1Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.2Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.3V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.4Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.5Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.6I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.7Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:8Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?9Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?10Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.11I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.12Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.13A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.14Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?15Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.16Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.17Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.18Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.19Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.20Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]
1Für den Chormeister. Nach Jedutun. Ein Psalm Asafs.2Ich rufe zu Gott, ich schreie,
ich rufe zu Gott, dass er mich hört.3Am Tag meiner Not suchte ich den Herrn;/
unablässig erhob ich nachts meine Hände,
meine Seele ließ sich nicht trösten.[1] (Ž 50,15; Ž 88,2)4Denke ich an Gott, muss ich seufzen;
sinne ich nach, dann will mein Geist verzagen. [Sela]5Offen gehalten hast du die Lider meiner Augen;
ich war aufgewühlt und konnte nicht reden. (Ž 119,148)6Ich sann nach über die Tage der Vorzeit,
über längst vergangene Jahre. (Ž 143,5)7Ich denke an mein Saitenspiel, /
während der Nacht sinne ich nach in meinem Herzen,
es grübelt mein Geist.8Wird der Herr denn auf ewig verstoßen
und niemals mehr erweisen seine Gunst? (Ž 13,2; Ž 74,1; Ž 85,6; Ž 89,47; Pl 3,31)9Hat seine Huld für immer ein Ende?
Hat aufgehört sein Wort für alle Geschlechter?10Hat Gott vergessen, dass er gnädig ist?
Oder hat er im Zorn sein Erbarmen verschlossen? [Sela] (Iz 49,14)11Da sagte ich: Das ist mein Schmerz,
dass die Rechte des Höchsten so anders handelt. (Mal 3,6)12Ich denke an die Taten des HERRN,
ja, ich will denken an deine früheren Wunder.13Ich erwäge all deine Taten
und will nachsinnen über dein Tun. (Ž 143,5)14Gott, dein Weg ist heilig.
Welche Gottheit ist groß wie Gott? (Ž 18,31; Ž 35,10)15Du bist die Gottheit, die Wunder tut,
du hast deine Macht unter den Völkern kundgetan. (Ž 98,1)16Du hast mit starkem Arm dein Volk erlöst,
die Kinder Jakobs und Josefs. [Sela] (Neh 1,10)17Die Wasser sahen dich, Gott, /
die Wasser sahen dich und bebten,
ja, die Urfluten gerieten in Wallung. (Ž 18,16; Ž 114,3; Na 1,4)18Die Wolken gossen Wasser aus, /
das Gewölk ließ den Donner dröhnen,
auch deine Pfeile flogen dahin. (Ž 18,15; Abk 3,9)19Dröhnend rollte dein Donner, /
Blitze erhellten den Erdkreis,
die Erde bebte und wankte. (Ž 68,9; Ž 97,4)20Durch das Meer ging dein Weg, /
dein Pfad durch gewaltige Wasser;
doch deine Spuren erkannte man nicht. (Ex 14,21; Neh 9,11; Iz 43,16; Iz 51,10)21Du führtest dein Volk wie eine Herde
durch die Hand von Mose und Aaron. (Ž 78,52; Iz 63,11; Mi 6,4)