1Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.2Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.3Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.4Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:5Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.6I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.7Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.8Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.9Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.10Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.11Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.12Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.13Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?14Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;15A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.16Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,17Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.18Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.19Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.20Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.21To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.22Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.23Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
1The Mighty One, God the LORD, speaks and summons the earth from the rising of the sun to its setting. (Jz 22,22; Ž 113,3)2Out of Zion, the perfection of beauty, God shines forth. (Dt 33,2; Ž 80,1; Ž 94,1; Pl 2,15)3Our God comes; he does not keep silence;[1] before him is a devouring fire, around him a mighty tempest. (Ex 19,16; Lv 10,2; Nu 16,35; Ž 21,9; Ž 97,3; Da 7,10)4He calls to the heavens above and to the earth, that he may judge his people: (Dt 4,26; Dt 31,28; Dt 32,1; Iz 1,2; Mi 6,1; Mi 6,2)5“Gather to me my faithful ones, who made a covenant with me by sacrifice!” (Gn 15,9; Ex 24,7; Ex 24,8)6The heavens declare his righteousness, for God himself is judge! Selah (Ž 58,11; Ž 75,7; Ž 89,5; Ž 97,6; Zj 16,5; Zj 16,7; Zj 19,2)7“Hear, O my people, and I will speak; O Israel, I will testify against you. I am God, your God. (Ex 20,2; Ž 49,1; Ž 81,8)8Not for your sacrifices do I rebuke you; your burnt offerings are continually before me. (Ž 40,6)9I will not accept a bull from your house or goats from your folds.10For every beast of the forest is mine, the cattle on a thousand hills.11I know all the birds of the hills, and all that moves in the field is mine. (Mt 10,29)12“If I were hungry, I would not tell you, for the world and its fullness are mine. (Ž 24,1)13Do I eat the flesh of bulls or drink the blood of goats?14Offer to God a sacrifice of thanksgiving,[2] and perform your vows to the Most High, (Nu 30,2; Dt 23,21; Jb 22,27; Ž 22,25; Ž 27,6; Ž 50,23; Ž 61,8; Ž 65,1; Ž 69,30; Ž 76,11; Ž 107,22; Ž 116,14; Ž 116,18; Kaz 5,4; Kaz 5,5; Oz 14,2; Ř 12,1; Žd 13,15)15and call upon me in the day of trouble; I will deliver you, and you shall glorify me.” (Ž 22,23; Ž 50,23; Ž 81,7; Ž 91,15; Ž 107,6; Za 13,9)16But to the wicked God says: “What right have you to recite my statutes or take my covenant on your lips?17For you hate discipline, and you cast my words behind you. (1Kr 14,9; Neh 9,26; Ř 2,21; Ř 2,22)18If you see a thief, you are pleased with him, and you keep company with adulterers. (Ř 1,32; 1Tm 5,22)19“You give your mouth free rein for evil, and your tongue frames deceit. (Ž 52,2)20You sit and speak against your brother; you slander your own mother’s son.21These things you have done, and I have been silent; you thought that I[3] was one like yourself. But now I rebuke you and lay the charge before you. (2Kr 19,4; Jb 13,18; Jb 23,4; Ž 90,8; Kaz 8,11; Iz 57,11)22“Mark this, then, you who forget God, lest I tear you apart, and there be none to deliver! (Ž 7,2; Ž 9,17)23The one who offers thanksgiving as his sacrifice glorifies me; to one who orders his way rightly I will show the salvation of God!” (Ž 50,14; Ž 91,16; Ga 6,16)