Žalm 88

Bible Kralická

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

Žalm 88

nuBibeln

od Biblica
1 En sång, en psalm av Korachs ättlingar. För körledaren, till Mahalat-leannót. Maskil. Av esrachiten Heman.[1]2 HERRE, min räddnings Gud, jag ropar inför dig dag och natt.3 Låt min bön komma till dig, lyssna till mitt rop!4 Jag är bedrövad i djupet av min själ, och jag närmar mig dödsriket.5 Jag räknas till dem som ska begravas, jag är en man utan kraft.6 Jag har lagts[2] bland de döda, likt de stupade som ligger i graven, de som är bortglömda och som inte mer får någon hjälp av dig.7 Du har lagt mig i gropen, i det djupaste mörker.8 Din vrede vilar tung över mig. Våg efter våg väller över mig. Séla9 Du har drivit mina vänner ifrån mig och fyllt dem med avsky för mig. Jag är fångad och finner ingen utväg.10 Jag kan inte längre se på grund av all gråt. Varje dag ropar jag till dig, HERRE, jag sträcker ut mina händer mot dig.11 Gör du under för de döda? Reser sig deras andar[3] för att prisa dig? Séla12 Talar man i graven om din nåd, i avgrunden om din trofasthet?13 Är dina under kända i mörkret, din rättfärdighet i glömskans land?14 Jag ropar till dig, HERRE, och på morgonen stiger min bön till dig.15 Varför förkastar du mig, HERRE? Varför döljer du ditt ansikte för mig?16 Ända från min ungdom har jag varit plågad och nära döden. Jag lider av all förtvivlan som du sänder över mig och orkar inte mer.17 Din vrede har svept över mig, jag går under av all skräck.18 Den omger mig likt vatten hela dagen, den sluter sig kring mig från alla sidor.19 Du har tagit ifrån mig mina älskade och vänner, den som nu känner mig är mörkret.