1Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.2Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.3Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.4Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,5Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?6Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.7Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.8Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]
1För körledaren, enligt sheminit[1]. En psalm av David. (Ž 6,1)2HERRE, rädda mig! De fromma är borta, de trofasta människorna finns inte kvar.3Alla ljuger för varandra, de talar med hala tungor ur delade hjärtan.4Må HERREN göra slut på de hala tungorna, tysta deras stora ord.5De säger: ”Vår tunga upphöjer oss, våra läppar ger oss makt. Vem kan stå som herre över oss?”6”De svaga förtrycks, de fattiga klagar, och därför vill jag nu gripa in”, säger HERREN, ”jag vill ge frälsning åt den som blir föraktad[2].”7HERRENS ord är rena, som silver som renats i smältugnen sju gånger.8HERRE, du som bevarar dem, beskydda oss alltid för detta släkte!9Överallt där uselheten prisas stryker de gudlösa omkring.[3]