1Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?2Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,3Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.4Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.5Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:6Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.7Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.8Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.9Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.10A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.11Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.12Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
1Varför gör folken uppror? Varför smider de meningslösa planer?[1] (Sk 4,25)2Jordens kungar reser sig, makthavarna samlas mot HERREN och mot hans smorde[2]. (Sk 4,26)3”Låt oss slita sönder deras band, kasta av oss deras bojor!”4Han som bor i himlen ler, Herren hånskrattar åt dem.5Sedan tillrättavisar han dem i sin vrede, i sin vredes glöd förskräcker han dem:6”Jag har installerat min kung på Sion, mitt heliga berg.”7Jag vill förkunna HERRENS beslut; han sa till mig: ”Du är min son. Idag har jag blivit din far[3].8Begär av mig, och jag ska ge dig alla folk som arv och hela jorden som egendom.9Du ska krossa dem med järnspira, slå sönder dem som lerkrukor.”10Ni kungar, var nu förståndiga, låt er varnas, ni härskare på jorden!11Tjäna HERREN med fruktan, och gläd er i bävan![4]12Kyss sonen, så att hans vrede inte uppväcks och ni förgås på er väg! Hans vrede kan snart upptändas. Lyckliga är de som tar sin tillflykt till honom!