1Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.2Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,3Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,4Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,5Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.6Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.7Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.8Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.9Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.10Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.11Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.12A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.13Jakož se slitovává otec nad dítkami,tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.14Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.15Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.16Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.17Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,18Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.19Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.20Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.21Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.22Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
1Von David. Auf, mein Herz, preise den HERRN! Alles in mir soll den heiligen Gott rühmen! (Ž 22,23; Ž 57,8; Ž 71,22; Ž 92,2; Ž 138,1; Ž 145,1; Tób 12,6)2Auf, mein Herz, preise den HERRN und vergiss nie, was er für mich getan hat!3Meine ganze Schuld hat er mir vergeben, von aller Krankheit hat er mich geheilt, (Ž 32,1; Ž 38,4)4dem Grab hat er mich entrissen, hat mich mit Güte und Erbarmen überschüttet. (Ž 30,4)5Mit guten Gaben erhält er mein Leben, täglich erneuert er meine Kraft und ich bleibe jung und stark wie ein Adler. (Iz 40,31)6Der HERR greift ein mit heilvollen Taten,[1] den Unterdrückten verschafft er Recht. (Ex 3,7)7Mose hat er eingeweiht in seine Pläne, Israel hat er seine Wunder sehen lassen.8Der HERR ist voll Liebe und Erbarmen, voll Geduld und unendlicher Güte. (Ex 34,6)9Er klagt nicht immerfort an und bleibt nicht für alle Zeit zornig. (Iz 57,16)10Er straft uns nicht, wie wir es verdienten, unsere Untaten zahlt er uns nicht heim.11So unermesslich groß wie der Himmel ist seine Güte zu denen, die ihn ehren. (Ž 108,5)12So fern der Osten vom Westen liegt, so weit entfernt er die Schuld von uns.13Wie ein Vater mit seinen Kindern Erbarmen hat, so hat der HERR Erbarmen mit denen, die ihn ehren.14Er weiß, was für Geschöpfe wir sind; er kennt uns doch: Wir sind nur Staub! (Ž 90,3)15Der Mensch ist vergänglich wie das Gras, es ergeht ihm wie der Blume im Steppenland: (Ž 90,5)16Ein heißer Wind kommt – schon ist sie fort, und wo sie stand, bleibt keine Spur von ihr.17Doch die Güte Gottes bleibt für immer bestehen; bis in die fernste Zukunft gilt sie denen, die ihn ehren. Er hält auch noch zu ihren Kindern und Enkeln, (L 1,50)18wenn sie nur seinem Bund treu bleiben und nach seinen Geboten leben.19Der HERR hat seinen Thron im Himmel errichtet, er herrscht als König über alle Welt. (Ž 47,6)20Preist den HERRN, ihr starken Engel, die ihr ihm aufs Wort gehorcht und seine Befehle ausführt! (Ž 29,1; Ž 148,2; Iz 6,1)21Preist den HERRN, ihr mächtigen Diener, die ihr seinen Willen vollstreckt!22Preist den HERRN, ihr Geschöpfe alle, wo immer ihr lebt in seinem Reich! Auch du, mein Herz, preise den HERRN!