1Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,2Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.3Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.4Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.5Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.6Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.7Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.8Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,9Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,10Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.11I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,12A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,13A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!14O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.15Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.16Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.17Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.18Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.19Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.20Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,21Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?22Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.23Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Přísloví 5
Einheitsübersetzung 2016
od Katholisches Bibelwerk1Mein Sohn, merke auf meine Weisheit, / neige meiner Einsicht dein Ohr zu,2damit du Besonnenheit bewahrst / und deine Lippen auf Klugheit achten!3Denn die Lippen der fremden Frau triefen von Honig, / glatter als Öl ist ihr Gaumen. (Př 7,1; Sír 26,9)4Doch zuletzt ist sie bitter wie Wermut, / scharf wie ein zweischneidiges Schwert.5Ihre Füße steigen zum Tod hinab, / ihre Schritte gehen der Unterwelt zu. (Př 2,18)6Den Pfad zum Leben verfehlt sie, / ihre Wege schwanken und sie merkt es nicht.7Nun denn, ihr Söhne, hört auf mich, / weicht nicht ab von den Worten, die mein Mund spricht!8Halte deinen Weg von ihr fern, / komm ihrer Haustür nicht nahe!9Sonst schenkst du anderen deinen Glanz, / deine Jahre einem Rücksichtslosen;10sonst sättigen sich Fremde an deinem Vermögen, / die Frucht deiner Arbeit kommt in das Haus eines andern11und am Ende wirst du stöhnen, / wenn dein Leib und dein Fleisch dahinsiechen.12Dann wirst du sagen: Ach, ich habe die Erziehung gehasst, / mein Herz hat die Zurechtweisung verschmäht;13ich habe nicht auf die Stimme meiner Erzieher gehört, / mein Ohr nicht meinen Lehrern zugeneigt.14Fast hätte mich alles Unheil getroffen / in der Versammlung und in der Gemeinde.15Trink Wasser aus deiner eigenen Zisterne, / Wasser, das aus deinem Brunnen quillt!16Sollen deine Quellen auf die Straße fließen, / auf die freien Plätze deine Bäche?17Dir allein sollen sie gehören, / keine Fremden sollen teilen mit dir.18Dein Brunnen sei gesegnet; / freu dich der Frau deiner Jugendtage,19der lieblichen Hindin, der anmutigen Gazelle! / Ihre Brüste sollen dich immer berauschen / und ihre Liebe dich allezeit betören! (Pís 4,5)20Warum solltest du dich an einer Fremden berauschen, / den Busen einer andern umfangen?21Denn der Weg eines jeden liegt offen vor den Augen des HERRN, / er achtet auf alle seine Pfade.22Die eigenen Verfehlungen überwältigen den Frevler, / die Stricke seiner Sünde halten ihn fest.23Er stirbt aus Mangel an Zucht, / wegen seiner großen Torheit stürzt er ins Verderben.