1Dal jsem se najíti těm, kteříž se na mne neptávali, nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali, a národu, kterýž se nenazýval jménem mým, řekl jsem: Teď jsem, teď jsem.2Rozprostíral jsem ruce své na každý den k lidu zpurnému, kteříž chodí cestou nedobrou za myšlénkami svými,3K lidu, kteříž zjevně popouzejí mne ustavičně, obětujíce v zahradách, a kadíce na cihlách,4Kteříž sedají při hrobích, a při svých modlách nocují, kteříž jedí maso sviňské, a polívku nečistého z nádob svých,5Říkajíce: Táhni preč, nepřistupuj ke mně, nebo světější jsem nežli ty. Tiť jsou dymem v chřípích mých a ohněm hořícím přes celý den.6Aj, zapsáno jest to přede mnou: Nebuduť mlčeti, nýbrž nahradím a odplatím do lůna jejich,7Za nepravosti vaše, a spolu za nepravosti otců vašich, praví Hospodin, kteříž kadívali na horách, a na pahrbcích v lehkost uvodili mne; pročež odměřím za dílo jejich předešlé do lůna jejich.8Takto praví Hospodin: Jako někdo nalezna víno v hroznu, i řekl by: Nekaz ho, proto že požehnání jest v něm, tak i já učiním pro služebníky své, že nevyhladím všech těchto.9Nebo vyvedu z Jákoba símě, a z Judy toho, kterýž by dědičně obdržel hory mé, i budou ji dědičně držeti vyvolení moji, a služebníci moji bydliti budou tam.10Lid pak můj, kteříž by mne hledali,budou míti Sáron za pastviště ovcím, a údolí Achor za odpočivadlo skotům.11Ale vás, kteříž opouštíte Hospodina, kteříž se zapomínáte na horu svatosti mé, kteříž strojíte vojsku tomu stůl, a kteříž vykonáváte tomu počtu oběti,12Vás, pravím, sečtu pod meč, tak že všickni vy k zabití na kolena padati budete, proto že, když jsem volal, neohlásili jste se, mluvil jsem, a neslyšeli jste, ale činili jste to, což zlého jest před očima mýma, a to, čehož neoblibuji, vyvolili jste.13A protož takto dí Panovník Hospodin: Aj, služebníci moji jísti budou, vy pak hlad trpěti budete: aj, služebníci moji píti budou, vy pak žízniti budete; aj, služebníci moji veseliti se budou, vy pak zahanbeni budete.14Aj, služebníci moji prozpěvovati budou pro radost srdce, vy pak křičeti budete pro bolest srdce, a pro setření ducha kvíliti budete,15A zanecháte jména svého k proklínání vyvoleným mým, když vás pomorduje Panovník Hospodin, služebníky pak své nazůve jménem jiným.16Ten, kterýž bude sobě požehnání dávati na zemi, požehnání dávati sobě bude v Bohu pravém, a kdož přisahati bude na zemi, přisahati bude skrze Boha pravého; v zapomenutí zajisté dána budou ta ssoužení první, a budou skryta od očí mých.17Nebo aj, já stvořím nebesa nová a zemi novou, a nebudou připomínány první věci, aniž vstoupí na srdce.18Anobrž radujte se a veselte se na věky věků z toho, což já stvořím; nebo aj, já stvořím Jeruzalém k plésání, a lid jeho k radosti.19I já plésati budu v Jeruzalémě, a radovati se v lidu svém, aniž se více bude slýchati v něm hlasu pláče, aneb hlasu křiku.20Nebude tam více žádného v věku dětinském, ani starce, kterýž by dnů svých nevyplnil; nebo dítě ve stu letech umře, hříšníku pak, by došel i sta let, zlořečeno bude.21Nastavějí též domů, a bydliti budou v nich, i vinice štěpovati budou, a jísti budou ovoce jejich.22Nebudou stavěti tak, aby jiný bydlil, nebudou štěpovati, aby jiný jedl; nebo jako dnové dřeva budou dnové lidu mého, a díla rukou svých do zvetšení užívati budou vyvolení moji.23Nebudouť pracovati nadarmo, aniž ploditi budou k strachu; nebo budou símě požehnaných od Hospodina, i potomkové jejich s nimi.24Nadto stane se, že prvé než volati budou, já se ohlásím; ještě mluviti budou, a já vyslyším.25Vlk s beránkem budou se pásti spolu, a lev jako vůl bude jísti plevy, hadu pak za pokrm bude prach. Neuškodíť, aniž zahubí na vší mé hoře svaté, praví Hospodin.
1Ich wurde gesucht von denen, / die nicht forschten,
ich wurde gefunden von denen, / die mich nicht suchten.
Ich sagte zu einer Nation, / die mich nicht anrief: / Hier bin ich, hier bin ich! (Ř 10,20)2Den ganzen Tag streckte ich meine Hände aus / nach einem abtrünnigen Volk,
nach denen, die den Weg gehen, der nicht gut ist, / hinter ihren eigenen Plänen her,3nach dem Volk, / das mich ständig ins Angesicht kränkt:
die schlachten in Gärten / und räuchern auf Ziegelsteinen,4die in Grabkammern sitzen / und die Nächte in Höhlen verbringen,
die Schweinefleisch essen / und unreine Brühe in ihren Töpfen haben,5die sagen: Bleib, wo du bist, komm mir nicht nahe, / denn sonst mache ich dich heilig.
