1Když pak Abram byl v devadesáti devíti letech, ukázal se mu Hospodin, a řekl jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým.2A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi.3Padl pak Abram na tvář svou; i mluvil Bůh s ním, řka:4Jáť jsem, aj, smlouva má s tebou, a budeš otcem národů mnohých.5Aniž více slouti bude jméno tvé Abram, ale bude jméno tvé Abraham; nebo otcem mnohých národů učinil jsem tě.6A učiním, abys se rozplodil náramně velmi, a rozšířím tě v národy; i králové z tebe vyjdou.7Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobě, po rodech jejich, za smlouvu věčnou, totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě.8Nadto dám tobě i semeni tvému po tobě zemi, v nížto obýváš pohostinu, všecku zemi Kananejskou k vládařství věčnému; a budu jejich Bohem.9Řekl ještě Bůh Abrahamovi: Ty pak ostříhati budeš smlouvy mé, ty i símě tvé po tobě, po rodech svých.10Tatoť jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobě, kteréž ostříhati budete: Aby obřezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského.11Obřežete pak tělo hanby své; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi.12Každý tedy pohlaví mužského osmého dne obřezán bude mezi vámi po rodech vašich, doma narozený i koupený za stříbro, z kterých by koli cizozemců byl, jenž není z semene tvého.13Konečně ať jest obřezán narozený v domě tvém, i koupený za peníze tvé; a budeť smlouva má na těle vašem za smlouvu věčnou.14Neobřezaný pak pacholík, kterýž by neobřezal těla neobřízky své, vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého; nebo smlouvu mou zrušil.15Řekl také Bůh Abrahamovi: Sarai manželce své nebudeš říkati Sarai, ale Sára bude jméno její.16Nebo požehnám jí a dámť z ní syna; požehnámť jí, a bude v národy; králové národů z ní vyjdou.17Tedy padl Abraham na tvář svou, a zasmáv se, řekl v srdci svém: Zdali stoletému narodí se syn? A zdali Sára v devadesáti letech porodí?18I řekl Abraham Bohu: Ó byť jen Izmael živ byl před tebou!19Jemužto řekl Bůh: Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Izák; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou, i s semenem jeho po něm.20Také o Izmaele uslyšel jsem tě; a aj, požehnám jemu, a učiním to, aby se rozplodil, a rozmnožím ho náramně velmi; dvanáctero knížat zplodí, a rozšířím jej v národ veliký.21Ale smlouvu svou utvrdím s Izákem, kteréhožť porodí Sára po roce, při tomto času.22A když dokonal Bůh řeč svou s ním, vstoupil od Abrahama.23Vzal tedy Abraham Izmaele syna svého, i všecky zrozené v domě svém, i všecky koupené za stříbro své, každého, kdož byl pohlaví mužského, z domácích svých, a obřezal tělo neobřízky jejich hned v ten den, jakž s ním Bůh mluvil.24A byl Abraham v devadesáti devíti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho.25Izmael pak syn jeho byl v třinácti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho.26Jednoho a téhož dne obřezáni jsou, Abraham a Izmael syn jeho.27I všickni domácí jeho, doma zrození i za stříbro od cizozemce koupení, obřezáni jsou s ním.
1När Abram var nittionio år gammal, visade sig HERREN för honom och sa: ”Jag är Gud den Väldige[1]. Lev i gemenskap med mig och var oförvitlig!2Jag ska upprätta ett förbund mellan oss och ge dig ett oräkneligt antal ättlingar.”3Då föll Abram ned med ansiktet mot jorden, och Gud sa:4”Detta är mitt förbund med dig: Du ska bli far till många folk.5Du ska inte längre heta Abram[2], utan Abraham, för jag ska låta dig bli far till många folk.6Jag ska göra dig mycket fruktsam, och folk och kungar ska härstamma från dig.7Jag ska upprätta ett förbund mellan mig och dig och dina ättlingar, generation efter generation, ett evigt förbund: jag ska vara din Gud och dina efterkommandes Gud.8Jag ska ge hela Kanaans land, där du nu lever som främling, till dig och till dina ättlingar för alltid, och jag ska vara deras Gud.”9Gud sa vidare till Abraham: ”Du för din del ska hålla mitt förbund, du själv och dina efterkommande, generation efter generation.10Detta förbund mellan mig och er och dina ättlingar innebär att varje manlig individ bland er blir omskuren.[3]11Ni ska skära bort förhuden som tecken på förbundet mellan mig och er.12Varje pojke, i generation efter generation, ska omskäras på åttonde dagen efter sin födelse, likaså slavar, både de som är födda i ditt hushåll och de som du har köpt från något annat folk och som inte är av din släkt.13Alla måste de omskäras, både de som är födda hos dig och de köpta. På kroppen kommer ni så att ha mitt eviga förbund.14Den av manligt kön som inte fått förhuden bortskuren ska utrotas ur folket, för han har brutit mitt förbund.”15Sedan tillade Gud: ”Din hustru Saraj ska inte längre heta Saraj, utan Sara[4]16och jag ska välsigna henne och ge dig en son med henne. Ja, jag ska välsigna henne och göra henne till mor för många folkslag. Även kungar ska finnas bland hennes ättlingar.”17Då föll Abraham ner inför Herren, samtidigt som han skrattade till och sa för sig själv: ”Skulle en hundraåring bli far? Och skulle Sara få barn när hon är nittio år?”18Men till Gud sa han: ”Bara du låter det gå bra för Ismael!”19Gud svarade: ”Din hustru Sara ska få en son, och du ska kalla honom Isak.[5] Jag ska ingå mitt förbund med honom och hans ättlingar, och det ska gälla i evighet.20Beträffande Ismael har jag hört dig. Jag ska välsigna honom också, låta honom bli fruktsam och föröka sig mycket. Tolv furstar ska finnas bland hans efterkommande. Jag ska göra honom till ett stort folk.21Men mitt förbund upprättar jag med Isak, som ska födas åt dig och Sara nästa år vid den här tiden.”22När Gud slutade samtalet med Abraham, lämnade han honom och steg upp igen.23Sedan tog Abraham sin son Ismael och alla andra män, som var födda i hans familj eller köpta utifrån, och omskar dem samma dag, precis som Gud hade sagt till honom.24Abraham var 99 år gammal när han omskars,25och hans son Ismael var 13 år.26Båda blev omskurna på samma dag27tillsammans med alla andra män och pojkar i hushållet, slavar som var födda i hushållet och de som var köpta utifrån.