1Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?2Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli.3Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím.4Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého,a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho.5Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.6A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu.7Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne.8O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu.9Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého.10Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine.11Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou.12Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností.13Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál.14Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina.
1Av David. HERREN är mitt ljus och min frälsning. Vem behöver jag vara rädd för? HERREN är mitt livs fästning. Vem behöver jag bäva för?2När onda människor kommer emot mig för att slita mig i stycken, mina motståndare och fiender, ska de själva snubbla och falla.3Även om en armé skulle omringa mig, behöver jag inte känna någon fruktan. Om ett krig skulle bryta ut mot mig, är jag trygg.4Det enda jag ber HERREN om, det jag längtar efter, är att få bo i hans tempel i hela mitt liv, se HERRENS ljuvlighet och söka honom i hans tempel.5Han håller mig skyddad i sin hydda på olyckans dag, han gömmer mig i sitt tält, han för mig upp på en klippa.6Jag kan lyfta mitt huvud inför mina fiender som omringar mig. Med glädjerop vill jag ge mitt offer i hans tält, och jag vill sjunga till HERRENS ära.7Hör när jag ropar, HERRE, var nådig mot mig och svara mig!8I mitt innersta manar ditt ord: ”Sök Herren!” Dig, HERRE, vill jag söka.[1]9Dölj inte ditt ansikte för mig, visa inte bort din tjänare i vrede! Du, som varit min hjälp, förkasta mig inte, överge mig inte, min frälsnings Gud.10Även om min far och mor skulle överge mig, tar HERREN hand om mig.11Visa mig din väg, HERRE, led mig på en rak stig för mina förtryckares skull.12Överlämna mig inte åt mina fienders illvilja, för falska vittnen reser sig mot mig, och de andas våld.13Men jag är övertygad om att jag ska få möta HERRENS godhet i de levandes land.14Vänta på HERREN, var stark och modig. Vänta på HERREN!