invånare ska längre säga: ”Jag är sjuk.” Folket som bor där har fått sin synd förlåten.