1Píseň a žalm Azafův.2Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.3Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.4Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,5Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.6Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,7Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,8Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.9Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah.10Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,11Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.12Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.13Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.14Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.15Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,16Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.17Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.18Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. [ (Psalms 83:19) A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí. ]
1Ein Lied. Ein Psalm Asafs.2Gott, schweig doch nicht,
bleib nicht still, Gott, und bleib nicht ruhig!3Denn siehe, deine Feinde toben,
die dich hassen, erheben das Haupt. (Ž 35,20)4Gegen dein Volk ersinnen sie einen listigen Plan
und halten Rat gegen die, die sich bei dir bergen.5Sie sagen: Auf, wir wollen sie als Volk vernichten,
des Namens Israel werde nie mehr gedacht!6Ja, sie halten einmütig Rat,
schließen gegen dich einen Bund: (Ž 2,2)7Edoms Zelte und die Ismaeliter,
Moab und die Hagariter,8Gebal, Ammon und Amalek,
das Philisterland mit den Bewohnern von Tyrus.9Auch Assur schließt sich ihnen an
und leiht den Arm den Söhnen Lots. [Sela]10Mach es mit ihnen wie mit Midian und Sisera,
wie mit Jabin am Bach Kischon. (Sd 4,15; Sd 7,23; Iz 9,3; Iz 10,26)11Sie wurden bei En-Dor vernichtet,
wurden zum Dung für den Acker.12Behandle ihre Edlen wie Oreb und Seeb
und wie Sebach und Zalmunna all ihre Fürsten![1] (Sd 7,25; Sd 8,21)13Sie haben gesagt: Wir nehmen für uns in Besitz
die Gefilde Gottes!14Mach sie zu Distelgewirbel, mein Gott,
zu Spreu vor dem Wind! (Ž 35,5)15Wie Feuer, das Wälder verbrennt,
wie eine Flamme, die Berge versengt,16so jage sie davon mit deinem Sturm
und schrecke sie mit deinem Wetter!17Bedecke mit Schmach ihr Gesicht,
damit sie, HERR, nach deinem Namen fragen.18Beschämt und verschreckt sollen sie sein für immer,
zuschanden sollen sie werden und zugrunde gehn.19Sie sollen erkennen, dass du allein - HERR ist dein Name -
der Höchste bist über der ganzen Erde. (Dt 4,39; Ž 46,11; Ž 59,14; Ž 100,3; Iz 43,10; Da 3,45)