1Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.2Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.3Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.4Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:5Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.6I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.7Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.8Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.9Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.10Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.11Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.12Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.13Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?14Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;15A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.16Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,17Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.18Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.19Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.20Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.21To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.22Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.23Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
1A Psalm of Asaph. The Mighty One, God the Lord, speaks and summons the earth from the rising of the sun to its setting. (Jz 22,22; 1Pa 6,39; 1Pa 15,17; 1Pa 16,5; 1Pa 16,7; 1Pa 25,2; 2Pa 29,30; Ž 113,3)2Out of Zion, the perfection of beauty, God shines forth. (Dt 33,2; Ž 48,2; Ž 80,1; Ž 94,1; Pl 2,15)3Our God comes; he does not keep silence;[1] before him is a devouring fire, around him a mighty tempest. (Ex 19,16; Lv 10,2; Nu 16,35; Ž 21,9; Ž 97,3; Da 7,10)4He calls to the heavens above and to the earth, that he may judge his people: (Dt 4,26; Dt 31,28; Dt 32,1; Iz 1,2; Mi 6,1)5“Gather to me my faithful ones, who made a covenant with me by sacrifice!” (Gn 15,9; Ex 24,7)6The heavens declare his righteousness, for God himself is judge! (Ž 58,11; Ž 75,7; Ž 89,5; Ž 97,6; Zj 16,5; Zj 16,7; Zj 19,2)7“Hear, O my people, and I will speak; O Israel, I will testify against you. I am God, your God. (Ex 20,2; Ž 49,1; Ž 81,8)8Not for your sacrifices do I rebuke you; your burnt offerings are continually before me. (Ž 40,6)9I will not accept a bull from your house or goats from your folds.10For every beast of the forest is mine, the cattle on a thousand hills.11I know all the birds of the hills, and all that moves in the field is mine. (Mt 10,29)12“If I were hungry, I would not tell you, for the world and its fullness are mine. (Ž 24,1)13Do I eat the flesh of bulls or drink the blood of goats?14Offer to God a sacrifice of thanksgiving,[2] and perform your vows to the Most High, (Nu 30,2; Dt 23,21; Jb 22,27; Ž 22,25; Ž 27,6; Ž 50,23; Ž 61,8; Ž 65,1; Ž 69,30; Ž 76,11; Ž 107,22; Ž 116,14; Ž 116,18; Kaz 5,4; Oz 14,2; Ř 12,1; Žd 13,15)15and call upon me in the day of trouble; I will deliver you, and you shall glorify me.” (Ž 22,23; Ž 50,23; Ž 81,7; Ž 91,15; Ž 107,6; Za 13,9)16But to the wicked God says: “What right have you to recite my statutes or take my covenant on your lips?17For you hate discipline, and you cast my words behind you. (1Kr 14,9; Neh 9,26; Ř 2,21)18If you see a thief, you are pleased with him, and you keep company with adulterers. (Ř 1,32; 1Tm 5,22)19“You give your mouth free rein for evil, and your tongue frames deceit. (Ž 52,2)20You sit and speak against your brother; you slander your own mother’s son.21These things you have done, and I have been silent; you thought that I[3] was one like yourself. But now I rebuke you and lay the charge before you. (2Kr 19,4; Jb 13,18; Jb 23,4; Ž 90,8; Kaz 8,11; Iz 57,11)22“Mark this, then, you who forget God, lest I tear you apart, and there be none to deliver! (Ž 7,2; Ž 9,17)23The one who offers thanksgiving as his sacrifice glorifies me; to one who orders his way rightly I will show the salvation of God!” (Ž 50,14; Ž 91,16; Ga 6,16)