1Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.2Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.3A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.4Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.5Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.6Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.7Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.8Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.9Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.10Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.11Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.12Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?13Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.14Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.15Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.16Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.17Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.18Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.19Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.20Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.21Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.22Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
1Von David. Auf dich, HERR, richte ich Herz und Sinn.2Dir, meinem Gott, vertraue ich; enttäusche mich nicht! Diesen Triumph dürfen meine Feinde nicht haben!3Enttäuscht wird niemand, der auf dich hofft; aber wer dich treulos verlässt, wird zuschanden.4HERR, zeig mir den Weg, den ich gehen soll; lass mich erkennen, was du von mir verlangst. (Ž 27,11; Ž 86,11; Ž 139,24; Ž 143,8)5Lehre mich, in Treue zu dir mein Leben zu führen. Du bist doch der Gott, bei dem ich Hilfe finde; auf dich hoffe ich zu jeder Zeit.6HERR, denke an deine Güte und dein Erbarmen, die du von Anfang an deinem Volk erwiesen hast.7Denke nicht an die Fehler meiner Jugend, auch nicht an die späteren Vergehen; aber denke an mich in deiner Liebe – auf deine Güte, HERR, verlasse ich mich! (Jb 13,26)8Gut und zuverlässig ist der HERR: Den Sündern zeigt er den richtigen Weg;9den Entrechteten verhilft er zu ihrem Recht und lehrt sie, seinen Willen zu erkennen. (Ž 9,13)10Alles, was der HERR tut, ist Güte und Treue für die, die seinen Bund achten und seinen Weisungen gehorchen.11Dein Name, HERR, bürgt für deine Liebe; darum vergib mir meine Schuld – sie ist so groß! (Iz 48,11)12Wie steht es mit den Menschen, die den HERRN ernst nehmen? Der HERR zeigt ihnen den Weg, den sie gehen sollen. (Ž 1,1; Ž 41,2; Ž 92,13; Ž 112,1; Ž 128,1)13Sie leben in Glück und Frieden und ihren Kindern wird das Land gehören. (Ž 37,29)14Alle, die den HERRN ernst nehmen, zieht er ins Vertrauen und enthüllt ihnen das Geheimnis seines Bundes.15Meine Augen blicken immer zum HERRN; er wird meine Füße aus dem Fangnetz ziehen. (Ž 123,1; Ž 141,8)16HERR, wende dich mir zu und hab Erbarmen; ich bin so verlassen und hilflos.17Die Angst presst mir das Herz zusammen. Mach mich frei, nimm den Druck von mir!18Sieh doch mein Elend an und meine Not! Vergib mir meine ganze Schuld!19Sieh meine Feinde, HERR: Es sind so viele, sie setzen mir zu mit Grausamkeit und Hass.20Beschütze mein Leben und rette mich! Bei dir suche ich Zuflucht, enttäusche mich nicht!21Hilf mir, rein und redlich zu leben; HERR, ich rechne mit dir.22Gott, befreie Israel aus aller Not! (Ž 130,8)