Diese Leute sind Rauch in meiner Nase, / ein loderndes Feuer den ganzen Tag.6Siehe, es ist aufgeschrieben vor mir, / ich werde nicht schweigen, / sondern ich vergelte, ja ich vergelte ihnen in ihren Schoß hinein:7für eure Schuld / und die Schuld eurer Väter, spricht der HERR.
Denen, die auf den Bergen räucherten / und mich auf den Hügeln verhöhnten,
messe ich zuerst ihren Lohn zu, / in ihren Schoß hinein.8So spricht der HERR: / Wie wenn sich Saft in der Traube findet / und man sagt: Verdirb sie nicht, denn es ist Segen darin,
so will ich um meiner Knechte willen handeln, / um nicht das Ganze zu vernichten.9Ich lasse aus Jakob Nachkommen hervorgehen / und aus Juda einen Erben meiner Berge.
Meine Erwählten sollen das Land besitzen / und meine Knechte sollen dort wohnen. (Iz 57,13; Iz 60,21)10Dann wird die Scharonebene zur Schafweide / und das Achortal zum Lagerplatz der Rinder, / für mein Volk, das mich sucht. (1Pa 27,29; Iz 33,9)11Euch aber, die ihr den HERRN verlasst, / meinen heiligen Berg vergesst,
die ihr dem Glücksgott den Tisch deckt / und dem Gott des Schicksals den Weinkrug füllt,12überantworte ich dem Schwert / und ihr alle geht zur Schlachtung in die Knie.
Denn ich rief und ihr gabt keine Antwort, / ich redete und ihr hörtet nicht,
sondern ihr habt getan, was in meinen Augen böse ist / und was mir nicht gefällt, / das habt ihr euch erwählt. (Iz 34,2; Iz 66,4; Jr 7,13)13Darum - so spricht GOTT, der Herr: / Siehe, meine Knechte sollen essen, / aber ihr werdet hungern.
Siehe, meine Knechte sollen trinken, / aber ihr werdet dürsten.
Siehe, meine Knechte sollen sich freuen, / aber ihr werdet beschämt dastehen.14Siehe, meine Knechte sollen aus Herzenslust frohlocken, / aber ihr werdet schreien vor Herzeleid und heulen vor Verzweiflung.15Ihr werdet euren Namen meinen Auserwählten / zum Schwur hergeben müssen:
GOTT, der Herr, wird dich töten! / Seinen Knechten aber wird er einen anderen Namen geben.
Neuer Himmel, neue Erde und neues Jerusalem
16Wer sich segnet im Land, / wird sich segnen im Gott des Amen,
und wer schwört im Land, / wird schwören beim Gott des Amen. Denn vergessen sind die früheren Nöte, / sie sind vor meinen Augen verborgen. (Iz 43,18)17Ja, siehe, ich erschaffe einen neuen Himmel / und eine neue Erde.
Man wird nicht mehr an das Frühere denken, / es kommt niemand mehr in den Sinn. (Iz 66,22)18Vielmehr jubelt und jauchzt ohne Ende / über das, was ich erschaffe!
Denn siehe, ich erschaffe Jerusalem zum Jauchzen / und sein Volk zum Jubel.19Ich werde über Jerusalem jubeln / und frohlocken über mein Volk.
Nicht mehr hört man dort lautes Weinen / und Klagegeschrei. (Iz 62,5; Zj 21,4)20Es wird dort keinen Säugling mehr geben, / der nur wenige Tage lebt,
und keinen Greis, / der seine Tage nicht erfüllt;
wer als Hundertjähriger stirbt, / gilt als junger Mann, / und wer die hundert Jahre verfehlt,/ gilt als verflucht. (Za 8,4)21Sie werden Häuser bauen / und selbst darin wohnen, / sie werden Weinberge pflanzen und selbst deren Früchte genießen. (Ž 128,2; Iz 62,8)22Sie werden nicht bauen, / damit ein anderer wohnt,
nicht pflanzen, / damit ein anderer isst,
sondern wie die Tage eines Baumes / sind die Tage meines Volkes
und das Werk ihrer Hände / werden meine Auserwählten selber verbrauchen.23Sie mühen sich nicht vergebens / und gebären nicht für den schnellen Tod.
Denn sie sind die Nachkommen der vom HERRN Gesegneten / und ihre Sprösslinge sind mit ihnen. (Iz 61,9)24So wird es sein: Ehe sie rufen, antworte ich, / während sie noch reden, höre ich. (Iz 58,9)25Wolf und Lamm weiden zusammen / und der Löwe frisst Stroh wie das Rind, / doch der Schlange Nahrung ist der Staub.
Man tut nichts Böses / und begeht kein Verbrechen auf meinem ganzen heiligen Berg, spricht der HERR. (Gn 3,14; Iz 11,6)