1Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.2Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.3Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.4Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.5Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.6Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.7V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.8Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.9Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.10Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.11Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.12I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,13Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.14Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.15Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,16Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.17Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.
1Ein Bittgebet Davids.
Neige dein Ohr, HERR, und gib mir Antwort,
denn elend und arm bin ich!2Beschütze mich, denn ich bin dir ergeben!
Rette, du mein Gott, deinen Knecht, der auf dich vertraut!3Mein Herr, sei mir gnädig,
denn zu dir rufe ich den ganzen Tag!4Erfreue die Seele deines Knechts,
denn zu dir, mein Herr, erhebe ich meine Seele! (Ž 25,1; Ž 143,8)5Denn du, mein Herr, bist gut und bereit zu vergeben,
reich an Liebe für alle, die zu dir rufen.6Vernimm, HERR, mein Bittgebet,
achte auf mein lautes Flehen!7Am Tag meiner Bedrängnis ruf ich zu dir,
denn du gibst mir Antwort. (Ž 50,15)8Mein Herr, unter den Göttern ist keiner wie du
und nichts gleicht deinen Werken.9Alle Völker, die du gemacht hast, werden kommen /
und sich niederwerfen, mein Herr, vor deinem Angesicht,
sie werden deinen Namen ehren. (Ž 22,28; Zj 15,4)10Denn du bist groß und tust Wunder,
nur du bist Gott, du allein.11Lehre mich, HERR, deinen Weg, dass ich ihn gehe in Treue zu dir,
richte mein Herz auf das Eine: deinen Namen zu fürchten! (Ž 25,4; Ž 26,3; J 14,6)12Mein Herr und mein Gott, ich will dir danken mit ganzem Herzen,
ich will deinen Namen ehren auf ewig.13Denn groß ist über mir deine Liebe,
du hast mich entrissen der Tiefe der Unterwelt. (Ž 9,14)14Gott, stolze Menschen standen gegen mich auf, /
eine Rotte von Gewalttätigen trachtete mir nach dem Leben,
sie stellten dich nicht vor sich. (Ž 54,5)15Du aber, Herr, bist ein barmherziger und gnädiger Gott,
langsam zum Zorn und reich an Huld und Treue. (Ž 116,5)16Wende dich mir zu und sei mir gnädig, /
gib deinem Knecht deine Stärke
und rette den Sohn deiner Magd! (Ž 25,16)17Wirke an mir ein Zeichen zum Guten! /
Die mich hassen, sollen es sehn und sich schämen,
denn du, HERR, hast mir geholfen und mich getröstet.