1Pro Sion nebudu mlčeti, a pro Jeruzalém neupokojím se, dokudž nevyjde jako blesk spravedlnost jeho, a spasení jeho jako pochodně hořeti nebude.2I uzří národové spravedlnost tvou, a všickni králové slávu tvou, a nazovou tě jménem novým, kteréž ústa Hospodinova vyřknou.3Nadto budeš korunou ozdobnou v ruce Hospodinově, a korunou královskou v ruce Boha svého.4Nebudeš více slouti opuštěná, a země tvá nebude více slouti pustinou, ale ty nazývána budeš rozkoší, a země tvá vdanou; nebo rozkoš míti bude Hospodin v tobě, a země tvá bude vdaná.5Nebo jakož pojímá mládenec pannu, tak tě sobě pojmou synové tvoji, a jakou má radost ženich z nevěsty, tak radovati se bude z tebe Bůh tvůj.6Na zdech tvých, Jeruzaléme, postavím strážné, kteříž přes celý den i přes celou noc nikdy nebudou mlčeti. Kteříž tedy připomínáte Hospodina, nemlčtež,7A nedávejte jemu pokoje, dokudž neutvrdí, a dokudž nezpůsobí, aby Jeruzalém byl slavný na zemi.8Přisáhltě Hospodin skrze pravici svou, a skrze rámě síly své, řka: Nikoli nedám obilí tvého více za pokrm nepřátelům tvým, aniž píti budou cizozemci vína tvého, o němž jsi pracoval.9Ale ti, kteříž je shromažďují, budou je jísti, a chváliti Hospodina, a kteříž je zbírají, budou je píti v síňcích svatosti mé.10Vejdětež, vejdětež branami, spravte cestu lidu, vyrovnejte, vyrovnejte silnici, vybeřte kamení, vyzdvihněte korouhev k národům.11Aj, Hospodin rozkáže provolati až do končin země: Rcetež dceři Sionské: Aj, Spasitel tvůj béře se, aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním.12I nazovou syny tvé lidem svatým, vykoupenými Hospodinovými, ty pak slouti budeš městem vzácným a neopuštěným.
1For Zion’s sake I will not keep silent, and for Jerusalem’s sake I will not be quiet, until her righteousness goes forth as brightness, and her salvation as a burning torch. (Př 4,18; Iz 62,6)2The nations shall see your righteousness, and all the kings your glory, and you shall be called by a new name that the mouth of the Lord will give. (Ž 98,2; Iz 60,3; Iz 60,14; Zj 2,17; Zj 3,12)3You shall be a crown of beauty in the hand of the Lord, and a royal diadem in the hand of your God. (Iz 54,11; Za 9,16)4You shall no more be termed Forsaken,[1] and your land shall no more be termed Desolate,[2] but you shall be called My Delight Is in Her,[3] and your land Married;[4] for the Lord delights in you, and your land shall be married. (Iz 49,14; Iz 54,1; Iz 54,6; Iz 54,7; Iz 60,15; Iz 62,2; Oz 1,10; Mal 3,12; 1P 2,10)5For as a young man marries a young woman, so shall your sons marry you, and as the bridegroom rejoices over the bride, so shall your God rejoice over you. (Iz 51,18; Iz 65,19)6On your walls, O Jerusalem, I have set watchmen; all the day and all the night they shall never be silent. You who put the Lord in remembrance, take no rest, (Iz 52,8; Iz 56,10)7and give him no rest until he establishes Jerusalem and makes it a praise in the earth. (Iz 60,18; Iz 61,11; Sf 3,20)8The Lord has sworn by his right hand and by his mighty arm: “I will not again give your grain to be food for your enemies, and foreigners shall not drink your wine for which you have labored; (Dt 28,33; Iz 65,21; Jr 5,17; Žd 6,13)9but those who garner it shall eat it and praise the Lord, and those who gather it shall drink it in the courts of my sanctuary.”[5] (Dt 12,12; Dt 14,23; Dt 14,26)10Go through, go through the gates; prepare the way for the people; build up, build up the highway; clear it of stones; lift up a signal over the peoples. (Iz 11,10; Iz 40,3; Iz 49,22; Iz 57,14)11Behold, the Lord has proclaimed to the end of the earth: Say to the daughter of Zion, “Behold, your salvation comes; behold, his reward is with him, and his recompense before him.” (Iz 40,10; Za 9,9; Mt 21,5; J 12,15)12And they shall be called The Holy People, The Redeemed of the Lord; and you shall be called Sought Out, A City Not Forsaken. (Iz 61,4; Iz 61,6; Iz 62,4)